English
Ing. Ivana Popelová, náměstkyně primátora města České Budějovice pro strategický rozvoj a územní plánování, předsedkyně SHSČMS
Kdy a v jakých souvislostech vznikla myšlenka vytvořit SHSČMS a jaké jsou jeho cíle?
Sdružení vzniklo hned v roce 1990 odštěpením ze Svazu měst a obcí, kdy si zástupci významných historických sídel uvědomili, že mají společné, velmi specifické cíle, a že je potřeba společnými silami bojovat za uchování kulturního dědictví v našich obcích. Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHS ČMS) je dobrovolná, zájmová, nestranická a nevládní organizace sdružující především historické obce nebo jejich části, na jejichž území jsou zachovány významné kulturní hodnoty, zejména nemovité památky.
Činnost Sdružení se soustřeďuje na uchování, ochranu a trvalou využitelnost našeho kulturního dědictví. K dosažení tohoto cíle, a tím i naplnění účelu existence, Sdružení popularizuje, zveřejňuje a propaguje význam, souvislosti a problémy kulturního dědictví; pořádá veřejnosti přístupné semináře, odborné konference, výstavy apod.; uplatňuje specifické problémy historických sídel při úpravě či tvorbě právních norem a spolupracuje s organizacemi a institucemi s posláním shodným s cíli SHS ČMS, které působí v České republice i v zahraničí.
Aktivity Sdružení jsou opravdu rozsáhlé – co ale považujete v současné době za prioritu?
V současné době je to jistě připomínkování důležitých právních norem, jako je zákon o památkové péči – v současné době je připravováno paragrafované znění tohoto předpisu, nový památkový zákon má být předložen vládě ČR do konce měsíce března 2015. Cílem je vytvoření zákona, který vytvoří účinné a transparentní podmínky pro zajištění optimální péče o památkový fond motivující vlastníky památkového fondu k jeho průběžné údržbě, která je nejlepším způsobem pro uchování jeho hodnot. Dalším cílem je rovněž výrazné zpružnění a zefektivnění systému památkové péče zejména využitím komunikačních a informačních technologií. Nový památkový zákon reaguje na změnu právního i sociálního prostředí společnosti a jako takový je velmi důležitý pro adekvátní ochranu našeho kulturního dědictví.
Dále je to příprava programovacího období 2014–2020 – Integrovaného regionálního operačního programu tzv. IROP, kde se snažíme hájit potřeby, a to především finanční, našeho kulturního dědictví.
Víme, že o Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, na kterém spolupracujete s MK ČR a MMR ČR, je mezi městy velký zájem. Jaké máte v tomto směru další plány?
Dotačních titulů na obnovu památek v naší zemi je více, ale tento Program je pro nás opravdu zásadní. Program regenerace díky svému charakteru stimuluje města k aktivnímu přístupu k péči a oživování kulturního dědictví, které se nachází na jejich území. Základním rysem programu je vícezdrojové financování, tedy podmínka spoluúčasti vlastníka památky a zároveň obce, na jejímž území se objekt nachází. Program regenerace svou kontinuitou každoročně zajišťuje určitý objem financí, které jsou do památek investovány a zároveň působí jako stimul ekonomický: rekonstrukce objektů jsou významnými zakázkami pro místní firmy a zároveň rekonstruované památkové rezervace a zóny přitahují turistický ruch a oživují městské prostředí. Nehledě na to, že mnohá města by vzhledem k možnostem rozpočtů a celkovým potřebám památky vůbec nerekonstruovala. Hlavním cílem je Program udržet a navyšovat finanční prostředky ze státního rozpočtu.
Sdružení je rovněž koordinátorem Dnů Evropského dědictví, jak tato činnost koresponduje s jeho dlouhodobými záměry?
Dny evropského dědictví / EHD se staly již tradiční akcí, kterou pořádá SHS ČMS pro širokou veřejnost. Těší se zájmu milovníků historie a památek, turistů i občanů a mají svůj nepopiratelně výchovně vzdělávací význam. V celoevropském rozměru jsou významnou kulturní událostí, která probíhá pod záštitou Rady Evropy. Je to popularizace a propagace významu a problémů kulturního dědictví, které jsou dalšími prioritami činnosti Sdružení a to je náš dlouhodobý záměr.
