English
Kancelář za svou práci získala řadu významných ocenění. V roce 2003 vyhráli gpy arquitectos mezinárodní Cenu ar+d pro začínající architekty a na Bienále v Miami Beach získali Stříbrnou medaili. Ten samý rok byla kancelář nominována na evropskou cenu za současnou architekturu Mies van der Rohe Award a v roce 2008 byla nominována na Mezinárodní cenu Iakova Chernikhova. V roce 2009 vyhráli gpy arquitectos Experiencia / Futuros: Mi obra favorita (Zkušenost / Budoucnost: Moje oblíbené dílo) a cenu Vyššího výboru španělských architektů (CSCAE) za práci na Centru dramatických umění na Tenerife, což je projekt, který byl prezentován na výstavě On-Site: New Architecture in Spain v galerii MoMA v New Yorku.
V roce 2013 vyhrál jejich Městský plavecký bazén v Tacoronte a Výzkumné centrum SEGAI na Univerzitě La Laguna cenu Chicago Athenaeum International Architecture Awards.
Centrum SEGAI bylo oceněno i titulem German Design Council Iconic Awards 2014.
Mezi aktuální projekty ve Španělsku patří FIT!
Canary Islands Tourism and Innovation Factory, návštěvní centrum v domě Césara Manriqueho v Haríe na Lanzarote a krajinné úpravy jako například návrh a úprava veřejného vybavení v Národním parku Timanfaya na Kanárských ostrovech.
Dědictví 360–°
Přesunem mimo striktně eurocentrické vidění světa, na Kanárské ostrovy, získáme příležitost zaujmout polohu zároveň vzdálenou i blízkou, která nám umožňuje vybírat a volně interpretovat jak externí, globální vlivy, tak interní souvislosti, lokální kulturní dědictví, přijímat je za své a přizpůsobovat je podle měnících se okolností.
Proto jsme se rozhodli tento stručný úvod do naší práce nazvat „360°“. Znamená to 360 stupňů otevřenosti, pro zvídavý a podrobný pohled, který umožňuje přijímání okolních vlivů i projekci do vnějšího světa toho, co je na ostrovech unikátní.
To je bezpochyby nejlepší charakteristika
základní podstaty ostrova, která je i největší inspirací pro naši práci.
Ostrov je ze své podstaty jak „napůl otevřený“ světu, tak „napůl pryč“ od zbytku světa. To nám dovoluje uchopit potenciál architektury, která sama je „napůl otevřená“ – nejen v prostorovém, ale i koncepčním smyslu, meziprostor spojený místním přírodním i kulturním kontextem.
Užitím strategie slučující interiér s exteriérem, veřejného se soukromým, zajistíme, že naše projekty přesahují své fyzické hranice. Pokud považujeme budovy za prodloužení veřejného prostoru, pokračování společenského prostoru užívaného veřejností, pak je snadné pochopit principy, na kterých je založeno kulturní centrum Los Silos (2002), prázdný prostor otevřený k náměstí, v podstatě zastřešené pokračování tohoto náměstí.
Podobně u nové Fakulty výtvarného umění na Univerzitě La Laguna vytváří zvlněný exteriér plynulý otevřený prostor, přivádějící kampus přímo dovnitř budovy.
Škola dramatických umění na Tenerife (2003) se pyšní rozlehlým, polo–veřejným náměstím, s dřevěným pódiem ztělesňujícím samotnou myšlenku jeviště jako dramatického prostoru, což je tvář, kterou budova nabízí městu. Ústřední nádvoří, formulované jako nakloněný reliéf z litého betonu, který se přizpůsobuje sklonu země, se otevírá směrem k městu a stává se místem vztahů a kontaktů.
Nová Fakulta výtvarného umění na Univerzitě La Laguna
Nová Fakulta výtvarného umění na Univerzitě La Laguna se nachází na předměstí La Laguny, druhého největšího města na Tenerife. Tato část La Laguny je hustě obydlená a je pro ni typický překotný růst. Vévodí jí hlavní silniční síť a velká nákupní centra i nedostatek prostorů pro veřejné využití.
Pozemek je na kraji univerzitního kampusu, od kterého jej odděluje rušná ulice a poblíž je jedna z hlavních dálnic ostrova.
Náš návrh v tomto kontextu usiluje o to, udělat z budovy prodloužení veřejného prostoru kampusu a zároveň vytvořit uvnitř vlastní autonomní prostor. Pohyb po kampusu je z náměstí sveden do budovy. Od hlavního vchodu pokračuje komunikace plynule polootevřenými, zvlněnými chodbami, které zvou návštěvníky ke vstupu, k courání a ničím nerušenému zážitku, v intimním otevřeném prostoru, který tvoří vnitřní krajinu nové Fakulty výtvarného umění.
Budova má v popisu specifické funkční prostory, jako jsou sochařské, malířské a kreslířské dílny, seminární učebny a laboratoře. Otevřené vnitřní prostory – dvorky, velká terasa a sál pod ní – doplňují a rozšiřují hlavní funkce budovy. Jsou pojaty jako venkovní výstavní a učební plochy.
Hlavní fyzické prvky budovy jsou železobeton a zaoblené sklo definující průhledné stěny. Vnější plášť z dekorovaného betonu přebírá formu siluety obklopující otevřený prostor. Jeho nejnápadnější vlastností je plynulost, která mu umožňuje vymezit obvod budovy, aniž by ho omezovalo měřítko vnitřních prostor nebo stavební technologie. Vnější plášť tímto způsobem dává najevo dvojí poslání svého měřítka: jeho role je jak architektonická, v tom, že ukrývá výukové prostory, tak scénická, protože definuje městský a územní obraz budovy.
