100 let Plzeňského kraje

Vznik ČSR umožnil také na území dnešního Plzeňského kraje výrazný rozvoj, a to i přesto, že pozice Plzně nebyla už zdaleka tak významná jako za dob monarchie. Plzeň držela roli regionálního střediska a postupnými kroky se měnila v kultivovaně vyhlížející metropoli. Rozhodující úlohu přitom měli předně místní architekti Hanuš Zápal, Bohumil Chvojka a další. Pozoruhodný rozvoj, založený
na spolupráci s pražskými architekty, zaznamenala například Sušice a Rokycany. Území jihozápadních Čech dělila národnostní hranice, za níž (např.

na Tachovsku a Stříbrsku) byla aktivní řada německy hovořících tvůrců. Situace po druhé světové válce region silně negativně poznamenala. Kromě výměny značné části obyvatel a uzavření západní hranice šlo o proměnu Plzně v jednostranně zaměřené centrum těžkého strojírenství.
V 60. letech nastalo i v dalších tématech oživení, došlo k realizaci několika architektonicky pozoruhodných staveb a obytných souborů. Za normalizace se však dřívější zanedbanost prohloubila až do tristního stavu, investice mířily zejména do mnohdy obludných panelových sídlišť a destrukcí center měst. Po roce 1989 šlo z počátku především o rekonstrukce zchátralých středů sídel a budování chybějící infrastruktury. Po Horažďovicích, kde vedení města jako první kladlo důraz na kvalitní architekturu, následovaly Klatovy, Rokycany a další. V Plzni sice vznikají četné nové velké stavby, výjimečnější architektonické počiny jsou však zatím vzácné

a nevyřešené zůstávají zásadní urbanistické problémy.