Projekt Most Ada – nový most přes řeku Sávu

Výstavba vnitřního městského dálničního okruhu kolem Bělehradu je jedním z nejrozsáhlejších současných městských projektů a má se stát významným podnětem k dalšímu stavebnímu rozvoji hlavního města i jeho okolí.
Nejatraktivnějším prvkem nového bulváru je most přes řeku Sávu, který byl postaven na základě vítězného řešení z mezinárodní soutěže pořádané v r. 2004. Výstavbou nového mostu chtělo vedení města symbolicky připomenout období vzniku města, jelikož historie Bělehradu je rovněž historií jeho mostů.
Každý nový most se stal symbolem města doplňujícím soubor městských ikon. Vypsáním mezinárodní soutěže na nové řešení mostu chtěl Bělehrad změnit dosavadní praxi výstavby širokých dopravních mostů, často navrhovaných jen jako stavební projekty, které neberou v úvahu ani životní prostředí, ani chodce.
Z jedenácti projektů vzešlých ze soutěže (z původních 27) byl vybrán konceptuální návrh společnosti Ponting z Mariboru. Autory vítězného
řešení byli hlavní stavební inženýr Viktor Markelj a architekt Peter Gabrijelčič, kteří za sebou mají řadu oceňovaných mostů, navrhovaných jako architekturu pro řeku.
Soutěžní projekt na nový most přes řeku Sávu je důmyslnou syntézou urbanismu, stavebnictví a architektury. Most překlenuje Sávu ve dvou širokých ramenou ukotvených na březích řeky a na ostrově Ada Ciganlija. Na výběžku ostrova byl vztyčen 207 m vysoký pylon, který nese dvě asymetrická ramena zavěšená na 80 ocelových vyztužených lanech. Nový most je dlouhý 920 m a má rozpětí 375 m. Vozovka je široká 45 m, má šest pruhů pro motorová vozidla, dvoje tramvajové koleje a dvě stezky pro pěší a pro cyklisty. Je to největší mostní povrch na světě nesený pouze jedním pylonem.
Most má nespočet kvalit a úspěšně překonává řadu technických problémů. S ohledem na fakt, že výstavba extrémně dlouhých konstrukcí silně omezuje svobodu návrhu, je důležité zdůraznit, že design mostu v Bělehradě se nevztahuje pouze na to nejnutnější. Vysoký pylon se v panoramatu města tyčí jako socha – označuje polohu ostrova Ada Ciganlija a z dálky přitahuje pozornost motoristů k řece, proto může být považován za význačnou dominantu města.
Prostorová kompozice je jasná a čitelná: na pevném, travnatém povrchu jsou mostní ramena menší než nad řekou. Pylon na ostrově rozděluje most na dvě prostorové sekvence, na „tady a tam“, a tím cestu přes most zdánlivě zkracuje.
Zdvižená konstrukce vytváří dojem prostoru a současně definuje výšku menších prvků.
V blízkosti pylonu získávají všechny prvky, stejně jako lidé a vozidla, svůj prostorový rozměr. Šikmé nosné kabely seřazené ve dvou plánech stoupají strmě vzhůru směrem k vrcholu pylonu a vytvářejí dynamický propletenec dvou druhů geometrie. V „prostoru“ mostu tak vzniká atmosféra jako v katedrále.
Tvar pylonu vychází z funkční a konstrukční myšlenky podoby mostu. Most je rozdělený na tři jízdní dráhy. Pylon dráhy fixuje, přičemž si zachovává svůj vzhled a stává se prvkem spojujícím oddělené části mostu do jednotné kompozice. Vyrůstá jako štíhlý špičatý kužel držící kabely. Mostní konstrukce i design, stejně jako konstrukce pylonu, vycházejí jak ze stavební, tak z architektonické estetiky. Důraz je na špici pylonu, která zakončuje ideální geometrickou linii štíhlého kuželu a tím dodává mostu symbolickou sílu a identitu. Nástavba pylonu je vyvedená ve formě lehké kovové konstrukce, která při nasvícení tvoří význačný orientační bod v nočním městě. Mluvíme–li o vnímání prostoru, pylon může být vnímán několika způsoby: jako prvek prostředí označující polohu říčního ostrova, jako součást nové městské architektury, nebo jako součást mostní architektury. Z konceptuálního hlediska se může řadit mezi podobné symbolické prvky, kterými v průběhu historie označujeme význačné body nebo události v prostoru: dnes ho můžeme vnímat jako městskou sochu nebo jako novou městskou „katedrálu“, jež fyzicky i symbolicky spojuje nový a starý Bělehrad.

V odrazu hvězd
Most postavený přes kaňon řeky Sávy na Bledu je určený pro turisty: aby se mohli na chvíli zastavit, vychutnat si nové výhledy, vnímat přírodu, dýchat v rytmu tekoucí vody, hledět na odraz hvězd v noci a poslouchat šumění řeky. Je to most, na kterém se zastavil svět. Mírný sklon, téměř nevnímatelný posun osy pohybu, jemný zpětný poryv – pohyb brzdí na obou stranách konce mostu – a odvážná trajektorie, v níž se most rozpíná z jednoho břehu na druhý.