English
V Plovdivu trvá křesťanská tradice, provázená po staletí značným počtem uměleckých děl, již od 1. století, kdy apoštol Hermas založil plovdivské biskupství. Později se stal Plovdiv eparchií s velkým vlivem na široké okolí. Nejstarší ikony této expozice vznikly na počátku osmanské nadvlády a pocházejí ze starých plovdivských kostelů. Tato vývojová etapa pravo- slavného křesťanského umění se nazývá postbyzantskou. Umělci, kteří pracovali v oněch stole- tích, dodržovali přesně tradici byzantského umění paleologovské doby ze 14. století. Jeho krása zůstala zachována také v náboženských malbách 15. století. Dokládají to ikony z kostela sv. Kon- stantina a Heleny v Plovdivu – ikona patronů kostela, sv. Konstantina a Heleny, ikony Krista Pan- tokratora a Bohorodičky Hodigitria. Jiným příkladem tohoto období je ikona sv. Jiří, korunova- ného na trůnu, jehož autor při dodržení tradice ukázal dekorativní bohatství, a tak vyznačil nástup nových změn v malbě. Umění 16. století sledovalo postbyzantskou tradici, ale ikonopis se pod vlivem západoevropského umění a výtvarných dílen na Krétě změnil. Krétští mistři opustili ostrov po osmanské expanzi a usadili se na hoře Athos, staletém středisku ortodoxního umění.
Toto období dokládá osm ikon z Nesebru, které jsou zde prezentovány.
Sedmnácté století se stalo obdobím změny ve vývoji pravoslavné náboženské malby, a tudíž i bulharské ikonografie. Ornamentální výzdoba se využívala ve výrazové stavbě ikon dokonce ještě více. Ikony byly obohaceny o nové plastické prvky jako výzdoba šňůrovou tech- nikou, dvojí rámování, tepané a gravírované pozadí a svatozáře. Výstava zahrnuje několik z nej- reprezentativnějších příkladů ikon 17. století, jako jsou Narození Páně, Sv. Jan Křtitel a Ježíš Kris- tus Spasitel z Rakitova nebo Sv. Jiří se scénami ze života z obce Gorni Voden.
Tradiční zobrazení Ježíše Krista představuje jeho podstatu a poslání jako Vševládce svě- ta a soudce lidských duší. Je zobrazen jako polopostava. Kristus pravou rukou žehná a v levé drží zavřené evangelium. Je oděn do cihlově červené tuniky (chitonu), má zlatý clavus (stuhu) na pravém rukávě a tmavý himation (plášť).
Sv. Konstantin a sv. Helena jsou vyobrazeni v tradiční ikonografii, jako celé postavy, po obou stranách Svatého Kříže. Císař Konstantin zavedl v Římské říši křesťanství (r. 306–307) jako oficiální náboženství a jeho matka – císařovna Helena – našla zbytky Pravého Kříže, na němž byl na Golgotě ukřižován Ježíš Kristus. Světci jsou oděni do bohatých císařských rouch. Jejich tváře jsou modelovány plasticky, s pravidelnými, lehce protáhlými rysy, s výrazem vznešenosti a dů- stojnosti.
Sv. Bohorodička je zpodobněna v tradičním vyobrazení polopostavy typu Hodigitria (Ukazující cestu), s Ježíškem na levé ruce. Lehce pootočena do tříčtvrtečního profilu ukazuje k němu druhou rukou a potvrzuje tak, že on je Cesta, Pravda a Život. Její tmavě červené roucho (maforium) je pokryto zlatým šrafováním. Dítě je obráceno pohledem k divákovi, v levé ruce drží svitek a pravou rukou žehná.