English
Jak může místo na jedné straně plnit ambici synergie s cílem harmonizovat směry související s designem a na straně druhé vyjadřovat identitu každého výjimečného prvku? Jak se může otevřít okolnímu světu a přitom si uchovat exkluzivitu a intelektuální ochranu požadovanou pro vytvoření nejlepšího designu? Jak lze postavit budovu pro institut udávající směr, aniž bychom ji zároveň začlenili do určité kategorie?
Pro splnění tohoto úkolu musí institut nabídnout „infrastrukturu“ schopnou vytvořit design a propojit ho s okolním světem. „Nepopsaný list, výchozí bod všeho…“ symbolizuje nový Institut designu v Hongkongu. Vybudování institutu umožnilo přetransformovat výchozí plochu do velkého veřejného prostoru pro interakci a výměnu nápadů, do městského prostoru, jehož klíčovou úlohou je podporovat setkávání a relaxaci a zároveň poskytnout přírodní zeleň. Spojení s městem se zde skutečně jeví jako přirozené. Do komplexu jsou začleněny „pilíře vzdělávání“. Přizpůsobují se učebnám a tvoří oporu institutu. Spojují se a jejich splynutím vzniká „vzdušné město“, které poskytuje služby i klidná zákoutí. V Institutu designu jsou tedy funkční části začleněny mezi nebem a zemí, v komplexu, který je pro Hongkong typický.
Vítězem dvoustupňové mezinárodní soutěže na konci roku 2006 o návrh projektu Institutu designu v Hongkongu (HKDI), které se zúčastnilo 162 týmů z 23 zemí, se stali Coldefy & Associés, Architectes Urbanistes (CAAU). Studio CAAU bylo pověřeno úkolem zpracovat architektonický projekt pro danou lokalitu, řízený jeho partnerem v Hongkongu, společností P&T Group. Zakázku pro HKDI, který má pojmout 4000 studentů uměleckých a multimediálních disciplín na ploše přibližně 42 000 m2, zadala Rada pro odbornou výuku v Hongkongu. HKDI je prvním velkým objektem postaveným v Hongkongu francouzským architektem.
2006, soutěž
Thomas Coldefy a Isabel Van Haute, architekti s bohatými mezinárodními zkušenostmi, se začátkem roku 2006 rozhodli zúčastnit mezinárodní soutěže o stavbu Institutu designu v Hongkongu. V srpnu 2006 byli tito dva architekti společně s dalšími čtyřmi týmy pozváni do druhé fáze. Přijeli do Hongkongu, kde zahájili spolupráci s místními partnerskými architekty, techniky a znalci pro dohled nad kvalitou v souladu s pravidly soutěže. V listopadu 2006 je mezinárodní porota, jejímž členem byl mimo jiné i americký architekt Richard Meier, vyhlásila vítězi soutěže. Thomas Coldefy a Isabel Van Haute se na začátku roku 2007 přestěhovali na pět měsíců do Hongkongu, aby se projektu věnovali na místě, aby zde vytvořili potřebný tým, komunikovali s partnery a klienty a také aby nasáli atmosféru místa. Projekt byl předložen obyvatelům Hongkongu a budoucím uživatelům, jež oslovil svým dokonalým přizpůsobením vzdělávacím potřebám, životnímu prostředí i lokálnímu kontextu, ale také svou odvahou, ambiciózností a otevřeností vnějšímu prostředí. Na podzim roku 2008, po 18 měsících vývoje projektu, byly zahájeny práce na místě přímo pod dohledem CAAU. O osmnáct měsíců později byl HKDI předán do užívání. První studenti vystoupali obřím mechanickým eskalátorem v září roku 2010. Tímto počinem si Thomas Coldefy a Isabel Van Haute vysloužili ocenění 40 Under 40 v soutěži pořádané Evropským střediskem pro architekturu, výtvarný design a urbanistické studie a muzeem Chicago Athenaeum.
