English
Proč jste se rozhodli pořádat Architecture Week?
Dlouho jsme se zabývali architekturou a k našemu údivu do roku 2007 nebyl v celé České republice žádný velký architektonický festival. Architektura se vystavovala, ale ne v uceleném měřítku, s přednáškami a doprovodnými akcemi. Byla tedy příležitost a možnost a vzhledem k tomu, že předtím jsme se dlouho věnovali designové tvorbě, která má k architektuře blízko, zajeli jsme do Londýna pro inspiraci. Viděli jsme, jak funguje festival v jedné z metropolí architektury, a od organizátorů jsme dostali zelenou uspořádat něco podobného v Praze.
Jak jste vybírali témata?
Téma je vždycky velká neznámá. Inspiraci jsme hledali v zahraničí, v Barceloně, New Yorku a dalších městech, podobných festivalů se pořádá řada a navzájem se propojují a podporují. Ale jsme malá ekonomika, nemůžeme se měřit s velkými festivaly, takže volíme i lokální témata. Vždy vycházíme z našeho prostředí, někdy trochu riskujeme. Například téma zelená architektura před sedmi lety bylo u nás úplně nové a dnes zažívá velký boom, hlavně z hlediska PR. Také jsme se zabývali vodou v architektuře, což bylo velmi složité. Některá témata se zdařila, některá, jako například doprava nebo urbanismus, bylo obtížné popsat srozumitelně pro laickou veřejnost.
Měli jste řadu významných zahraničních hostů. Kdo vás nejvíce zaujal?
Je těžké někoho konkrétně jmenovat, hostů přijíždí pokaždé mnoho, za 10 let to bylo přes 80 lidí, každý rok přinesl nějakou velkou hvězdu. Někdy jsme byli ze setkání s tvůrci nadšeni, protože ještě překonali naše očekávání, někdy jsme byli naopak z osobního seznámení zklamaní, ale architekturu nelze takto posuzovat. Doufáme, že se podaří pozvat do naší metropole další krásné osobnosti.
Je celkem zvláštní, že tak velkou výstavu pořádá malá agentura. Jak se k tomu postavily profesní organizace a státní instituce?
Dovolím si při příležitosti našeho desátého výročí odpovědět otevřeněji než obvykle. Jsme malá společnost a pořádat velké věci vyžaduje vždy velké finance a velkou podporu. Začátky byly složité, dnes jsme mnohem silnější a známější a máme řadu podporovatelů, a přesto nás každý rok někdo nebo něco překvapí. Není jednoduché přesvědčit státního úředníka, že má smysl podporovat povědomí veřejnosti o architektuře, dokonce i u překrásného projektu Hravý architekt, který vede děti k tomu, aby poznávaly město a jeho život, aby věděly, proč má být město čisté, jak se máme chovat k památkám atd. Byl jsem velmi překvapen, že Ministerstvo školství takové projekty vůbec nepodporuje. Každý rok se zúčastní velké množství dětí, za měsíc otevíráme ve spolupráci s Národní galerií výstavu Svět v době Karla IV., která je věnována právě dětem. Ukážeme jim mnoho zajímavostí z gotiky a ze života ve 13. a 14. století. Magistrát hlavního města Prahy a Ministerstvo pro místní rozvoj vidí tento potenciál do budoucna a rád bych jim poděkoval. Národ, který nezná svoji historii, nemůže žít šťastnou současnost ani budoucnost.
