English
V sobotu 17. dubna 2021 uplynulo 98 let od úmrtí velikána české architektury Jana Kotěry. Na místě jeho odpočinku se tak sešli architektovi příznivci, kteří zde uctili jeho památku. Úvodní řeč k tomuto pietnímu aktu pronesl architekt a historik architektury prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc.
Kotěra jako inovátor
Jan Kotěra vedl českou společnost k nové moderní identitě, podobně jako jeho přátelé z výtvarné scény, ať už Jan Preisler, Stanislav Sucharda, hudebník Josef Suk či básníci Fratišek Xaver Šalda a Jaroslav Kvapil, jehož libreto k Rusalce Kotěra ilustroval. Právě tyto osobnosti se zasloužily o ohromný vzestup české kultury a zároveň o národní samostatnost. Připomeňme si například Manifest českých spisovatelů z konce první světové války, na němž se svým podpisem podílel právě i Kotěra.
Profesorem v sedmadvaceti letech
Pocházel z dvoujazyčného prostředí, čehož následně i dobře využil. Již během studií na Odborné škole stavitelské v Plzni byl jeho jazykový talent odhalen baronem Mladotou ze Solopysk, který poté inicioval a z části i financoval jeho přechod na Vídeňskou akademii. Tam se mu dostalo nejlepšího vzdělání a přiřadil se po boku Josefa Hoffmana a Jože Plečnika k triumvirátu nejslavnějších žáků Otto Wagnera. Všichni tři získali Římskou cenu a strávili rok v Paláci Venezia v Římě, odkud Kotěra přivezl několik skic. Ty následně vystavil v Topičově galerii a zahájil tak své působení v Praze. V okamžiku, kdy se uvolnilo místo na Uměleckoprůmyslové škole, stal se ve svých 27 letech profesorem a začal být hybatelem našeho výtvarného života v uměleckém spolku Mánes, v časopise Volné směry a v neposlední řadě i na Akademii výtvarných umění.
Tři fáze tvorby
Jeho tvorbu můžeme rozdělit na tři období. První, secesní, odstartovalo Peterkovým domem a Trmalovou vilou, vrcholné období reflektuje racionální modernu, ve kterém se obrací od Vídně směrem k holandské a anglické tradici, která vyvrcholila Východočeským muzeem. Třetí období započalo, když v roce 1909 navrhl hrob svého otce a přešel k takzvanému novému klasicismu, ze kterého vzešly zámečky v Ratboři, ale také řada hrobek či studií náhrobků.
Kubismus, kterému propadla generace jeho žáků, se jej dotkla pouze okrajově, nicméně vždy suverénně. A to především v řadě studií památníků, na kterých většinou spolupracoval s Janem Štursou či dalšími vrstevníky.
Silná Kotěrova stopa
Jeho význam tkví nejen v tom, co vše inicioval, ale i jak integroval všechny druhy umění a jak svou osobností a charismatem působil na význam architektury v celém politickém a kulturním životě. Ve svých žácích zanechal silnou stopu, každoročně se scházeli na místě jeho odpočinku a z dochovaných fotografií můžeme vidět, jak nad jeho hrobem řeční například Zděněk Wirth, jemuž při tom naslouchají Josef Gočár, Kamil Rošokt či František Maria Černý.
Je skvělé, že Praha 10 tuto tradici obnovila a že se zakladateli moderní české architektury můžeme opět poklonit v roce jeho 150. výročí narození.
Markéta Jiroušková, kurátorka výstavy Česká moderní architektura od secese k dnešku