English
Před časem jste tvorbu svého ateliéru označil za jednoduchou, elegantní a smyslově bohatou. Jaké prostředky ktomuto vyjádření používáte? Zůstávají některé principy i během vývoje?
Především jasně čitelná forma, která obsahuje harmonii a má abstraktní kompozici bez jakýchkoli příkras. Snažím se o to, aby spolu prostory navzájem hovořily. Každý z nich je trochu jiný, ale patří do jedné rodiny. Pomocí materiálů se tam vnáší bohatost. Kvalitní přírodní materiály dokážou na rozdíl od materiálů umělých přirozeně stárnout. Patina je dělá zajímavějšími. Pak je tu ale otázka stárnutí morálního. Vytvoříte interiér vurčitém trendu a za tři roky si jdete koupit nový. Vezměte si nábytek německého Bauhausu nebo Le Corbusiera – to jsou stále nepřekonatelné návrhy. Ve stejném duchu se snažíme dělat architekturu.
Závan ze starých časů – kvalita, nadčasovost, stálost?
Je chybou i nutností dnešní doby, že vše musí být nakrátko, aby se svět nezastavil. Výroba, spotřeba, nucená spotřeba, aby domy sloužily jen po jednu generaci. Tomu se chceme vyhnout. Cihla nebo kubík betonu jsou všude stejné. Vy je můžete něčím povýšit do jiné sféry, udělat znich famózní věc. Záleží na míře, na citu, na tom, co kombinujete.
Zčeho vyrůstají vaše stavby, čím se při navrhování projektu řídíte?
Alfou a omegou je místo. Záleží, jestli stavíte ve městě, na vesnici nebo vpřírodě. Vztah novostavby kokolí musí vycházet zgenia loci, historické stopy, pokud tam je. Každé místo má jinou vůni a zté by stavba měla vznikat.
Když jste zmínil kontext místa, u některých vašich staveb je právě zasazení do okolí kritizováno, například u „ledního medvěda“ v Dejvicích nebo u vily v Podolí. Naráží se na necitlivost.
To je nepochopení ze strany kritiků. VDejvicích se jedná o naprosto kontextuální architekturu. Současnými tvarovými a výrazovými prostředky kontext ctí. To neznamená, že vsousedství objektů, které mají čtvercový rastr oken, to musí být stejné. Vtakovém názoru chybí velkorysost, nadhled. Regulativy jsou dané, pro kontext důležité a ty byly dodrženy – půdorysná stopa, konkávně prohnutá fasáda, výška, parametry, které náměstí dotvoří nebo uzavřou, jako je hlavní římsa vurčité výšce. To jsou prvky, které stavbu do kontextu zařadí. Že vypadá jinak než před sto lety, je přeci zákonité. Nové domy byly na svou dobu vždy progresivní a dnes se na ně chodíme dívat. Vždy bylo otázkou, jestli se hodí nebo nehodí do kontextu místa. Vezměte si kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. Je předimenzovaný, veliký a je krásný. Nikdo dnes neřeší, jestli se tam hodí. Za dalších sto let se bude stavět také jinak.
Co to vypovídá o naší architektonické/urbanistické scéně?
Že jsme malé město, malý stát. Tady vlastně nikdo moc stavět nechce, počínaje aktivisty, sousedy, různými občanskými iniciativami. Jejich představa o tom, co je nové, se neslučuje s tím, kam směřuje světová architektura. VItálii, Španělsku mají silné kulturní dědictví, ale do jeho kontextu postaví architekturu současnou. Vidíte, že tam vznikají novostavby vedle šest set let starých objektů. Jsou nádherné, tvarově naprosto odlišné, ale třeba materiálově odpovídají místu. Praha je cenná tím, že je vrstvená od románského slohu přes gotiku, baroko a renesanci, ale ta poslední současná vrstva kvalitní architektury jí chybí.
Lze něco vposlední době v Praze ocenit?
