Emre Arolat Architects

Ateliér Emre Arolat Architects založili v květnu roku 2004 v Istanbulu Emre Arolat a Gonca Pașolar v návaznosti na praxi Emre Arolata u Arolat Architects, kde v roce 1987 začínal jako společník. Kancelář Arolat Architects byla založena v roce 1961 a její členové získávali profesní zkušenosti v architektonických soutěžích a při realizaci významných bytových, rekreačních i administrativních staveb a sportovních zařízení. Praxe pokračuje v navrhování stejných typů staveb pod názvem EAA-Emre Arolat Architects s přispěním dalších partnerů, k nimž patří Neșet Arolat, Șaziment Arolat, Sezer Bahtiyar a další, v kanceláři sídlící v Istanbulu.
Cítíme, že proces navrhování získává na půvabu, který je otevřený postupnému prohlubování jedinečností subjektu, jenž jej podmiňuje a prostřednictvím fantazie. V tuto chvíli lze tvrdit, že fenomén, který je podle nás důležitý a který by se v procesu měl umístit vedle uvědomění, je „svědomí“. „Svědomí“ nutí mnohovrstvou a dvojsečnou hru, jež zabírá oblast mezi hmotou a intelektem, aby zapadla do rámce vášně, intuice, znalostí a plození. V okamžiku, kdy se objeví, začne podmiňovat práci a díky tomu jsou potenciály, vzniklé na základě faktu, že na jednom díle je možné pracovat věčně, naráz opuštěny, ovšem v pravý čas a umírněně.
Svědomí dělá z práce projekt, zatímco nám připomíná přítomnost neúplnosti a dvojsečnosti a marnost pátrání po zralosti.

Vize

Zásadní rozhodnutí v procesu navrhování architektury v EAA zahrnují interpretaci „kontextu“ v jeho nejširším smyslu. V tomto případě každý kontext vyžaduje jiný přístup, což vede k praxi, kde platí konceptuální a poziční důslednost místo přesné vizuální shody. Použití materiálů určuje kategorický přístup závislý na jejich vizuálních a taktilních vlastnostech, nikoli stanovení jednoho konkrétního materiálu.
Usilujeme proto o flexibilní architektonické vyjádření na základě konkrétního konceptuálního základu.

Kulturní centrum Bergama

V dnešní Bergamě existují vedle sebe dvě různé podoby města. Jedna z nich je starověká obec Pergamon, která je vystavena v Berlínském muzeu včetně Pergamského chrámu. Akropole, jež byla centrem vlády Pergamského království v době mezi 3. – 1. stol. př. n. l., představuje fyzický projev městské kultury na základech dávné civilizace. Na místech, kde se prolínají náboženské, administrativní, kulturní a komerční funkce, stojí jedna vedle druhé budovy a v prolukách mezi nimi existují rozlehlé veřejné prostory. Rozměry antického divadla, působící dokonce i dnes velmi rozlehlým dojmem, dávají tušit, jak kdysi vypadal společenský a kulturní život města. Antický Pergamon vyvolává stále obdiv svou výraznou výstavbou a monumentálností. Bergama samotná má při pohledu z akropole víceméně venkovskou strukturu. Několik typických podlažních staveb, jaké v Turecku jinak vidíme jen zřídka, se postupně mění v bytovky. Jediné, co její obraz striktně vymezuje, je třída Cumhuriyet s několika veřejnými budovami. Do ní a do paralelní Kaymakam Kemal Bey se soustřeďují obchodní aktivity města. Na konci třídy je lesík a stadion.
S výjimkou zmíněných objektů působí jinak všechno venkovským dojmem. Kromě dvou starých kin, malého divadla a knihovny tu není nic, co by mělo bližší vztah ke kulturnímu životu města.
Může být mezi akropolí a Bergamou navozen nějaký vztah? Tato otázka, stále naivnější, čím častěji ji opakujeme, čeká na popis místa, jež by mělo být domovem bergamského kulturního života a neváhalo se nechat ovlivňovat pamětí, jíž toto místo oplývá, než aby vytvářelo cosi jako zkrat mezi dvěma různými kulturami. Oblast patřící ke kulturnímu centru, které se má k městu přistavět, se táhne přes park, jejž obyvatelé Pergamonu často využívají.
Na obchody rozprostřené podél třídy Cumhuriyet navazují nepravidelně položené krámky zasahující do cest pro pěší. Tyto obchůdky obíhající tři okrajové zóny v oblasti jako by si svým lidským měřítkem a bezprostředností existence připamatovávaly minulost města.
Zachovat existující obchodní ruch a nevytlačit
obchodníky je zdá se triangulačním bodem celého projektu. Že kultura bude lákavá a trvale udržitelná ve chvíli, kdy bude vycházet vstříc mechanismu spotřeby, a její přitažlivost pomine, pokud převládne sofistikované řešení, anebo se její hloubka ztratí tam, kde bude dominovat spotřeba, je domněnka zasluhující značné pozornosti.
Komerční jednotky podél Cumhuriyetu o krok ustoupily, aby se zachoval podélný průmět třídy a vznikl prostor pro stinnou arkádu. Ta vytváří vnitřní prostor podobný nádvoří tím, že oblast obklopuje ze tří stran. Obchody sem vnášejí život. Do vzniklého prostoru se soustřeďují kulturní aktivity jako knihovny, kina a divadla.
Vystupují z arkády a jsou patrné i z ulice.
Prezentují své funkce silnými geometriemi a ve vzniklých prolukách odhalují otevřené prostory přístupné veřejnému využití.
Park naproti přes ulici je široce využívaný veřejností. Oproti okolnímu terénu leží o něco výš a spojuje ho s ním zelený most, jenž klesá nejprve na úroveň kina pod širým nebem, kavárny a odpočinkové zóny, a pak ke zmíněnému nádvoří. Arkáda situovaná pod mostem spojuje obě třídy a je zároveň chráněnou cestu pro pěší. Průchod mezi oběma hlavními objemy, jejž tvoří zdi vymezující parkoviště, představuje alternativní průchozí spojnici obou tříd. Je zároveň využíván jako informační a komunikační stěna a dlouhý výstavní panel.
Kavárny a místa k sezení jsou odpočinkovými zónami na nádvoří s kinem, ale zároveň vícefunkčním prostorem obohacujícím každodenní život města. Díky všem těmto vlastnostem přesahuje bergamské Kulturní
centrum image centra, jež nedokáže navázat kontakt s občany, a samo se stává jeho občanem.