English
Varšava
Prezentace hlavního města Polska na festivalu Architecture Week Praha byla letos připravena Sdružením polských architektů SARP.
Představuje 12 současných realizací, počínaje moderní rekonstrukcí jednoho z klíčových míst polské historie – Kubického arkád v areálu Královského zámku, přes rekonstrukce industriálních prostor až ke zcela novým realizacím. Prezentace spojuje objekty z oblasti „kulturní infrastruktury“ (Knihovna Varšavské univerzity), a také s komerčním a rezidenčním využitím. Zvláštní podkapitolou varšavské prezentace je představení nově otevřeného sídla Muzea dějin polských Židů, které je představováno ve spolupráci s Muzeem a finskou kanceláři Lahdelma & Mahlamäki.
Asociace polských architektů SARP
Historie organizace architektů v Polsku se začíná rokem 1877. Dnes má SARP 25 regionálních sekcí a přes 4.500 členů z celkového počtu 13.000 architektů žijících v Polsku nebo v zahraničí. Každé tři roky volí Valné shromáždění delegátů (1 delegát na 20 členů) nový výbor sestávající z předsedy, tří místopředsedů, generálního tajemníka
a pokladníka. Výbor má řadu pracovních skupin, z nichž nejdůležitější jsou legislativní komise, komise zahraničních věcí a profesní etiky.
SARP poskytuje svým členům profesionální podporu v mnoha ohledech, ačkoli členství není povinné. Usiluje o co nejlepší kvalitu architektury, neustále sleduje legislativní procesy, architektonické postupy a spravedlivé udílení zakázek ve veřejných a hospodářských soutěžích, a to následujícím způsobem: • organizuje většinu architektonických soutěží v Polsku, z nichž nejprestižnější je Cena roku SARP se 60letou tradicí • vydává měsíčník ARCH, který podporuje a poskytuje dokumentaci architektury a designu v Polsku; jeho cílem je rozvíjet teorii architektury a kritiku • spolupracuje s fakultami architektury a dalšími vzdělávacími a kulturními institucemi s cílem dosáhnout co nejvyššího standardu vzdělání a profesní kvalifikace, a podílí se na přípravě nových metod získávání základního architektonického vzdělání • ve spolupráci s ministerstvy vypracovává nová nařízení a předpisy; iniciovala založení Národní komory architektů Polska Roku 1948 byla SARP jedním ze zakládajících členů Mezinárodní unie architektů UIA v Lausanne, jejímž cílem je sjednocovat architekty z celého světa bez ohledu na národnost, rasu, náboženství nebo architektonickou školu myšlení. SARP je rovněž členem Evropské rady architektů ACE, jejíž základní funkcí je sledovat a ovlivňovat územní rozvoj na úrovni EU, upozorňovat na ty oblasti politiky EU, které mají přímý dopad na architektonickou praxi, strategii a stavební prostředí. V roce 1992 iniciovala SARP vytvoření Rady architektů střední a východní Evropy ACCEE. Dodnes je velmi aktivním členem všech těchto institucí.
Varšava
Polské hlavní město je největším staveništěm země. Za druhé světové války byla Varšava téměř úplně zničena a její obnovení je jedním z nejlepších příkladů, jak navrátit život do mrtvého prostoru za dodržení dobrých architektonických standardů. I když je ve Varšavě dodnes mnoho prázdných míst, její obnovu lze považovat za velký úspěch polských architektů.
Je zřejmé, že proces „sešívání“ Varšavy pokračuje dodnes. Nové stavby, oceňované zejména pro svou výraznou a jednoznačnou identitu, se inspirují historií polské architektury, a to především obdobím polského modernismu.
Politická přeměna uvolnila tvůrčí síly architektů a přiměla developery, aby nabízeli občanům nové plochy v historických a zčásti zničených čtvrtích.
