Fa Parolli

Letiště Brno – Tuřany

Cílem projektu odletového terminálu bylo vytvořit podmínky pro zlepšení funkce letiště Brno – Tuřany a posílení jeho významu při začleňování do sítě evropských letišť nadregionálního významu. Dále jde o přispění k rozvoji regionu jižní Moravy a podporu podnikatelských aktivit.
Navazujícím cílem je zvýšení objemu letecké dopravy a úprava prostor letiště podle požadavků Schengenských dohod.
Mezinárodní letiště Brno – Tuřany se nalézá v rovinaté krajině jihozápadní části Brna v blízkosti dálnice D1. Nový terminál odlet je situován východně od stávajícího, kvůli provoznímu propojení a maximální integraci společných funkcí. Odsazení haly severním směrem vyžaduje odbavení letounů vyšší kategorie přímo před budovou, na severní straně
později umožní rozvoj původní budovy. Do centra mezi přílet a odlet bylo navrženo odbavení zavazadel.
Forma objektu reaguje na požadavky provozovatele. Vychází z jednoduché dispozice bezpodporového halového prostoru na obdélníkovém půdoryse, který umožní maximální variabilitu využití. Do dnešní budovy jsou integrovány všechny funkce check–in, odlet Schengen, odlet non Schengen a bezpečnostních kontrol.
Identická a čitelná architektura vnějšího tvaru vznikla zkosením a zaoblením jednoduché hmoty kvádru v souladu s aerodynamickými principy konstrukce letadel. Fasáda byla designově i technicky vyvíjena tak, aby splnila nároky kladené na vnější výraz objektu a dobře odolávala vnějším atmosférickým vlivům.
Vyvinuta tak byla speciální TiZn šestiúhelníková šablona, s níž se podařilo dostát technickým parametrům a požadavku na monolitický charakter pláště.
Dále byla rozvinuta myšlenka letiště jako „brány do světa“. Oboustranně jsou dominantou haly oblouková vyklenutí vnějších fasád, kdy je plasticita budovy podpořena ustoupením prosklených částí. Zatímco jižní fasádu stíní
systém předsazených žaluzií a snižuje tak ekonomické nároky na chlazení, je pro severní nástupní frontu charakteristický vysunutý obloukový přístřešek ve tvaru křídla, který je také onou pomyslnou bránou odletu.
Pro interiér je naopak charakteristická odhalená ocelová konstrukce, jako „skelet potažený kůží“.
Její statické schéma, vycházející ze šesti hlavních nosných oblouků, respektuje vnější organický koncept. Logickým tvarovým členěním prolamují střechu objektu asymetrické shedové světlíky, typické obloukovým prosklením ze severozápadu a při opačném pohledu kontrastně plnou zborcenou konoidovou plochou akustických podhledů. Vnější plášť se v jižní i severní třetině od nosných ocelových oblouků odpoutává, vytváří nad nimi „boční lodě“ halového prostoru.
Nelze nezmínit „zvláštní přednost“ tohoto objektu. Tou není jen energetická úspornost dosažená zmenšením povrchu vnějšího pláště jeho zaoblením, odstíněním a vhodným tvarováním spolu s přirozeným odvětráním světlíky, tou je především inspirativnost. Stavba nenechává cestující ani ostatní veřejnost lhostejnou. Ať již v pozitivním či negativním smyslu dostává nespočet pojmenování. Stává se „velrybou, žralokem, moravským pásovcem, krabem, hadí kůží, kamenem, vzducholodí, balónem, kšiltovkou, obloukem, letadlem, vítězným obloukem či bránou“.