Podařilo se vám pomyslně dobýt Pražský hrad, letos jste ale skončili v podhradí…
Tak to v životě chodí. Dlouho jsme rozvíjeli festival ve městě, až jsme jednoho dne oslovili Správu Pražského hradu, bohužel to bylo v nevhodné době rozvířených emocí kolem Kaplického knihovny a jednání bylo obtížné. Nakonec ale úředníci pochopili, že toto téma sem patří, a našli jsme společnou cestu, jak architekturu prezentovat na Pražském hradě. Krásně se nám to povedlo s výstavou architektury Visegrádské čtyřky a spolupráce pokračovala ještě další čtyři roky. To, co se stalo letos na jaře, nikdo neočekával. Ocitli jsme se v mlýnském kameni mezi Správou Pražského hradu a arcibiskupstvím v období majetkových sporů. Byla nám znenadání vypovězena smlouva a nemohli jsme uskutečnit nádherný a již připravený projekt, i když nás podpořil jak pan prezident Miloš Zeman, tak pan kardinál Duka. Chci velmi poděkovat Národní galerii a jejímu řediteli, panu Jiřímu Fajtovi, který chápal naši situaci a po velké výstavě o Karlu IV. umístil naši expozici pro děti o gotickém období ve Valdštejnské jízdárně. Také děkuji všem našim dalším podporovatelům ze Senátu i jiných institucí. Díváme se dál do budoucna a v příštím roce budeme pokračovat výstavou o baroku.
Změnila podle vás veřejnost za posledních 10 let vztah k architektuře?
Myslím, že určitě ano. Když jsme začínali, v letech 2005 až 2006 se žádné velké výstavy nepořádaly, architektura nebyla ve veřejném povědomí, nebyla žádná velká veřejná debata ani takový antagonismus jako dnes. Dnes se stala architektura významnou věcí politickou, každý se cítí oprávněný do ní mluvit. Veřejnost i některá média pohlížejí na developery a novou výstavbu zvysoka, někdy i agresivně. Hodně do plánování a výstavby promlouvají zelení a různá hnutí za záchranu a na podporu čehokoliv, ale také obyčejná lidská závist a zloba. Přiznávám, že v něčem mají pravdu. Praha je pro mě jedním z nejkrásnějších měst na světě a je důležité chránit památkovou rezervaci, ale nemůžeme se uzavírat vývoji
a novým technologiím. Tomu nelze uniknout a dovedu si představit, že i v Praze, například na Pankráci nebo v Karlíně, mohou vyrůst pěkné moderní výškové budovy.
Architektura není jen o bohulibých záměrech, tvůrčí genialitě, ale také o penězích, zájmech… Jaká je vaše zkušenost jako vystavovatele? A platí klišé o zlých developerech a spravedlivých úřadech?
Realizovat v našich podmínkách nějakou výstavbu je čím dál těžší. S developery komunikuji velmi často, pro mě jsou to lidé, kteří dokážou něco vytvořit. To, že umějí vydělat peníze, patří k věci, i když se to části společnosti nelíbí. Považuji to za určitý pozůstatek dob minulých, závist je bohužel součástí naší národní povahy a našeho života. Někdy dokonce ani neumíme ocenit dobré věci, které se povedly, a neumíme si jich vážit. I já osobně se s tím občas setkávám a při pohledu na horu účtů, které musím uhradit, mohu říci jen tolik: ať si každý zkusí něco velkého postavit nebo uspořádat, tu možnost máme v demokratické společnosti všichni. Ale kritizovat je samozřejmě jednodušší než riskovat
a něco tvořit.
Každé podnikání obvykle začíná velkými myšlenkami a život pak přinese změny a ponaučení. S jakými ideály jste začínali a jakou lekci jste dostali? Bude další Architecture Week?
Začínali jsme s velkými emocemi a nadšením. Deset let zkušeností, i negativních, vedlo ke spoustě otázek, co dál dělat a jaký to má smysl. Zájem architektů a úřadů o spolupráci stále kolísá, pokaždé máme hodně pochybností, pokaždé si řekneme: uděláme ještě další ročník a pak se uvidí. Nejsme tak silná společnost, abychom mohli plánovat tři nebo pět let dopředu, ani nemáme tak silné partnery, takže každý rok podstupujeme riziko vzít zodpovědnost do svých rukou a jít do další bitvy. Architektura nás obklopuje, dotváří náš život, umožňuje nám poznat naši historii a také je naším velkým zrcadlem. Architecture Week by si jistě zasloužil velkého partnera, který by umožnil velkorysý přístup a plánování, protože takovýto festival do města, jako je Praha, určitě patří.
Zdroj: redakce AW, Orgasnic City 2016