Existuje řada dobrých příkladů, jak přidat k existujícímu prostoru nové hodnoty a zachovat přitom jeho identitu. Navazují na prohlášení Kevina Lynche, že prostředí se stopami minulých dob může posílit a zlidštit současnost.
Hodnotu historické budovy lze zničit, pokud k ní rekonstrukce nepřidá novou kvalitu, jež jí umožní využít novým způsobem. Rekonstrukce Kubického arkád ve varšavském Královském zámku pod vedením Fiszerova atelieru byla podle slov samotných autorů „symbolickou cestou“.
Ateliér se snažil nalézt veškeré možné zbytky toho, co zde bylo v minulosti. Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí bylo snížení přízemí a posílení proporcí hlavní arkády. Docílilo se tak efektu „ubíhající perspektivy“ hloubky interiéru.
Záznamy památkového úřady prokázaly,
že hlavní arkády by měly být pokryty štukem.
Bylo nutné učinit řadu rozhodnutí týkajících se materiálu konečných úprav a detailů interiéru.
Prováděcí směrnice definovaly arkády jako soukromý prostor, který bude zároveň přístupný veřejnosti.
Co znamená „veřejný prostor“ pro každodenního uživatele?
Odpověď poskytli architekti ze společnosti JEMS na Hooverově náměstí. Hlavním cílem nového uspořádání bylo zrekonstruovat zanedbaný prostor a učinit z něj atraktivní veřejné náměstí se zahradní úpravou. Klíčovým rozhodnutím bylo situovat podlouhlé a pod úroveň ulice snížené náměstí mezi historické památky. Nově byly do situačního rozvržení existujících a nově vytvořených kamenných zdí usazeny kavárenský pavilon, kiosk, veřejné vybavení, restaurace a galerie. „Vodní schody“ uzavírající náměstí umožnily vhodně začlenit do celkové kompozice prostoru Mickiewiczův památník. Prosklená stěna pavilonu, v létě zcela otevřená, propojuje náměstí s jeho interiérem.
S podobnou situací se můžeme setkat u multifunkční budovy na náměstí Lublinské unie (Plac Unii Lubelskiej) od kanceláře KURYŁOWICZ & ASSOCIATES s.r.o. Tato budova je výsledkem úvah vyšlých z důkladné analýzy prvků, které mají vliv na vnější vnímání budovy a jejího zvažovaného účelu – bylo třeba zabezpečit integrální operace různých funkcí budovy a brát přitom v úvahu každý detail týkající se očekávání zákazníků. Autoři hledali univerzální řešení, která by vyhovovala rozmanitým požadavkům a připouštěla přitom jedinečné rozpoznávací znaky budovy, ale nepouštěli ze zřetele její finální funkci, její standard, prestižní umístění a očekávání zákazníků i budoucích uživatelů.
Přijali několik předpokladů charakteristických pro metropolitní, exkluzivní a nadčasové stavby, jež byly vzdálené chladným tvarům úředních
budov a neosobní architektury nákupních center.
Navržená budova měla mít svým bezesporu moderním vzhledem výrazně pozitivní vliv na okolí.
Tichá místa ve městě rovněž potřebují architektonickou intervenci, která by obyvatelům dala možnost nacházet jedinečné hodnoty.
Dobrým příkladem by mohlo být Centrum podpory kultury navržené kanceláří Biuro 87A s.c., které leží uprostřed modernistických, převážně předválečných budov. Záměrem bylo vytvořit prostor, který by vybízel obyvatele čtvrti, aby vycházeli z domu a stávali se součástí tohoto důležitého kulturního centra. Budova jako by se měnila s perspektivou od bílé tečky k jednolité konstrukci s patrnou střešní terasou.
Zcela prosklené průčelí umožňuje pozorovateli nahlédnout do interiéru. Na horní terasu lze vyjít po kovové rampě. Původní vchod zdůrazňuje příjemnou atmosféru a snadný přístup v jakoukoli dobu. Z terasy, jež je jakýmsi levitujícím čtvercovým polem i auditoriem pod širým nebem, se lze těšit výhledem na město.
