SPOK – spolek pro ostravskou kulturu

Erich Mendelsohn a příběh jeho ostravského obchodního domu Bachner / 80 let od vzniku OD Bachner
Jaroslav Němec a Tadeáš Goryczka / SPOK – spolek pro ostravskou kulturu Erich Mendelsohn je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých architektů 20. století. Jeho budovy byly postaveny na území dnešního Německa, Polska, Ruska, Norska, Velké Británie, Izraele a USA. V České republice je jediná jeho stavba a zároveň jeho poslední realizace v kontinentální Evropě – obchodní dům Bachner na rohu Zámecké a Puchmajerovy ulice z roku 1933. Jde o významnou památku moderní architektury autora mezinárodního věhlasu.
V druhé polovině roku 1931 koupil Mořic Bachner (1871–1935) část staré školní budovy čp. 177 na nároží Zámecké a Puchmajerovy ulice, chtěl zde totiž postavit nový moderní obchodní dům. Jeho dosavadní prostory na Zámecké ulici čp. 1666 z roku 1923 již prostorově nevyhovovaly. Jak se ostravský obchodník dostal k tehdy věhlasnému berlínskému architektovi, nebylo dosud dostatečně objasněno.
Občanské sdružení SPOK – spolek pro ostravskou kulturu uspořádalo v roce 2009 ve spolupráci s IFA Stuttgart a Goethe-Institut Praha v Kabinetu architektury ostravského Domu umění výstavu Erich Mendelsohn. Dynamika a funkce. Vize kosmopolitního architekta, kurátorky Reginy Stephan. U této příležitosti byl vydán stejnojmenný katalog, který je doplněn o kapitolu „Erich Mendelsohn v Československu a obchodní dům Bachner“, sepsanou Martinem Strakošem. Teprve tato ostravská výstava díla Ericha Mendelsohna a kniha Ity Heinze–Greenberg Erich Mendelsohn … ze života / Biografisches, kterou vydalo sdružení SPOK v roce 2012 napomohla poodhalit další skutečnosti. Spolu s katalogem z roku 2009 jde o první publikace věnující se dílu Mendelsohna v českém jazyce a tvoří tak základ pro další zkoumání jeho ostravské realizace, které zahájila
Naďa Goryczková v článku Historie obchodního domu Bachner v Ostravě vydaného v roce 1999.
Ve své knize Erich Mendelsohn … ze života / Biografisches Ita Heinze–Greenberg píše: „Stavebník a architekt se nepochybně poznali ve švýcarském zimním lázeňském středisku Sv. Mořici. Výchozími souřadnicemi tohoto projektu mohl být hotel Chantarella během zimních prázdnin roku 1931/32. U sklenky vína nebo během procházky zimním lesem nebylo pro výmluvného Mendelsohna jistě těžké přesvědčit a zaujmout Bachnera svými hlubokými odbornými znalostmi a rozsáhlými zkušenostmi ve výstavbě obchodních domů. Byl to Mendelsohnův poslední pobyt ve Sv. Mořici.“ Mendelsohn měl v té době za sebou realizace celé řady obchodních domů. Pro firmu Schocken postavil v letech 1925–1926 obchodní dům v Norimberku, v letech 1926–1928 ve Stuttgartu a v letech 1928–1930 v Saské Kamenici.
V nedalekých Glivicích postavil již v roce 1922 Weichmanův obchod s hedvábím, v letech 1927–1928 pak obchodní dům Petersdorff ve Vratislavi. Známy jsou i jeho berlínské realizace obchodních a kancelářských domů, za všechny jmenujme alespoň obchodní dům
C. A. Herpich & Söhne z r. 1929 a palác Columbus postavený v letech 1928–1932.
Jestli to byla Mendelsohnova výřečnost při zimní dovolené, nebo dobré reference je prozatím nejasné. Na jaře 1932 však stavebník zadal Mendelsohnově kanceláři zakázku na realizaci moderního obchodního domu pro Moravskou Ostravu. V červnu 1932 požádal o demolici staré školy a 21. července mu bylo městem vyhověno.
Stavební úřad pak vydal na základě „plánů projektovaných architektem Mendlsohnem z Berlína“ 18. srpna 1932 stavební povolení.
