Mostar a Stari most: Neobjevené poklady Evropy

Jen málo míst na světě vám doslova vezme dech krásou architektury či velkolepostí přírody, a ještě méně z nich ve vás po odjezdu zanechá trvalý dojem návratu do minulosti, cestu stoletími.
Je pro mě mimořádnou poctou vám představit jedno takové magické město v Bosně a Hercegovině, které je prezentováno v rámci letošního Architecture Week Praha: Mostar a jeho Stari most, jenž představuje jednu z nejcharakterističtějších městských dominant a je proslulý dokonalou klenbou oblouku.
Ivo Andrič, bosenský nositel Nobelovy ceny za literaturu, ve svých vzpomínkách na město napsal: „Když člověk stráví noc v Mostaru, není to hluk, co ho ráno probudí, ale – světlo. Vím to ze své vlastní zkušenosti.
Světlo mě přivítalo, když jsem přijel, provázelo mě od rána do večera, a když jsem odjel, toto světlo se mi navždy vrylo do paměti jako hlavní charakteristika mých vzpomínek na Mostar…“ Město, jež je současně kulturním i hospodářským srdcem Hercegoviny, proslulé svým mostem, dokonalým spojením techniky a krásy, zničeným na začátku devadesátých let během války v Bosně a Hercegovině a opraveným před deseti lety. Byl to právě tento překrásný most, který dal městu jméno – Mostari, strážci mostu.
Stavba byla ukončena roku 1566, a Stari most se stal předním symbolem kulturního bohatství Bosny a Hercegoviny, symbolem spojení soužití lidí i odlišných náboženství, který nespojuje pouze dvě městské části, ale i západ a východ Evropy.
Stari most je proslulý také soutěží ve skocích z oblouku pořádaných každé léto už od počátku jeho historie, kdy se do ledových vod Neretvy vrhají ti nejodvážnější z místních skokanů.
Stari most a mnoho budov Starého Města bylo opraveno či znovu vystavěno za pomoci mezinárodní vědecké komise při UNESCO. Rekonstrukce národních památek ve válkou týrané Bosně a Hercegovině byla důležitou součástí mírového procesu. Obnova společně sdílených symbolů kulturního dědictví, zvláště v Mostaru, se ukázala jako důležitý krok ke znovusjednocení města a země, a jako symbol smíření, mezinárodní spolupráce a soužití rozdílných kulturních, etnických a náboženských komunit. Při oficiální slavnosti před deseti lety u příležitosti dokončení rekonstrukčních prací, při nichž bylo 1088 kamenných bloků přivezeno ze stejného lomu, vyzdviženo a uloženo stejnou technikou jako za stavitele Hajrudina, byl Stari most opět odhalen světu v celé své eleganci a kráse.
Stojí zde i jako připomínka, že každý most může být obnoven sice fyzicky, ale že je třeba neustále usilovat o ideály, které jeho obnova představuje. Proto je Stari most také symbolem této nekončící snahy.

Mostar a Stari most: Neobjevené poklady Evropy

Stari most přes řeku Neretvu v centru Mostaru – – doklad jedinečného mistrovství osmanské architektury – byl dílem stavitele Hajrudina, žáka a následovníka slavného architekta Sinana.
Klenba oblouku je mimořádně elegantní. Její elipsoidní tvar je velmi neobvyklý a netypický pro stavby osmanských mostů. Most byl dokončen v roce 1566, a jeho obranné věže – Tara (Herceguša) a Halebija (Ćelovina) – geniálně doplňují celkovou kompozici. Jednota návrhu, samotné stavby i funkce činí z mostu jedinečný pomník světového odkazu architektury.
Stari most i jeho okolní zástavba s vlivy raně osmanské, východoosmanské, středomořské i západoevropské architektury, jež jsou mimořádným příkladem multikulturního městského osídlení, však padly za oběť válce.
Jednooblouková mostní klenba, čtyři metry široká, třicet metrů dlouhá, zhotovená ze čtyř set padesáti šesti kvádrů z bílého kamene se zřítila do vod Neretvy při bombardování těžkým dělostřelectvem v listopadu 1993 během bojů v Bosně a Hercegovině.
První podněty k obnově mostu se objevily už v polovině 90. let. V roce 1996 pak UNESCO, Světová banka a město Mostar podaly k rekonstrukci společný návrh. K plánu se připojilo pět dárcovských zemí – Chorvatsko, Francie, Itálie, Nizozemí a Turecko, stejně jako Rada Evropské banky pro obnovu a rozvoj.
Světová banka zajišťovala financování projektu, město Mostar si vzalo na starost rozdělování peněz a vydávání dluhopisů, zatímco hlavním
úkolem pro UNESCO bylo zajištění technické a vědecké koordinace.
Projekt rekonstrukce za patnáct a půl miliónu dolarů zahrnoval kromě obnovy mostu a obou věží též dvacet dva budov, z toho jedenáct ve Starém Městě a další tři bezprostředně u mostu, stejně jako tři budovy náležející církevním komunitám, jmenovitě palác Islámského nadačního fondu, budova Chorvatské kulturní asociace „Napredak“ a Vladika či biskupský palác Ortodoxní církve.
Na rekonstrukci mostu a okolních budov dohlíželi experti pro záchranu kulturního a historického dědictví UNESCO. Obnova mostarského mostu se stala nejdůležitější a velmi dobře propagovanou akcí mezinárodního společenství při obnově válkou poničených památek na Balkáně.
Při rekonstrukci mostu se k překlenutí Neretvy použily stejné postupy i materiál, jaké před půl tisíciletím použili turečtí stavitelé. Bylo to jeden z nejprestižnějších a nejambicióznějších projektů UNESCO: „Postavit kopii jedinečného historického díla s použitím téhož materiálu a dobových technologií.“ Vynikající výsledek rekonstrukce byl založený na velmi podrobném výzkumu srovnatelném s přístupem použitým při obnově Varšavy po druhé světové válce. Tento postup přinesl Mostaru i nové archeologické nálezy.
Koncem listopadu 1997 začaly vyzdvižením prvního kamene ze zničeného oblouku technické práce na rekonstrukci. Nepoužitelné části byly nahrazeny novými kamennými bloky z téhož lomu jako originály. Doprovodné archeologické práce objevily zcela nové skutečnosti ohledně počátků osídlení města, mostů přes Neretvu i věží. Vykopávky prokázaly existenci celkem dvou dřevěných mostů. Nejstarší písemné
doklady o středověkém Mostaru pocházejí z doby ještě před 15. stoletím, kdy přišli osmanští Turci.
První psaný dokument o městě je z roku 1452 a je uložen v Chorvatském národním archivu v Dubrovníku. V němž je zmíněno, že břehy Neretvy byly spojeny dřevěným mostem, nicméně dosud o jeho existenci chyběly archeologické důkazy.
Vše, co se našlo během rekonstrukce – – dochované části dvou dřevěných mostů, obytné místnosti i labyrintu chodeb, klíny, mince a zbraně – se stalo součástí sbírek muzea Starého mostu. Muzeum vzniklo přímo v místě vykopávek pod úrovní terénu v místě příjezdové cesty k bývalé věži, další archeologické nálezy s historickými a architektonickými dokumenty jsou vystaveny v místě podlahy věže.
Rekonstrukce byla ukončena v roce 2004.
V následujícím roce se centrum starého Mostaru s mostem stalo první památkou v Bosně a Hercegovině zapsanou v seznamu světového dědictví UNESCO.