Velkoryse řešené přízemí nabízí otevřený prostor vhodný pro uměleckou galerii, kavárnu a taneční parket. Víceúčelový prostor zvýrazňují pohyblivé shrnovací stěny. Myšlenka „prázdné schránky“ byla docílena jednoduchostí a strohostí betonových stropů a bílých stěn.
Polsko je na Chopina hrdé, a proto se zdálo ostudné, že Varšava nemá vhodné místo, kde by mohla být hrána jeho hudba. Možnost nápravy přineslo Chopinovo centrum Bolesława Stelmacha. Struktura stavby vychází z rytmu přestavěného tříposchoďového činžovního domu s nově upravenou fasádou. Před rekonstrukcí neměl dům žádnou architektonickou ani monumentální hodnotu. V centru jsou vedle archivů soukromé čítárny, prodejna knih, kavárna, veřejná čítárna a kancelářské prostory.
Rytmy budovy byly opakovány v modulech devítiosé fasády. V nové struktuře byly podpůrné pilíře přeměněny ve vyztužený beton nebo ocelové pilíře. V těch místech byly umístěny „podpory“ k zajištění velkého otevřeného prostoru uvnitř budovy. Místo alabastru se mělo původně využít transparentních skleněných panelů a průčelím měly prosvítat kovové prvky struktury, izolace a armatura. Stavba dále nabízela řadu elegantních řešení ve struktuře a materiálech. Oproti architektovu názoru rozhodlo ale ministerstvo kultury, že celkový efektní dojem potlačí zakrytím těchto struktur tabulemi pískovaného skla. Koncepce budovy se snažila zviditelnit vyztuženou strukturu, aby bylo možné spatřit texturu architektonického betonu.
Postindustriální budovy jsou velmi oblíbené, ale ve Varšavě je tolik opuštěných starých průmyslových staveb, že potřebujeme vodítka, podle nichž bychom se učili, jak je opět navracet městu. Dobrým příkladem je budova Benzolownia ve čtvrti Gazownii Warszawskej, navržená kanceláří BOGUSŁAWSKI a PARTNERZY.
V této oblasti se původně produkoval plyn, ale její role se v souladu s dnešními potřebami změnila. Cihlové novogotické stavby jsou jedny z nejcennějších a nejlépe zachovalých průmyslových architektonických budov z 19. a 20. století v Evropě. Roku 2005 vyšel na světlo nový projekt, který zde nabízel vytvořit kancelářské budovy a hotely.
Architekt projektu se rozhodl sloučit dvě architektonické a pro tuto oblast charakteristické myšlenky. První byla spojena
se stylem 19. století, podle nějž se průmyslové stavby stavěly z obnažených cihel, druhá s modernismem počátku 20. století. Forma je limitována na „čisté“ kostky a styl se blíží stylu sousední budovy. Tento postup umožnil rozšíření historické budovy bez potřeby měnit její primární proporce a úspěšně se vyhnul pseudohistorickému stylu. Architekt se rozhodl pro velká prosklená průčelí, aby zdůraznil historickou industriální roli interiérů. Navrhl rovněž grafické kompozice inspirované fotografiemi starých strojů.
Jiným dobrým příkladem rekonstrukce staré industriální budovy je Kulturní a komerční centrum ve Staré papírně, realizované kanceláří Bulanda, Mucha – Architekci. Cílem projektu bylo přebudovat a obnovit pozůstatky průmyslového komplexu z 19. století a zachránit, a zachovat toto industriálního dědictví. Architekti dali komplexu nové funkce, takže se mohl opět stát živým místem. Obchodní plán byl vyvážený a umožnil investici soukromé osoby. Ukázalo se, že transformace historické budovy může být alternativou ke snadnému řešení, jakým je její prosté stržení. Vznikl plán potřebné technické intervence, komplex byl podroben nezbytnému šetření a všechny technologické části byly odstraněny a vyměněny. Byl vypracován plán jednotlivých funkcí, aby se komerční funkce sladily se zábavou, kulturou a vzděláním, takže vznikl jedinečný prostor pro náročné nájemce, přitažlivý i pro místní komunitu. Architektonický design byl založen na myšlence sladění starého s novým v harmonickém kontrastu a dialogu starých zdí s moderní architekturou.