Při metodickém působení a dalším vzdělávání, kterému se Vaše Sdružení také věnuje, se zaměřujete spíše na odborníky nebo na laickou veřejnost?
Jak je vidět z našeho plánu činnosti na příslušný rok, zaměřujeme se na obě skupiny. Širokou veřejnost se snažíme vzdělávat například prostřednictvím Dnů evropského dědictví, akcí Brány památek dokořán nebo fotografickou soutěží Mladí fotografují památky. Pro odborníky zase připravujeme konference a semináře na aktuální témata.
V letošním roce jste navázali kontakt s festivalem Architecture Week Praha. Jaká je Vaše představa o další možné spolupráci? V čem vidíte význam vzájemné spolupráce?
Myslím, že je nejen vhodné, ale i potřebné, aby instituce, které mají společný cíl, a to my máme, spolupracovaly. Aby si pomáhaly při propagaci a vzájemném zviditelnění. Důležitou složkou je předávání si zkušeností. Těšíme se na tento první rok spolupráce, který jistě ukáže i další možnosti.
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska
Opletalova ulice 29, Praha 1
Česká republika
Statutární město České Budějovice jako téma Architecture Week Praha 2014
Tématem letošního ročníku Architecture Week Praha 2014 je Architektonické dědictví a ikony století. České Budějovice mají ve své historii významné stavitele či architekty, kteří ovlivňovali vzhled města během jeho vývoje.
Samotné město bylo založeno v roce 1265 Přemyslem Otakarem II., který tímto úkolem pověřil lokátora Hirzu. Velkorysé založení středověkého města ještě v současnosti bere dech. Velkolepé uspořádání centra i teď dovede čelit náporům života v 21. století. První stavitelské osobnosti, působící trvale nebo přechodně v Českých Budějovicích jsou jmenovitě známy z období renesance. Mezi nimi vynikali Vlaši, zejména Cometové z Eckhumu, V. Vogarelli, Hans Spatz. Období baroka se města dotklo jen letmo. Struktura středověkého města zůstala v podstatě zachována a jen některé parcely po sjednocení se sousedními daly vzniknout moderním novostavbám, především institucionálním. Významným krokem bylo i vybudování opevnění v období třicetileté války. Mezi přední stavitele této doby patřili F. Canevale a Giovani Cipriani, Mathias Steinbiegel a později knížecí schwarzenberští stavitelé Giaccomo de Maggi, Pavel Ignác Bayer a Antonio Erhardt Martinelli.
Dalším výrazným počinem v rozvoji města se stala zástavba kolem historického jádra, vznikající ve druhé polovině 19. a na začátku 20. století s dosud dochovanou velmi cennou předměstskou architekturou. Tuto vývojovou etapu jednoznačně reprezentuje ucelená klasicistní zástavba Pražského předměstí na severu, stejně tak jako průmyslový komplex Koh-i-Noor Hardtmuth a území kolem nemocnice na jihu. Významnými stavitelskými osobnostmi této doby byli J. Sandtner a Josef Bednařík, Německý dům, v současnosti kulturní dům Slávie byl postaven podle návrhu Ignáce Ullmanna. Významným architektonickým obdobím byl v Českých Budějovicích funkcionalismus. Od počátku 30. let 20. století vznikl v Českých Budějovicích početně nepříliš rozsáhlý, formálně však velice bohatý soubor funkcionalistické architektury. Významnými osobnostmi té doby byli Karel Chochola, Jaroslav Stránský a Josef Šlégl. Vývoj po druhé světové válce, který byl předznamenán prudkým zvýšením počtu obyvatelstva, znamenal pro město vznik velkých obytných celků na levém břehu řeky Vltavy a mnohých staveb ideově sice poplatných své době, ale architektonicky velmi cenných. K nejvýznamnějším architektům, kteří k této době v našem městě patří, je nutno počítat Bohumila Böhma. Tento architekt se řadil k velmi silné poválečné generaci, která svoje tvůrčí schopnosti uplatnila v období tzv. 60. let. Během krátkého období politického oteplení vytvořili mimořádně hodnotné dílo, které již dnes můžeme začlenit do kulturního dědictví země.
Bohumil Böhm a České Budějovice
Letos si připomínáme již deset let od úmrtí architekta, který výrazně ovlivnil podobu jihočeské metropole. Bohumil Böhm (1926–2004) přišel do Českých Budějovic v roce 1952, hned po ukončení studia na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Od tohoto roku až do odchodu do důchodu pracoval ve Stavoprojektu České Budějovice, kde patřil k nejprogresivnějším architektům.
