English
„Jednoduchost, elegance proporcí, energie z přírodních materiálů, zachycení přírody v architektonickém prostoru, světlo jako producent představení… široká paleta, kde hierarchie vyvstává z dané situace …
“ Prostor, čas a hmotnost jsou faktory, definující odezvy na naše studiové projekty“.
Experimentování vytváří základ pro správné odpovědi na otázky společnosti nebo příjemců. Multidisciplinární přístup se stává platformou pro hru prostoru a času a jejich materializace je až tím posledním krokem v procesu, u nás se však stává první etapou života architektury.
Zahrada se sny – Bašta Theresia, Temešvár
Temešvár je jedním z největších měst v západním Rumunsku, s vysokým potenciálem růstu, které zároveň nabízí příležitost k oživení obrovského dědictví historických míst. Po téměř čtyřech staletích turecké okupace, byl na počátku osmnáctého století obsazen habsburskou monarchií. Během tohoto období bylo stávající město zcela zničeno a za několik desítek let znovu postaveno se správním centrem v rámci obranného systému Vauban s devíti baštami.
Na počátku dvacátého století byly tyto bašty jedna po druhé zničeny, s výjimkou jedné, která stojí dodnes, bašta Theresia, na které jsou významné zásahy provedené v průběhu 70. let.
Vítězství v národní soutěži pro obnovu bašty Theresia, památky třídy A (Národní význam), dle vnitrostátního seznamu památek v Rumunsku, představovalo pro tým Archaeus obtížnou a mimořádnou profesionální zkušenost.
Koncepce vycházela z reintegrace a definování nového městského pólu za použití kreativity na veřejném prostoru – oblasti, v níž se v souvislosti s historickou strukturou vystavěnou před asi 300 lety investovalo v posledních dvaceti letech v Rumunsku jen velmi málo. Část stavby z 18. století představující image nebo objem se v posledních letech značně změnila díky rozvoji města v centrální oblasti, která získala několik nových funkcí (ústředí banky, sídlo komory architektů Timis, Fakulta výtvarných umění a designu, Lékařská fakulta). Jako takový to byl prostor, jenž se nezbytně potřeboval otevřít a objevit pro rozvíjející se společnost, které se učí starat se o městský život.
Zpočátku měl projekt řešit pouze některé otázky infrastruktury, ale v podrobné analýze jsme zjistili, že toto místo, nacházející se na okraji historického jádra města, má mnohem vyšší potenciál. Rozhodli jsme se zdůraznit tento potenciál využitím následujících hlavních zásad:
- Realizovat kulturní a společenské funkce v prostoru, který je v současné době zapomenutý
- Definovat nový městský prostor novým designem Čestného dvoru a propojit tento prostor se stávajícím čtvercovým rámcem města
- Obnovit obraz památky díky pečlivému procesu restaurování, obzvlášť v souvislosti se záměrem města stát se kandidátem na titul Evropského hlavního města kultury v roce 2020.
Velkou pozornost jsme věnovali potenciálu vnitřních prostor nebo prostoru, jež se v současné době nevyužívá (takto se z podkroví stal výstavní prostor), jakož i definování nového současného objemu převážně pro kulturní využití. Koncept zásahu je založen na následujících principech:
- eliminovat cement, maltu a beton, jež byly použity během restaurování v 70. letech, a také zásahy na historických plochách v důsledku použití těchto materiálů
- vést veškeré instalatérské a elektrické instalace podlahou anebo za použití kovových podpěr, čímž se minimalizují zásahy do historického jádra budovy
- použít nové, odnímatelné materiály, které lze snadno odstranit během budoucích oprav
- jemně zvýraznit současný zásah
- zasahovat na existujících materiálech opatrně a výhradně po pečlivých studiích
Vybrali jsme materiály, které hezky stárnou, v jednoduchém kontrastu s historickým povrchem – měděné plechy, dřevěné trámy s neželeznými kovovými vložkami, omítky a nátěry na bázi vápna, a také kovové konstrukce, které se dají snadno odstranit. Podlahy jsou instalovány na písku, s použitím historických technologií. Jako podporu pro celý objekt jsme použili vápenec, který zakrývá prostor ve dvoře, zvyšuje potenciální kontrast a znovu objevuje nepoužitá místa.
Nejdůležitějším cílem veřejného prostoru bylo otevřít příležitost pro společenský život, dění, a také mít „infrastrukturu“ proto, aby se Rumuni (znovu) naučili používat veřejný prostor v souvislosti s historickým odkazem.
Zdroj: redakce AW 2014