EnglishPro uplatnění moderní architektury byly na území Pardubického kraje, zejména v první polovině 20. století, příznivé podmínky. Ve velkých i menších městech žila řada vzdělaných a pokrokových investorů, kteří k typologicky široké škále stavebních úloh od rodinného domu přes veřejné budovy až technickým vodním dílům a stavbám pietní povahy povolávali nejen místní projektanty, ale také přední tvůrce z nedalekého Hradce Králové nebo ze vzdálenějších center Prahy nebo Brna. Mezi osobnosti secese, kteří zde působili, lze uvést pražské architekty Antonína Balšánka, Aloise Dryáka nebo Ladislava Skřivánka, jehož originální rukopis je obtížně stylově zařaditelný. Ze stoupenců moderny v regionu pracovali Jan Kotěra, Otakar Novotný a Josef Gočár, jehož četné práce jsou koncentrovány v Pardubicích a v nedaleké Bohdanči. Národní sloh dvacátých let v krajském městě reprezentují krematorium od Pavla Janáka, panslovansky folklorizující stavba s melancholickou výmalbou interiéru od malíře Františka Kysely, a palác Passage od Ladislava Machoně. V meziválečné éře na území kraje působila řada kultivovaných architektů: Čeněk Mužík v Chocni, Vojtěch Vanický v České Třebové, Karel Řepa v Pardubicích a jejich okolí nebo Bohuslav Šmíd v Poličce.
Mezi nejpůsobivější meziválečné realizace patří nadčasová budova městského divadla v Ústí nad Orlicí od Kamila Roškota. Z poválečné éry nutno zmínit tři pozoruhodné práce: krajinný památník, vytvořený v letech 1946–1960 podle návrhu Ladislava Žáka na místě nacisty vypálené osady Ležáky, komplex železničního nádraží v Pardubicích, dokončený v roce 1958, a brutalistní smuteční síň ve Svitavách z roku 1973, působivé dílo vzniklé spoluprací architekta Pavla Kupky a sochaře Karla Nepraše. Po sametové revoluci v roce 1989 se centrem moderní architektury v regionu stává Litomyšl, pro kterou projektují pražský ateliér Josefa Pleskota, brněnské ateliéry Aleše Buriana s Gustavem Křivinkou a Zdeňka Fránka a mnozí další.