100 let Zlínského kraje

Na počátku dvacátých let 20. století nedosahovalo současné hlavní krajské město zdaleka kulturní úrovně, ani historického významu zdejších podhorských městeček. Přesto během dekády proměnil talent Františka Lydie Gahury Zlín v modernistický gesamtkunstwerk. Jeho efemérně pojatý pomník Tomáše Bati (1933) nad hlavním prospektem a výšková správní budova č. 21 fy Baťa (1935–1938)

od Vladimíra Karfíka v patě prospektu patří k symbolům adorované práce obyvatel tohoto města dodnes. Zlínskou architektonickou tradici dále rozvíjela díla Miroslava Drofy („Morýsovy“ domy, 1946–1947) a Zdeňka Plesníka (vily Zikmunda a Hanzelky, 1953–1955). Od 70. let zde rostlo v intencích Le Corbusiera sídliště Jižní Svahy vyprojektované Šebestiánem Zelinou a Jiřím Gřegorčíkem. Protipólem průmyslovému Zlínu vždy byly Luhačovice oplývající kultivovaným lázeňským prostředím. Čtyři funkcionalistické penziony (1927–1928) od Bohuslava Fuchse situované nad koupalištěm v Bílé čtvrti, Společenský dům (1933–1935) pražského Františka Roitha v srdci lázní a protilehlá kolonáda

nad prameny Amandky a Vincentky (1946–1952) od Oskara Pořísky nadále rozvíjely okázalou ideu „slovanského salónu“ z dob moravských národovců. Nelze opomenout ani jedinečnou vsetínskou spořitelnu (1937–1938) od Ludvíka Hilgerta a Antonína Tenzera nebo efektní funkcionalistický revival nauticky tvarované kroměřížské vily na Barbořině (1999–2002) od Svatopluka Sládečka.