English
Moderní výstavba na historických místech: výuka/výzkumná činnost
Tento příspěvek má za cíl představit vybrané aspekty výzkumných a pedagogických zkušeností na Univerzitě v Padově na poli dějin architektury a architektonické a urbanistické reprezentace. Tyto vědní obory se momentálně uplatňují v nových studijních přístupech a na naší katedře (Kulturní památky a architektonické stavitelství) se testují nové formy prezentace akademického výzkumu (konkrétně související s cílem zapojit veřejnost do pochopení transformačních procesů městského i obytného prostoru). Hlavní problém, nad kterým se zamýšlíme, je role Univerzity, kde je výuka založena na koncepci kulturního dědictví jako všeobjímajícího výrazu společností (jak minulých tak současných), co se týká rozvoje dovedností, které umožňují hlubší znalost spletitosti historických souvislostí. V rámci této prudké změny v povaze historické analýzy, jak tento nový přístup souvisí s tradičními metodami studia a publikace? Mohou ve věku OSArc (Architecture Open Source) tyto nové přístupy přispět k lepší znalosti nových městských zástaveb ve vztahu k památkovému charakteru historických míst?
Tento příspěvek, který zahájí analýza Palladiovských vil považovaných za „ikony architektury“, má za cíl přinést hlubší porozumění jejich struktuře mezioborovým přístupem ke kulturní komplexnosti ve vztahu k širšímu historickému a kulturnímu kontextu. Konečným cílem je ale demonstrovat nutnost udržet si ty nejvyšší vědecké standardy, abychom chápali smysl Palladiovských vil jako architektonické formy, stejně jako jiných staveb analyzovaných v jiných případových studiích.