Stejní autoři stáli u vzniku nové budovy Chmielna 25, což je mix běžných kanceláří a maloobchodů. Projekt zaplnil neobsazený prostor v jinak hustě zastavěném urbánním prostředí městského centra. Vzhledem k tomu,
že šlo o chráněnou památkovou oblast, byly objemy, průčelí a materiály pro konečné úpravy projednány s památkovým úřadem. Hlavní korpus budovy sestává ze dvou křídel spojených s vnitřním vestibulem skleněnou střechou. Přední křídlo sousedí s ulicí. Jeho poslední podlaží od ní ustupuje a uvolňuje tak místo terase. Zadní křídlo je umístěno uvnitř uzavřeného městského bloku. Nejelegantnějším prvkem budovy je dynamická fasáda coby výrazný bod uvnitř historického okolí. Rytmická zvlněná struktura průčelí zdůrazňuje jeho propojení s okolním prostředím, ale přitom se odpoutává od existujícího schématu. Budova se od okolních domů odlišuje sklem, hliníkem a nočním osvětlením, má lehké zbarvení a odpovídající vzor designu. Prolomené plochy přední fasády odrážejí oblohu a prosvětlují jinak těsnou ulici.
Třetím příkladem činnosti kanceláře Bulanda, Mucha – Architekci je Piekna Nova s promíšeným využitím rezidenčních a komerčních prostor. Dům s apartmány byl postaven na prázdném pozemku, který město prodalo soukromému investorovi. Záměrem bylo vytvořit luxusní rezidenční budovu stylem připomínajícím staré evropské nízkopodlažní stavby s mnoha bohatými detaily a klasickou estetikou.
Stylistická idea projektu, vycházející vstříc takovému přání a beroucí v úvahu i prostorové a právní okolnosti, nabízí jedinečný kompromis mezi modernitou a historií. Budova má nestejnorodý a záměrně kontrastní vzhled, což ji dělá zajímavější a umožňuje obměňovat měřítko.
Knihovna Varšavské univerzity od Marka Budzyńského je oblíbeným místem setkávání mladých lidí ve městě. Zvláštní metoda podpory konstrukce, požadavek volného přístupu ke knihám, poloha nedaleko údolí řeky Visly a nezbytnost být signum temporis jsou vůdčí zásady její koncepce. Vnitřní mikroklima knih je limitováno vnějším organickým pláštěm – symptom udržitelné energie v lidském prostředí.
Duch chrámu a tržiště, otevřenost, minulost a budoucnost jsou reflexí tohoto principu.
Podstata konceptuálního pronikání těchto opačných světů, semisférická anténa ve tvaru pergoly umístěná v průsečíku prostorových os, je symbolickým zastřešením vztahu kultury, biologie a kosmu. Kulturní propojení s minulostí prostupuje průčelím knihkupectví a agentur k vnitřní ulici, od obchodů, vystavených aut, botanické zahrady až ke vchodu do chrámu myšlenek a emocí. Struktura stavby a flexibilita jejího rozdělení umožňuje využívat ji různými způsoby.
