English
Bulharsko a Česká republika se těší v oblasti kultury a umění dlouholeté tradici. Čeští vzdělanci a umělci hráli významnou roli při utváření základů moderní bulharské kultury po osvobození Bulharska z osmanské nadvlády v roce 1878. Jejich příspěvek k oživení společenského života v Bulharsku je dobře znám a oceňuje jej celá naše společnost. Kulturní výměna mezi oběma zeměmi má bohatou nedávnou historii a využívá nejrůznějších příležitostí k dalšímu rozvoji – jak bilaterálně, tak prostřednictvím akcí, jakou je pražská přehlídka Architecture Week.
Od roku 2011 zde Bulharsko pravidelně prezentuje příklady své tradiční architektury a současných projektů. Je mi velký potěšením uvést letošní přehlídku naší země, která se soustřeďuje na obecné architektonické dědictví.
Bulharsko je křižovatkou a kolébkou starověkých civilizací a má bohatou a dlouhou kulturní historii. Je to země ohromného dědictví nahromaděného za mnoho epoch a civilizací – od Thráků, Řeků a Římanů až k osmanskému období. V Bulharsku se zachovala řada klášterů a chrámů světové proslulosti. K neocenitelnému kulturnímu bohatství patří architektura, umění ikon a oltářní dřevořezby.
Výstava předního fotografa Ivo Chadžmiševa ukazuje fotografie bulharského kultovního přínosu zapsaného na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Patří mezi ně Bojanský kostel – jeden ze symbolů Druhého bulharského království a epochy vysoké středověké kultury, stejně jako thrácké hrobky v Kazanlaku a Sveštari, archeologický památník madarského jezdce, jedinečné skalní kostely v Ivanovu a antické město Nesebar. Výstava zachycuje rozmanité epochy od thráckého období přes antiku po středověk.
Rád bych vás pozval na tuto slavnostní přehlídku – a zejména k návštěvě úžasných historických a kulturních památek Bulharska!
UNESCO – Bulharské památky v detailu i celku, výstava fotografií Ivo Chadžimiševa
15. 9. 2014 – 10. 10. 2014
Galerie Bulharského kulturního institutu v Praze, Klimentská 6, Praha 1
Bojanský kostel byl vyzdoben nástěnnými malbami z 11., 13., 15. – 17. a 19. století. Malby představují realistický výklad křesťanského kánonu. Byly provedeny dokonalou technikou a jsou velkým bulharským přínosem malířství i středověkému evropskému kulturnímu dědictví.
Skalní bas-reliéf Madarského jezdce vznikl na samém počátku 8. století. Byl vytesán ve stometrové skále Madarské náhorní plošiny ve výšce 23 metrů. Představuje jezdce na koni, který právě hodil krátké kopí po lvu ležícím v agonii pod kopyty koně. Za jezdcem běží lovecký pes.
Komplex Ivanovských skalních kostelů, kaplí, klášterů a mnišských cel (z konce 12. stol.) bohatě zdobí nástěnné malby ze 13. a 14. století. Malby jsou patrně dílem žáků tzv.
Tarnovské malířské školy z období Druhého bulharského carství (1187–1396).
Thrácká hrobka v Kazanlaku je součástí thrácké nekropole. Četné náhrobní mohyly v okolí poukazují na fakt, že zde sídlilo thrácké obyvatelstvo, které svého kulturního vrcholu dosáhlo mezi 5. a 3. stoletím př. n. l. Hrobka se skládá ze tří místností. V první byl umístěn vůz, popřípadě i koně, v další části se nacházeli otroci a většina věcí, které doprovázely mrtvého.
Poslední místnost má kruhový půdorys a byla hrobkou thráckého vládce.
Rilský klášter vznikl v místě asketického obydlí – – jeskyně poustevníka Ivana Rilského (876–946).
Mnich Ivan byl bulharskou Pravoslavnou církví prohlášen za svatého. Již v době svého založení se klášter stal oblíbeným poutním místem,
na popularitě mu přidalo přenesení Ivanových ostatků. Ve středověku byl klášter významným centrem duchovního a společenského života.
Urbanistická struktura města Nesebar odpovídá období 2. tisíciletí př. n. l., prolíná se s prvky antiky i středověku. Patří k nejstarším městům v Evropě vůbec a spojuje v sobě ducha různých epoch a národů – Thráků, Helénů, Římanů, Slovanů, Byzantinců a Bulharů.
Thrácká hrobka ve Sveštari z 3. století př. n. l. je výjimečným svědkem vyspělé kultury severních Thráků – Getů, kteří obývaly území tzv. Hemus (Stará planina). Bohatá výzdoba a dokonalá architektura vypovídá o politické moci místního vládce.
