English
Výstava prezentuje několik architektonických návrhů, které Josip Plečnik věnoval především své rodné Lublani a které pocházejí převážně z doby po skončení jeho působení na Pražském hradě. Rozhodně nejde o připomenutí všech nejdůležitějších projektů, ale o malou ukázku toho, co se nachází v soukromé sbírce Dr. Damjana Prelovšeka. Vystavené kresby umožňují pochopit způsob, jakým Josip Plečnik postupoval při navrhování svých staveb, nebo předmětů užitého umění; konečnému řešení vždy předcházela dlouhá řada skic.
Pozoruhodná byla Plečnikova přirozená schopnost grafického vyjadřování, schopnost tak velmi charakteristická pro celé jeho dílo.
Několika drobnými čarami dokázal vyjádřit
podstatu svých myšlenek. Tyto kresby byly východiskem pro detailní zpracování prováděcích výkresů a plánů, jež kreslili, pod jeho pečlivým dohledem, jeho žáci. Velká většina ztvárněných předmětů byla kreslena ve skutečné velikosti a se všemi detaily. Kresba byla výchozím prostředkem k Plečnikově architektuře a také nejdůležitějším předmětem v rámci jeho výuky.
Výuka vždy začínala cvičením kreslení stínů technikou zvanou rotace tužky, aby pak pokračovala vykreslováním detailů antických staveb, přičemž Plečnik důrazně lpěl na jejich exaktním provedení. Díky takové průpravě byli jeho žáci často přijímáni do ateliéru Le Corbusiera, který si velice vážil vysoké úrovně jejich grafi ckého vyjadřování a Plečnika nazýval „le fameux dessinateur á la main tremblante“ (pozn.: „slavným návrhářem s třesoucí se rukou“), což souviselo s jeho způsobem kontroly směru čáry nepatrným chvěním ruky. Ke kreslení Plečnik výhradně používal tužku nebo inkoustové pero. Zvlášť zajímavé jsou jeho návrhy kreslené červeným inkoustem, které se tímto na první pohled výrazně liší od prací jeho asistentů. Plečnik své skici částečně také koloroval tak, aby řemeslníci správně pochopili, z jakého materiálu mají být části jím navržených předmětů provedeny. Byl také schopen kreslit v různých perspektivách, přičemž nejvíce používal perspektivu kavalírskou a byl obdivován, jak s přirozenou lehkostí a jen z hlavy dokázal správně zvolit měřítko svých náčrtů.
Vystavené kresby pocházejí z několika zdrojů a zahrnují i některé neuskutečněné návrhy, ke kterým patří na příklad památník jihoslovanského krále Aleksandra Karađorđeviće, zamýšlený pro centrum Lublaně. Největší část je z pozůstalosti majitelova dědy ing. Matka Prelovšeka, který byl ředitelem Městského stavebního úřadu a zároveň byl dlouholetým Plečnikovým přítelem. Některé skici byly zakoupeny z pozůstalosti prvního Plečnikova asistenta France Tomažiče a další část byla získána rovněž z pozůstalosti Plečnikova českého žáka Václava Ložka. Zvláštní dík patří architektu Miroslavu Řepovi, který daroval do této sbírky několik výkresů z pozůstalosti svého otce Karla Řepy. Karel Řepa byl posledním českým Plečnikovým žákem, Josipa Plečnika následoval do Lublaně, kde také dokončil své studium.
