100 let Kraje Vysočina

Vysočina na první pohled oplývá malebnou krajinou se zachovanými starobylými městy. Naopak meziválečné období reprezentují především deriváty různých myšlenkových směrů naturalizujících
se na „venkově“. Výjimečně originálním dílem je třebíčská „rondokubistická“ budova Uměleckoprůmyslových závodů (1919) od Josefa Gočára. Pak lze jmenovat spíše zajímavou tradicionalisticky formulovanou Masarykovu chlapeckou školu v Pelhřimově (1923–1926) od architektů Jaroslava Kabeše a Václava Vejrycha nebo v regionálním funkcionalismu vystavěný Husův sbor

v Havlíčkově Brodě (1926–1927) od Františka Lišky. Hojně budované církevní a školské stavby často doplňovaly objekty s rekreačním účelem, jako třebíčský areál letního koupaliště Na Polance (1933)
od Bohuslava Fuchse, nebo jihlavská „baťovsky“ pojatá Sokolovna (1934–1935) od stejného autora.
V poválečném jihlavském Domě kultury (1959–1961) manželů Machoninových lze zaznamenat recepci západních vzorů zpřetrhaných obdobím sorely. Konceptem minimalistická, účinkem velkolepá kaple Panny Marie Královny na Jestřebí u Brtnice (1996–1998) ateliéru Kuba & Pilař, rezavějící vila Luďka Rýznera „Plecháč“ (2011) humpoleckého OK PLANu, postmoderní Horácké divadlo v Jihlavě (2003) od Miroslava Meleny nebo neofunkcionalistické Městské lázně v Novém Městě na Moravě (2015) od Jaroslava Dokoupila reprezentují širokou škálu tendencí a inspirací v soudobé architektuře.