Dokončení stavby se Mendelsohn již neúčastnil, v březnu 1933 jako výrazná osobnost židovské národnosti emigroval z nacistického Německa do Británie. Realizaci stavby tak dokončil jeho dlouholetý asistent Johann Schreiner, „který měl na starosti převádění architektových skic do podoby plánové dokumentace“. Stavba byla provedena stavební firmou Ing. Strassmann, Glogar a Korn. Zkolaudována byla 29. září 1933.
Mendelsohn pro Bachnera navrhl budovu ve tvaru L. Hlavní část – budova „A“ – je určena veřejnosti a zadní budova „B“ ve dvoře pro sklady a zázemí, včetně odpočinkové terasy pro zaměstnance. Na první pohled jednoduchá stavba ze železobetonového obezděného skeletu však v sobě nezapře tehdy pro Mendelsohna typické výrazové prvky, které v té době užíval i v ostatních svých stavbách, vycházející z německé architektury Nové věcnosti.
Postranní vertikální schodiště je kompozičně řešeno podobně jako u obchodního domu Schocken v Saské Kamenici, stejně jako užití keramického obkladu. Martin Strakoš k tomu v katalogu napsal: „Hlavní komunikační trasu tvořilo trojramenné schodiště s kovovým trubkovým zábradlím, otevřené vertikální prosklenou osou do Zámecké ulice. Vnější ráz stavby určoval protiklad mezi plně proskleným parterem s rozměrnými výkladními skříněmi, oddělený od horní části průběžnou trojdílnou římsou s výsuvnými markýzami, chránícími v letních měsících výkladce před sluncem. Dva hlavní vstupy, jeden do prodejny v přízemí a jeden od vertikálních komunikací, směřují do Zámecké ulice. Průčelí v úrovni prvního až pátého patra Mendelsohn obložil keramickým obkladem DURSILIT české firmy RAKO, jak to dokládají kachlíky s firemním označením na obou uličních průčelích. Subtilnost objektu zdůrazňuje odsazená korunní římsa, zdánlivě levitující nad budovou. Dynamickému působení se podřizovalo i utváření obdélných kovových výplní oken, řazených sériově do horizontálních okenních pásů, graficky dotvářejících subtilní strukturu průčelí.“ Dalším typickým prvkem u Mendelsohna je užití reklamních prvků jako estetické a funkční součásti architektonického konceptu. Vizuální dominantou se tak stal
neonový poutač s velkým písmenem B v kruhu a nápisem Bachner nad výkladci.
Obchodní prostory byly ze zmíněného hlavního schodiště volně přístupny, díky řadě oken nad regály byly prostory osvětlené denním světlem.
Strakoš k tomu poznamenává: „Stavba se uzavírala do svého vlastního světa – podél stěn byly rozmístěny police se zbožím a okna sloužila jako zdroj přirozeného světla. Neměla však překážet a odvádět pozornost k dění ulice.
Tím se blížilo prostorové utváření tohoto obchodního domu dnešním užitkově uzpůsobeným obchodním místům, zaměřeným na prezentaci a prodej zboží, nikoli na reprezentaci a komunikaci s vnějším prostředím.“ Eva Chvalová ve sborníku Ostrava…, sv. 22 pak dodává: „Jednotlivá prodejní patra byla uspořádána jako velká hala, specializovaná vždy jen na určitý druh zboží. V přízemí mohl zákazník koupit veškeré potřeby pro domácnost, v prvním patře dámskou, pánskou konfekci a sportovní potřeby, ve druhém poschodí
kuchyňské nádobí a látky a konečně v poslední etáži nábytek a koberce.“ Samozřejmostí bylo teplovzdušné vytápění, automatická klimatizace, výtahy a toalety pro návštěvníky v každém patře.
V Ostravě tak vznikl nejen na svou dobu moderní obchodní dům, který splňoval veškeré současné standardy, ale zároveň měl oproti současným obchodním centrům i architektonickou kvalitu.
Po smrti Mořice Bachnera vedli firmu jeho synové Alfred a Erich se svou sestrou Grety Schönovou a jejím manželem Gustavem, který byl podílníkem, účetním firmy a řídil provoz obchodu.
Někteří členové rodiny Bachnerů před nacisty v noci 14. března 1939, kdy Ostravu obsadila německá vojska, uprchli šachtami do Polska.