Řada městských částí vyžaduje architektonický zásah, a proto je každý návrh, jak vyplnit kousek prázdného místa, krokem k „normálnímu“ městskému prostoru. Pokud bude kvalita nabízené architektury vysoká, jistě s tím bude každý souhlasit. To je případ Fakulty moderních jazyků a aplikované lingvistiky Varšavské univerzity, kterou navrhlo studio KURYŁOWICZ & ASSOCIATES s.r.o. Prostor budovy byl navržen jako „promenáda“ – podlouhlá hala spojující dva hlavní vchody, které vedou ke komplexu a jsou zároveň optickou osou mezi nádvořím historické univerzity a univerzitní knihovnou. Podél promenády jsou umístěna různá jazyková oddělení spolu s příslušnými knihovnami. Hala přijímá přímé denní světlo z pěti vnitřních nádvoří připomínajících typické městské bloky.
Terénní úpravy nádvoří jsou řešeny synchronně s jednotlivými jazykovými odděleními. Struktura prostoru budovy a její materiály mají vytvářet pocit verandy zalité sluncem. Hmotu stavby uzavírá zahradní střecha propojená s interiérem.
Trvalá města volají po nových funkcích. Trvalé životy vyžadují výměnu informací. Trvalé skupiny médií potřebují pro své aktivity dobré prostory.
Velmi dobrou reakcí je multifunkční mediální ústředí Agora SA realizované kanceláří JEMS Architects s.r.o., které slouží jako ředitelství největší polské mediální skupiny Agora. Agora si přála mít sídlo vyjadřující charakter mladé
a otevřené společnosti, v němž by byl v různých formách prostor pro výměnu myšlenek a pro diskuzi o nových idejích a kde by vládlo přátelské pracovní prostředí připomínající domov.
Velkou část budovy zaujímají veřejné prostory: jídelny, konferenční místnosti, kavárna, knihovna a fitness klub s bazénem. Jsou zde tři patra převážně velkoprostorových kanceláří. Téměř celá budova je díky systému vnitřních zahradních atrií, prolamovaných schodišť a venkovních dvoran se zelení a vodními prvky jakousi „otevřenou strukturou“. Zdálky působí budova jako uzavřená, členěná forma v reakci na prostorový chaos v okolí. Zblízka je transparentní.
Budova představuje architekturu trojrozměrných sítí, textur, opakujícího se rytmu sloupů, zaslepených oken a vertikálního členění fasády.
Stavba byla provedena téměř výhradně z přírodních neopracovaných materiálů jako dřevo, surový beton, pozinkovaná ocel a kámen.
Uvedené příklady ukazují, že varšavští architekti nabízejí společnosti hodnoty nové architektury, připomínají jí historii a mají jasnou představu, jak vytvářet prostory uspokojující každodenního uživatele.
Muzeum dějin polských Židů – Varšava
Muzeum dějin polských Židů ve Varšavě je umístěno v samotném srdci předválečné židovské čtvrti. Během druhé světové války tam vzniklo největší ghetto v okupované Evropě.
Po válce zbylo pouze moře sutin – proluka
v prostoru a lidské paměti, která se přímo dožadovala zaplnění.
Budova Muzea vznikla na symbolickém místě, přímo naproti pomníku Hrdinů ghetta, na náměstí obklopeném šedou architekturou poválečného socialistického realismu. Jednoduchý, statický objekt krytý mědí a sklem v polovině dělí vlnící se dynamická prasklina, která symbolizuje násilné přerušení tisíciletých dějin polských Židů.
Přerušení, nikoli však konec.
Autorem projektu Muzea je finské architektonické studio Mahlamäki & Lahdelma, které vyhrálo v roce 2005 mezinárodní soutěž, jíž se zúčastnila i taková jména jako Zvi Hecker, Kengo Kuma nebo Daniel Libeskind. Projekt byl vybrán pro své propojení poklidné, geometricky uměřené vnější podoby s překvapivě dynamickým interiérem.
Stavba Muzea byla zahájena v roce 2009 a dokončena v dubnu 2013. Projekt získal řadu ocenění, mj. International Architecture Award, již uděluje Chicago Athenaeum: Museum of Architecture and Design.
Budova s 12.800 m2 užitkové plochy bude sloužit nejen pro připravovanou multimediální expozici, ale také jako vzdělávací a kulturní centrum.
