English
Ke konci 17. století se rozšířila lidová podoba ikon. Existovaly ikonopisecké dílny, ale umělecká díla vyráběli lidé různých vrstev – mniši, učitelé, kněží – s různým vkusem a umělec- kými schopnostmi. Mnohá díla znázorňovala hagiografická témata. Počet děl se scénami ze živo- tů svatých se zvětšil v důsledku rozšíření takzvaných „damaskinů“, specializované náboženské literatury s mravokárnými texty. Rytiny, které se staly v Evropě a na celém Balkánském poloost- rově ve druhé polovině 17. století značně populárními, silně ovlivnily vývoj ikonopisných scén.
Když se vytiskly na papír, bylo snadné kopírovat a malovat náměty ikon. Takové jsou ikony sv. Kateřiny se scénami z jejího života, ikony sv. Archanděla Michaela, Ježíše Krista Elkomenos a mnoha dalších.
Kult sv. Kateřiny se objevuje na Východě ke konci 4. století. V 8. století, v době obrazo- borectví, se přesunulo mnoho spisovatelů, malířů a dalších představitelů inteligence na Západ a spolu s nimi tam přišlo mnoho myšlenek byzantské křesťanské kultury. Legenda o sv. Kateřině, sepsaná byzantským hagiografem Symeonem Metafrastem, byla interpretována mnohokrát. Zlatá legenda Jacoba de Voragine světici mimořádně zpopularizovala. Její ostatky byly přeneseny do stejnojmenného kláštera na Sinaji.
Legenda vypráví, že světice byla královského původu. Tato mladá žena uvěřila v Krista, vzdala se rodinného života a rozhodla se stát Kristovou nevěstou. Tento akt byl zpečetěn prste- nem, který jí dal Kristus jako dítě s požehnáním sv. Bohorodičky. Císař Maxentius ji povolal k vý- slechu, ale udržela si svou víru a podařilo se jí přesvědčit císařovnu Alexandru, aby se stala křes- ťankou. Na veřejné disputaci s 50 pohanskými filozofy dokázala sv. Kateřina nejen vyvrátit jejich argumenty proti křesťanství, ale dokonce je obrátit na křesťanství. Všichni byli usmrceni a světi- ce byla na konci 4. století v Alexandrii sťata. Po dvou stoletích byly její ostatky anděly zázračně přeneseny na jednu ze tří sinajských hor, která nese její jméno.
Obrazy sv. Kateřiny se malovaly již ve středověku, ale zobrazování jejího lámání kolem se stalo populárním v 16. století na ikonách a nástěnných malbách krétských malířů. V 16. stole- tí se objevuje také první tisk – vyobrazení sv. Kateřiny se scénami ze života, vyryté do dřeva.
První dřevoryty se tiskly ve Lvově (Leopolis), tehdy na polsko-ruských hranicích. Autorem byl Nikodemus Rocki. Neznámý autor této ikony kopíroval jeden z dřevorytů, ale ikona obsahuje víc scén z legend než dřevoryty. Nejzajímavější však je, že nápis v dolní části obrazu obsahuje jen tolik textu ze synaxaria světice, kolik mohl malíř vepsat do volného pole.