Přesto se jim tragický osud většiny ostravských Židů nevyhnul. Za války byl obchodní dům Bachner filiálkou obchodního domu Brouk a Babka. Oproti nedalekému obchodnímu domu RIX a okolních domů jej nezasáhla během náletu v srpnu 1944 letecká bomba. Přesto tlakové vlny poničily všechna okna a zabednění oken lze vidět ještě na fotografiích z roku 1947.
Po válce vedl obchodní dům krátce Erich Bachner, po znárodnění po roce 1948 byl přejmenován na dodnes užívaný název Horník a stal se součástí národního podniku Obchodní domy, později Prior. Během oprav byl odstraněn reklamní nápis, který přežil překvapivě i válku.
Naštěstí okna byla obnovena velice citlivě.
V roce 1958 byla v přízemí zřízena jedna z prvních ostravských samoobsluh potravin.
V šedesátých letech se uvažovalo o přestavbě a dostavbě až směrem k tehdejšímu náměstí Lidových milicí. K této stavbě však naštěstí nedošlo. Po třinácti letech snah byla budova prohlášena v roce 1984 nemovitou kulturní památkou. To nezabránilo částečné degradaci architektonického vyznění při rekonstrukci na konci 80. let, při které byla mimo jiné kompletně vyměněna okna a zanikla tak jejich původní subtilnost a dynamika horizontálního členění. Byl také oddělen prostor schodiště a výtahů od prodejní plochy.
Obchodní dům Bachner měl to štěstí, že zůstal zachován až do současnosti a plní svou původní funkci, „jeho stav však, jak se lze přesvědčit, neodpovídá významu této památky moderní architektury autora mezinárodního věhlasu.
Na druhou stranu se v 90. letech podařilo obnovit původní řešení parteru s vysunutými výkladními skříněmi do ulice a památková péče zabránila exploataci objektu ve snaze pokrýt jej nejrůznějšími reklamami nulové výtvarné hodnoty. Dům přesto svým utvářením alespoň rámcově vypovídá o tvorbě autora, o dějinách ostravské židovské komunity a o důležité kapitole moderních dějin Ostravy,“ uzavírá svůj text v katalogu Martin Strakoš.

Jak připomněla kurátorka výstavy Regina Stephan v úvodním slově pro ostravský katalog k výstavě v roce 2009, jde o poslední práci jeho berlínské kanceláře. Šlo zároveň o první výstavu tohoto umělce v našich zemích. Doufáme, že naše činnost je přínosem nejen k většímu obeznámení s dílem Ericha Mendelsohna v České republice, ale že jistým dílem přispěje k rehabilitaci jeho jediného díla na našem území.

SPOK – spolek pro ostravskou kulturu
Občanské sdružení SPOK – spolek pro ostravskou kulturu vzniklo v roce 2002. Od roku 2005 se věnuje výstavám zaměřeným na architekturu, což vyplynulo z přirozené reakce na absenci pravidelné profesionální prezentace architektonické tématiky v regionu i mimo něj, s odkazem na rostoucí zájem odborné, ale hlavně široké laické veřejnosti o tuto oblast kultury. Nejdříve byly výstavy pořádány v příležitostných výstavních prostorách v Ostravě. V roce 2009 SPOK spolu s GVUO (Galerie výtvarného umění v Ostravě), která poskytla nutné prostorové zázemí a logistickou podporu architektonickým výstavám, založili KABINET ARCHITEKTURY na půdě ostravského Domu umění. Téměř ke každé výstavě v Kabinetu architektury je vydán obrazově bohatě vybavený katalog tvořící ediční řadu.
Kromě vlastních výstav – Kazuyo Sejima, Ryue Nishizawa / SANAA. architekti. Škola managementu a designu v Zollverein. Thomas Mayer. Fotograf (2009, Kabinet architektury), Logika prostoru. Architekt Robert Konieczny, KWK Promes (2009/2010, Kabinet architektury) a Daniel Libeskind / Architektura je řeč (2010, Kabinet architektury). Ve snaze popsat a najít krásu modernismu a hledat společné hodnoty v architektuře meziválečného Horního Slezska rozděleného mezi tři nově vzniklé státy (Československo, Polsko a Německo po roce 1918). Se spolupracujícími institucemi, nadšenci, studenty a lokálními patrioty po obou stranách dnešní státní hranice připravil fotografickou soutěž (2007) a následně výstavu nazvanou Trojhlavý drak. Trójgłowy smok. Dreiköpfiger Drache. 2009. Architektura Horního Slezska (1922–1939), (2009, Kabinet architektury).