Od revoluce je to čtvrt století. Co za tu dobu vzniklo? Jen dodnes kontroverzní Tančící dům. Jsem zastáncem paláce Euro vdolní části Václavského náměstí, který místo krásně reguluje a uzavírá. Zveřejných staveb ale nevzniklo nic, co by mělo aspoň evropský přesah. Je to chyba progresivity vedení města, úředníků, památkářů, to pociťuji jako velkou brzdu pro vývoj. Také ohromnou nevoli velké masy občanských iniciativ. Současná éra odezní a zhlediska historického vývoje bude jen krátkou etapou. Bude se říkat, že mezi léty 1945 a 2020 se nic nového neudálo. Minulý režim zdejší scénu zakonzervoval. Ale po čtvrtstoletí by se už mělo začít stavět.
Nálepku organického města jako živoucího organismu, kde jsou vrstvy vývoje přirozeně prolnuté, byste tedy Praze dát nemohl?
Není to jen otázka Prahy. Málokterému městu bychom tuto nálepku mohli dát – organické, živoucí, funkční, bezpečné, inteligentní město… Pokud to takhle bude dál pokračovat, můžete dát Praze nálepku „skanzen“. Velkým problémem je tady třeba vylidňování centra. Lidé tam ani nechtějí bydlet, protože vsoučasné době nenabízí kvalitní bydlení. Jsou tam problémy sparkováním, špínou, bezpečností, nevyhovující mrtvé partery. Existuje hledisko architektury a pak je tu hledisko sociální a sociologické – co pro tu konkrétní lokalitu architektura přinese. Praha není připravena pro obyčejný běžný život, jako je to například vKodani, v celé Skandinávii. To ale nepřipraví ani urbanisti, ani architekti. K tomu musí být nějaká vyšší vůle. Město se nikam nehýbe. Prostě vsoučasné chvíli nemá plán. Musí mít vizi a kní se postupně přibližovat. Takové město, jako je Praha, a my nemáme svoji filharmonii, koncertní síň, moderní muzeum. Když chcete navštívit velkou světovou výstavu, která je komerčně úspěšná i pro organizátora, musíte za ní do Vídně.
Máte vtomto ohledu nějakou ambici, kterou byste si chtěl splnit, co byste chtěl postavit?
Cokoli, co bude hodnotné, krásné a funkční. Asi největší pocit uspokojení máte, když vám klienti volají, že se cítí šťastní. Člověk může být spokojený, když udělá malý domek, ze kterého mají lidi radost.
Co vás vposlední době inspirovalo, ať už v Čechách, nebo vzahraničí?
Člověk má chodit po světě sotevřenýma očima. Inspirací může být hezký dům, zajímavá hora nebo květina, hezká žena. Když cestujete za současnou architekturou po světě, je to spíš potvrzením, že jdete správnou cestou. Krásné jsou všechny stavby od Renza Piana, Herzog de Meuron teď postavil vBasileji výškovou budovu pro chemický gigant Roche, nebo kampus Novartis – to je sbírka skvělé architektury. Ztěch starších je to třeba Guggenheim od Writghta. To je úžasné.
Na čem vsoučasné době pracujete?
Na Pankrácké pláni se začala stavět třicetipatrová V-tower sluxusními byty. Po jedenácti letech, kdy jsme vyhráli soutěž. I zde najdete minimálně dva názory – že na Pankrácké pláni měl zůstat nekonečný horizont bez výškové zástavby, nebo pláň výškovými budovami zastavět. Pokud tam ale již tři objekty stojí, tak nekonečný horizont už nebude. Proto je třeba stávající „kompozici“ doplnit dalšími výškovými budovami tak, aby vytvořily jakousi čočku roztaženou na horizontu – nižší budovy na okrajích a postupně se zvedající do středu. Optimální výška bude něco přes sto metrů. Pankrácká pláň je pro výškovou zástavbu ideální místo. Nejde tu jenom o výšku staveb, ale samozřejmě taky o kvalitu provedení, o detaily a hlavně o živý přívětivý parter. Je důležitá celková souhra všech složek, které se na realizaci podílejí. Jedna věc je architekt a projekční tým, vprvní řadě je to ale investor, který musí být na vysoké mentální úrovni. Pokud není dobrý, nemůže ani nic dobrého vzniknout.
Úvodní fotografie: Radan Hubička, Architektonický ateliér
Zdroj: redakce AW, Organic City 2016