Pavilon lázní

Lázně Bohdaneč 209 

Josef Gočár 

1912–1913, nástavba patra Antonín Hilse, 1925 

V parku situovaný pavilon se železobetonovým skeletem v sobě nese inspiraci klasicizující architekturou západočeských lázní a prohlídkou secesních lázní v německém Elsteru, které delegace vedení města společně s architektem Gočárem navštívila v listopadu roku 1911. Vzpomínka na tamní arkádové promenády, důmyslně chránící rekonvalescenty před nepřízní počasí, se promítla do přízemní kryté chodby bohdanečské budovy s trojicí polygonálních rizalitů, jejichž ploché střechy sloužily jako slunící terasy. Horizontální siluetě stavby nad středovým balkónem – před nástavbou mansardového patra v roce 1925 – dominoval hřmotný motýlkovitě rozeklaný štít. Čelní kubistickou masku pavilonu vytváří sestava šikmých trnoží, kosých říms a štíhlých pilířů. Okenní tabule v parteru budovy, kam architekt původně umístil kabiny s rašelinovými koupelemi a odpočívadla, vyplňují subtilní kostry rámů formovaných po vzoru rybích koster. Kubistický mobiliář pavilonu se do dnešních dnů, bohužel, nezachoval. Již v průběhu stavby zaznívaly od konzervativně naladěného publika tušené obavy před „onou příznačnou monumentálností“ Gočárových staveb, která byla pociťována v místním maloměstském prostředí “úplně cizí a nesnadno chápatelná“. Puristický korpus pavilonu, zbavený veškeré historizujících elementů, ukázal, že tyto vyslovené obavy byly oprávněné. Krystalická čistota tvarů bohdanečského pavilonu otevírala dveře nezdobné racionální architektuře, která českou scénu naplno ovládla až v období mezi válkami.