První stavby pro České Budějovice navrhl počátkem 50. let 20. století. Jednalo se o nové stavby do proluk a rekonstrukce domů poničených při náletech za druhé světové války na Lannově třídě. Všem těmto stavbám byla dána podoba velice střídmě pojatého socialistického realismu.
Koncem 50. let zaznamenáváme u Böhma příklon k západní architektuře. Dokladem je Koldům (spolupráce Jaroslav Škarda, Bohumil Jarolím, 1958–1964), který je záměrnou citací Le Corbusierovy stavby Unité d’habitation v Marseille, dále Plavecký stadión (1958–1971) reagující na aktuální světové experimenty se zavěšenými lanovými střechami. Zájem o náročné lanové konstrukce spatřujeme i u nerealizovaného projektu Ústředního pavilónu pro Zemědělské výstaviště z roku 1960, znamenající i mimořádný příspěvek k tzv. bruselskému stylu. Výrazné vykročení mimo tradiční pojetí divadelního prostoru představoval nerealizovaný soutěžní návrh nové budovy Jihočeského divadla (1959).
V oblasti bytové výstavby dosáhl na celorepublikovém poli značného ohlasu soubor v prostoru části Lidické třídy a Roudenské ulice při náměstí Jiřího z Poděbrad (1960–1964). Méně známá je bytová výstavba při Pekárenské ulici s pozoruhodně urbanisticky vkomponovaným souborem občanské vybavenosti do starší zástavby (1963–1966).
S asanacemi a novou výstavbou v široké oblasti Lidické třídy souvisí nerealizovaný soutěžní návrh čtrnáctipodlažního hotelu jako výškové budovy na horizontální podnoži pro prostor při křižovatce s Mánesovou ulicí (spolupráce Jaroslav Škarda, 1964). Stejného prostoru se týkaly také dva nerealizované soutěžní návrhy na Památník a Muzeum dělnického hnutí a Krajské politické školy (spolupráce Jaroslav Škarda, 1971). V prvním se odráží brutalismus, druhý návrh je mnohem progresivnější, spatřujeme v něm již jistý postmoderní nádech.
Koldům
Pražská třída 1255/19, České Budějovice
Projekt: 1958
Realizace: 1959–1964
Koldům v Českých Budějovicích (1958–1964) je situovaný jako výrazná dominanta na nároží Pražské a Staroměstské ulice. Kromě Bohumila Böhma byli jeho autory Jaroslav Škarda a Bohumil Jarolím.
Celkové dispozici dominuje ústřední část vysazená na kónických betonových nohách, která byla záměrnou citací Le Corbusierových Unité d’habitation v Marseille. Na ni navázala dvě boční křídla, čímž vznikl dynamický půdorys ve tvaru písmene „V.“ Uprostřed dispozice byl umístěn kinosál. Architektura celého objektu je odrazem dobově aktuálního bruselského stylu, podobně byly vybaveny interiéry restaurace a kavárny.
Koldům dokládá vývoj kolektivního bydlení v Československu na přelomu 50. a 60. let 20. století. Řadí se mezi kolektivní domy hotelového typu. Měl sloužit především jako přechodné bydliště pro jednotlivce a bezdětné páry, než jim byl postaven větší rodinný byt. Jim určené garsoniéry byly situované v ústřední části. Tyto „buňky“ neměly kuchyni, její funkci nahrazovala restaurace v přízemí pravého křídla. V bočních křídlech se nacházely větší byty pro rodiny, jejichž součástí byl kromě kuchyně obývací pokoj a jedna nebo dvě ložnice. K hotelovým službám patřila i vyhlídková kavárna a kino. Tyto služby na rozdíl od našich starších koldomů byly určeny i veřejnosti.
Z hlediska technologického má Koldům zásadní význam pro vývoj hromadné bytové výstavby v jižních Čechách. Koldům je prvním zdejším panelovým domem. Na základě zkušeností s jeho výstavbou byl vynalezen nový krajský systém plně montovaný z panelů.