Urbanistický kontext
Objekt se nachází v oblasti Tiu Keng Leng, severovýchodně od ostrova Hongkong, v okrese Sai Kung přiléhajícím k oblastem Tseung Kwan O a Junk Bay. Tato oblast je obsluhována metrem na lince Tseung Kwan O, 20 minut od HK Central, a má také autobusové nádraží. I když se jedná zejména o rezidenční a komerční zónu, je zde zastoupena i příroda, neboť lokalita je obklopena zelenými kopci s výhledem na Junk Bay. Budova, nacházející se uprostřed oblasti, může obyvatelům poskytnout místo pro setkávání zpřístupněním svých sportovních zařízení a koncertních sálů; zároveň dodá energii společenskému životu v oblasti prostřednictvím 4000 studentů vyskytujících se v areálu a četnými výstavami a aktivitami organizovanými ve vytvořeném městském prostoru. Projekt nabízí prostorovou reinterpretaci zastavěného městského kontextu, překypující sociálními interakcemi v různých podlažích budovy, které se ovšem vertikálně ztrácejí; výška vytvořená v rámci programu umožňuje člověku představovat si interakce na různých úrovních a nabízí nová propojení se zemí.
Architektonický projekt
„Nepopsaný list“ vyjadřuje záměry projektu jako metaforu pro explozi kreativity: spojit své síly a pak prezentovat multidisciplinární povahu a cíle budoucího Institutu designu. Jeho radikální architektura, světlo a transparentnost ve formě betonu, skla a oceli vyzývají k zamyšlení nad kombinací množství protichůdných stavů: introverze a extroverze, skromnost a výstřednost, exkluzivita a široká přístupnost, mikro- a makroměsto, tradice a experiment… Každý funkční prvek, jenž je nejprve rozložen, se buď slučuje a rozšiřuje, nebo se izoluje, přičemž dodává projektu bezprostřední průzračnost z vnějšího pohledu, která ve městě velmi rezonuje. Flexibilní a evoluční plán umožňuje člověku představovat si budoucí spojení se sousedním areálem LWL. Základna budovy, obří „městská hala“, vybízí k setkávání a kontaktům, přičemž využívá vnitřní i vnější zeleň a výhled do krajiny a plní tím
i funkci spojení s městem. Pódium, jehož mírně se svažující povrch se nachází sedm metrů pod ulicí King Ling Road, je koncipováno jako terénní výběžek krajiny a je přímo spojené s městským prostředím na dvou úrovních – jako společný prostor a zároveň jako externí galerie – což je charakteristické pro hongkongskou infrastrukturu. Je otevřeno do vnějšího prostoru a zároveň chráněno platformou nad sebou, takže může být dějištěm různorodých akcí. Pódium zahrnuje čtyři hlediště, kavárnu, prostor pro kontakt s oblastí designu, sportovní halu a výstavní síň. Střešní městský park a sportoviště jsou k dispozici pro studenty a návštěvníky z okolí. Velký sál s kapacitou 700 míst k sezení je určen pro konání konferencí, seminářů nebo koncertů vážné hudby, ale i pro jiné volnočasové aktivity, módní přehlídky, koncerty populární hudby nebo představení současného tance.
Vzdušná platforma
Čistý a minimalistický objem platformy, pokryté bíle potištěným sklem, se jako „vzdušné město“ vznáší nad věžemi. Nachází se v ní knihovna, kanceláře správy školy a různé související prostory. Její střecha s krajinářskou úpravou je přístupná při mimořádných událostech. Věže jsou jakoby duší institutu, jeho strukturou a jeho vertikální distribucí. Vyjadřují rozmanitost a specifický charakter oborů zastoupených v Institutu designu. Jejich vzhled podtrhuje imaterialismus platformy, poetický pocit a reflexi tvůrčího prostředí. Tato celková kompozice, vznikající z prolínání propojených prvků, definuje institut jako nadčasovou budovu a odhaluje své ambice synergie novátorské školy, publicity a interaktivity, předurčené stát se pro město zářným zdrojem inspirace.
www.caau.fr
Zdroj: redakce AW, Organic City 2016