Prezentujeme také výstavy převzaté z Muzea architektury ve Vratislavi (MAW), které po úpravě pro české prostředí a doplnění o aktuality byly v české premiéře představeny naší veřejnosti – WUWA Wroclaw, sídliště BABA v Praze (2005, Důl Michal, PÚ), Max Berg. Hala Století (2006, Ostravské muzeum), Evropská města v grafice od 15. do 19. století (2008, Slezská galerie),
Gallia Romanica. Románská architektura a sochařství Francie ve fotografiích Zygmunta Świechowského (2009, Kabinet architektury) a Vratislav 20/20. Architektura 1990–2010 (2010/2011, Kabinet architektury).
Ve spolupráci s Francouzskou aliancí v Ostravě a díky vstřícnosti CULTURESFRANCE byl představen projekt Extra-Muros: okouzlení architekturou (2008, Slezská galerie).
Ve spolupráci s Goethe-Institutem v Praze a IFA (Institute for Foreign Cultural Relations in Stuttgart) jsme uspořádali výstavy Erich Mendelsohn. Dynamika a Funkce (2009, Kabinet architektury), Mezinárodní vztahy. Mladí architekti z Německa (2010, Kabinet architektury) a v kontextu ekologických vizí POST-OIL CITY. Historie budoucnosti města (2012, Kabinet architektury). Ve spolupráci s Národní galerií v Lublani a slovinským historikem Damjanem Prelovšekem pak výstavy Architekt Oscar Niemeyer. Brasília (2009, Kabinet architektury) a autorskou výstavu Architekt Boris Podrecca (2011, Kabinet architektury). Dále jsme přestavili výstavu OFIS architekti 2002–2012. Inspirující limity (2012, Kabinet architektury) a následně jsme otevřeli témata reprezentující mezioborový pohled na architekturu, jakými byly instalace K-DRON.
Mezi matematikou a uměním. Janusz Kapusta.
New York (2011, Kabinet architektury), Taller: objekt-oděv. Maryla Sobek. Montreal (obě výstavy 2012, Kabinet architektury) a Architekturu znějící hudbou s oceněným projektem HARPA od Henning Larsen Architects a dalšími čtyřiceti filharmoniemi a koncertními
síněmi ve světě včetně projektů od Evy Jiřičné a Jana Kaplického.
Mnohé výstavy SPOK dále prezentuje nejen v českých městech, jakými jsou Brno, Kutná Hora, Litomyšl, Praha, ale také v zahraničí, mezi jinými v polské Vratislavi, Glivicích, Katovicích, anebo ve slovenské Bratislavě a Popradu.
Kromě výstav v rámci Kabinetu architektury dále sdružení pořádá kulturní akce, jako např. filmové projekce, architektonické přednášky (Damjan Prelovšek, Ita Heinz–Greenberg, Osamu Okamura, Romana Schneider, Vladimír Šlapeta, Gerold Perler, Ruth Scheurer, Janusz Kapusta aj.) a festivaly – Brazilská vlna (2009) a ARCHIKULTURA 2013 (čtyři ročníky dříve se konaly pod názvem Architecture Week Ostrava). V neposlední řadě připravuje knižní edice Architektonické ikony Ostravy (M. Strakoš, T. Goryczka, J. Němec: Radnice Slezské Ostravy jako vychýlený svorník mezi tradicí a moderností. 2011) a samostatné knižní tituly (Ita Heinz–Greenberg: Erich Mendelsohn … ze života / … Biografisches. 2012).
Ita Heinze–Greenberg
Kunsthistorička, vědecká asistentka donedávna působící na katedře kunsthistorie Technické univerzity v Mnichově, nyní vyučuje na ETH Zürich. Dále působila na vysokých školách v Izraeli, kromě jiného na Technionu v Haifě nebo na Akademii Bezalel v Jeruzalému.
Je autorkou řady publikací na téma moderní architektury, zejména o Erichu Mendelsohnovi a o židovském exilu. Od roku 2009 je aktivní členkou nadace Ericha Mendelsohna v Berlíně.