Koldům byl v roce 2000 zateplen, natřen plášť budovy a doplněna barevná zábradlí lodžií hlavního průčelí. Bohužel se nedochovaly bruselské interiéry kavárny a restaurace a neonové nápisy typické pro stavby 60. let 20. století. Koldům byl pro svůj význam prohlášen v roce 2012 za nemovitou kulturní památku.
Plavecký stadion
Sokolský ostrov 402/4, České Budějovice
Projekt: 1958
Realizace: 1966–1971
Plavecký stadion (1958–1971) se nachází na Sokolském ostrově v bezprostřední blízkosti historického jádra města. Jeho kompozici tvoří unikátní oválná plovárenská hala, před níž je předsazeno dlouhé nízké křídlo. Výjimečnost haly spočívá v její technicky náročné konstrukci zavěšené lanové střechy ve tvaru hyperbolického paraboloidu. Užití takovéto konstrukce bylo v roce 1958, kdy byl plavecký stadión navržen, aktuální ve světovém měřítku. První střecha tohoto typu byla vyprojektována jen několik let před tím pro mnohoúčelovou halu v Raleigh v Severní Karolíně (1952–1953). Samotná realizace českobudějovického plaveckého stadionu proběhla až v letech 1966–1971, kdy byly konstrukce lanových střech ve světě zcela běžné. Zůstalo tedy alespoň prvenství v Čechách, kde byla plovárenská hala první sportovní stavbou se zavěšenou lanovou střechou.
Objekt Plaveckého stadionu byl navržen jako lehká pavilonová stavba, která svou transparentností a organickým tvarem střechy nerušila z dálkových pohledů obraz historického jádra města.
V letech 1995–1998 proběhla rekonstrukce celého objektu, při níž se ztratila transparentnost stavby. Průhledná okna plovárenské haly byla nahrazena zvenku neprůhlednými modrými skly. Stavba se tak opticky uzavřela a ztratila svoji lehkost. Zmizel důležitý architektonický aspekt objektu – sjednocení vnitřního a vnějšího prostoru.
I přes pozdější změny zůstává Plavecký stadion v Českých Budějovicích významnou stavbou české architektury, je dokladem vývoje konstrukčního řešení sportovního objektu a cenným architektonickým počinem.
Bytová výstavba a občanská vybavenost
náměstí Jiřího z Poděbrad, Lidická třída a Roudenská ulice, České Budějovice
Projekt: 1960–1962
Realizace: 1962–1964
S počátkem 60. let se bytová výstavba v Českých Budějovicích začala přesouvat do asanovaných lokalit, kde měla nahradit dosavadní historickou zástavbu určenou k demolici. Jednou z takových lokalit byla poměrně rozsáhlá oblast okolo Lidické třídy. Největším souborem této oblasti byla zástavba vybudovaná při náměstí Jiřího z Poděbrad po obou stranách Lidické třídy a v prostoru Roudenské ulice. V rámci této výstavby byla vytvořena zcela nová ulice, pojmenovaná Budovatelská, nynější L. M. Pařízka. Její trasa byla vytýčena diagonálně napříč tehdejším domovním blokem tvořeným Lidickou třídou, Roudenskou a Heydukovou ulicí.
Celý soubor tvoří šesti a sedmiposchoďové panelové domy typu B2 a osmi a desetiposchoďové panelové domy typu B4, osm objektů občanské vybavenosti a výměníková stanice. Objekty občanské vybavenosti byly situovány výhradně do prostoru Lidické třídy a důsledně byl uplatněn systém pravidelného střídání bytového domu a objektu občanské vybavenosti. Na komunikacích s oboustrannou výstavbou, tedy Lidické třídě a ulici L. M. Pařízka byl na každé straně ulice užit jiný způsob zastavění bytovými domy.
Po architektonické stránce představoval asi nejvýraznější realizaci z celého souboru objekt někdejší kavárny Regina s tvarově bohatou škálou interiérů za výtvarné spoluúčasti Miloslava Cicvárka. Také interiér objektu někdejší mléčné jídelny se vyznačoval výrazným designem počátku 60. let. Bytové domy charakterizovala oranžová barva postranních průčelí, skleněné výplně balkónů a elegantní čtyřkřídlé vstupní dveře. Individuální přístup vlastníků jednotlivých objektů od roku 1989 postupně stírá jednotu tohoto architektonického celku.
Text: Eva Erbanová, Milan Šilhan
Foto/Photo: Milan Binder
Zdroj: redakce AW 2014