English
Mottem naší kanceláře je „všechno záleží na podmínkách“ – souboru „podmínek“ – na kontextu, fyzických, sociálních a dokonce psychologických aspektů, které vždy určují projekt nebo architektonický objekt. Všechny tyto aspekty přispívají k celkovému vzhledu a dopadu projektu.
Vždy myslíme na to, že naše práce vyústí v budovu/„skořápku“, které se mohou později stát rámcem osobního vyjádření uživatele.
Budovu jako základ, na němž se pak rozvíjí život.
V takových případech vytváří architektura pouze možnosti, nikoli pevná řešení.
Projekt je mnohem víc než součet jeho částí: musí vzít v úvahu všechny relevantní faktory – – ekonomii, sociální, programové a fyzické otázky atd., a přitom být schopný přinést nové, inovativní řešení, „přesně vyhovující“ dané úloze. Konečné řešení neslouží jen architektonické publicitě, ale mělo by přispět ke zlepšení prostředí měst a společnosti a samotného života lidí.
NUK 2 (Národní a univerzitní knihovna 2)
Lublaň, Slovinsko/Ljubljana, Slovenia Nová Národní a univerzitní knihovna v Lublani (NUK2) je rozšířením slavné Plečnikovy knihovny (NUK1). Je umístěna v nedalekém sousedství, na místě archeologických pozůstatků starořímského města Emona. „Stará“ i nová knihovna tvoří součást univerzitní struktury – „rozptýleného“ areálu Lublaňské university, jejíž prostory najdeme po celém městě, což mimo jiné významně přispívá k jeho vitalitě. Rovněž rozdílnost obou knihoven, vycházející z jejich samotné podstaty – jedna je „klasickou“ knihovnou, depozitářem knih a studijním prostorem, druhá nabízí „otevřenější“ model, knihovnu jako „sociální platformu“, centrum univerzitního života včetně všech forem společenského života pro studenty, je jakýmsi „obývacím pokojem“ Lublaňské univerzity.
Spíš než uzavřený městský blok, jak požadovalo soutěžní zadání projektu, se navrhovaná budova prezentuje jako masivní palác zabírající roh dvou ulic a vytvářející díky odsazení patra dvě vstupní terasy/nádvoří, z nichž je dobrý přístup do nové knihovny.
Archeologické pozůstatky se staly součástí nové knihovny a tvoří s ním celek – základnu – souvisle propojující minulost s přítomností.
Veškeré veřejné programy knihovny – čítárny novin, přednáškové sály, veřejné studijní a výstavní prostory atd. jsou umístěny mezi stávajícími archeologickými vykopávkami, což činí staré římské město opět „obyvatelným“.
Z archeologického podlaží vystoupá uživatel po širokém schodišti/terase na vyšší úroveň vlastní knihovny. Ta se skládá z řady na sebe navrstvených otevřených prostor, kanceláří a skladů, jež vytvářejí 30 m vysoký centrální prostor – společné čítárny s mnoha různými platformami zavěšenými ve vertikálním objemu prostoru.
Výsledný monumentální „piranésovský“ prostor, v němž jsou nyní veškeré studijní místnosti současné knihovny, připomíná slavnou klasickou (Plečnikovu) čítárnu stávající NUK. Je osvětlen
shora pomocí třípodlažních světel prostupujících všemi skladovými partiemi.
Architektonicky byla NUK2 řešena tak, aby pojala všechny programy, elevace a struktury. Kruhové
bílé betonové sloupy definují vyvýšení i strukturu budovy; jsou opatrně vsunuty mezi archeologické vykopávky a spárovány tenkými sloupky (které jsou ke stropu budovy zesíleny podle potřeby světla a s ohledem na daný program) a tvoří solidní „stěnu“ simultánních struktur a elevací, čímž zdůrazňují singulární materiální přítomnost nové budovy ve městě a definují ji jako nový symbol univerzity.
Dům D, Lublaň, Slovinsko
Dům D, umístěný v prestižním sousedství nedaleko městského centra Lublaně a zbudovaný jako rezidence pro pár se specifickým životním stylem, je příkladem vrstvení programu. „Základna“ domu – obsahující veškerý „přídavný“ program jako bazén, cvičebnu, pracoviště, hudební místnost atd. – je zčásti vnořena do půdy, pokrývá celý pozemek a vytváří novou nulovou úroveň; je jako rozlehlý povlak s otvory pro malá prostranství/patia, která jsou terasami pro prostory nad nimi.
Z této úrovně vystupuje „skutečný“ dům, jenž je mnohem menší, sestává pouze z obývacího pokoje a ložnice a splývá svým objemem s okolím.
Je postaven celý z betonu litého přímo na místě, což umožnilo zrealizovat větší rozpětí a strukturální koncepci; dům byl opískován a ručně vyhlazen, čímž vystoupil na povrch polokovový charakter materiálu. Celý interiér je izolován a natřen bílou barvou – jako rukavice obrácená naruby.
Vnější vzezření domu působí tajemně a naprosto se liší od okolních domů – uzavřené krychlové tvary viditelné z ulice neprozrazují nic z intimity světa skrytého uvnitř.
