English
Název: Všeobecný penzijní ústav
Období: 1929-34
Místo: Praha
Architekt: Josef Havlíček, Karel Honzík
Penzijní ústav sídlil od roku 1914 v budově na vltavském nábřeží, kterou navrhli Jan Kotěra a Josef Zasche. Všeobecný penzijní ústav v Praze vznikl v prosinci roku 1918 ze Všeobecného penzijního ústavu pro zřízence ve Vídní. Na sklonku 20. let však přestala budova na Rašínově nábřeží dostačovat, tak roku 1929 rozhodl nový šéf, bývalý ministr obchodu Rudolf Hotowetz vypsat konkurz, v němž bylo vyzváno 9 atelierů, mj. Josef Gočár. Lokalitu vybral ústav na místě výše zmíněné bývalé Žižkovské plynárny u tehdejší Karlovy třídy, dnes Seifertovy ulice.
Vyhráli mladí architekti Josef Havlíček a Karel Honzík, kteří nedodrželi klasický půdorys se dvorem, ale navrhli křížové schéma dle vzoru Augusta Perreta a Le Corbusiera. Projekt prošel mnoha úpravami, vzniklo několik modelů, nejprve hliněných a pak z papíru a skla, který vytvořili roku 1931 autoři Emanuel Hruška a Vilém Kuba. Havlíček a Honzík podnikli studijní cestu po Německu a Nizozemí, kde studovaly obdobné kancelářské budovy, např. Kathreiner-Haus v Berlíně, Tagblatt ve Stuttgartu nebo továrnu van Nelle v Rotterdamu. Významným činitelem se stal ředitel Bedřich Ondřich. Rozhodovalo se mezi železobetonovou a ocelovou konstrukcí, kterou prosazovali autoři, ale nakonec se uplatnil železobeton. Havlíček s Honzíkem však prosadili keramický obklad na úkor omítek a klimatizaci na úkor radiátorů. Zavěšení fasády na krakorcích se uplatnilo jen na nízkých budovách při Seifertově ulici a U Rajské zahrady. Přes tyto kompromisy vznikl mimořádně působivý funkcionalistický palác a zároveň první pražský mrakodrap.
Mgr. Patrik Líbal, Ph.D.