O archeologii jako disciplíně je známé, že čerpá z řady na první pohled nesouvisejících námětů a disciplín a využívá jich k rozšíření znalostí a náhledu na minulost. Archeologie může mít zcela parazitickou povahu, čerpat z kterékoli disciplíny, která se jí zdá relevantní a k níž je schopna se připojit.
Archeolog se například může snažit pochopit vztah různých stavů zejména noční oblohy
v souvislosti s antickými stavbami či sestavováním kalendářů (mayského, egyptského, asyrského nebo Britů v době železné atd.
V návaznosti na tuto tradici rozsáhlého vypůjčování z ostatních oborů a snahy využít získaných poznatků v archeologii zkoumá tato studie prvotní stadia algoritmického systému ke klasifikaci skupin souvisejících staveb a jejich částí.
Je to užitečný krok k přípravě integrace počítačového rozhraní, od nějž se očekává, že bude tvořit součást obecného záměru vytváření virtuálních rekonstrukcí částečně či výrazně zničených staveb.
Zásady systému vycházejí z lingvistické teorie (s níž přišel jako první v letech 1950–60 Noam
Chomsky, ale zahrnují i výsledky výzkumu matematika Emila Posta), o níž se dále mluví jako o tvarové gramatice. Analogicky k mluveným jazykům sleduje tvarová gramatika stejnou cestu, ale místo se slovy a slovními obraty pracuje se dvěma nebo třemi geometrickými tvary.
Tvarové gramatiky vyvíjeli od raných 70. let do pozdních 80. let počítačoví vědci, architekti
a teoretici James Gips a George Stiny, William Mitchell a řada dalších. Skládají se ze systému, který se těm dřívějším tak trochu podobá, ale je založen na geometrických tvarech a Euklidovských transformacích pro modifikaci a generování forem opírajících se o stanovená pravidla (jako odstraňování a přidávání tvarů, jejich rotaci, převod a zmenšování či zvětšování měřítek, zrcadlení atd.). Koncepci tvarových gramatik velmi rychle převzal počítačový design.
Rozsah témat a námětů, kde je možné tyto gramatiky aplikovat, se rovněž rozšiřoval a byl využit např. při popisu megalitických hrobek na Orknejích, Wrenových kostelů v Londýně, domů Addo Ndebeleho, tureckých domů, návrhů
Oscara Niemeyera, designu kávovarů a mnoha dalších.
Co mohou tvarové gramatiky archeologům nabídnout?
Jak napovídá studie megalitických hrobek a osídlení na Orknejích, opravdu lze praktickou archeologii a teoretičtější aspekty tvarové gramatiky sloučit. Očekáváme, že – budeme-li postupovat od vývoje řady pravidel generovaných specificky architektonickou tvarovou gramatikou – bude možné sestavit tvarové gramatiky obsahující algoritmy obecné povahy, které bude možné využít k vytváření virtuálních rekonstrukcí archeologických staveb, které byly výrazně pozměněné nebo poničené.