Ricardo Bofill

Ricardo Bofill vystudoval architekturu na Univerzitě v Barceloně a v Ženevě. V r. 1963 dal dohromady skupinu talentovaných profesionálů z různých oborů schopných pokrýt komplexnost architektonické praxe: architektů, inženýrů, projektantů, sociologů, spisovatelů, filmařů a filozofů, dnes známých jako Taller de Arquitectura.
Ve svých počátcích Bofill čerpal z typických řemeslných prvků tradiční katalánské architektury. Později se začal zabývat urbanismem v rámci španělského politického a společenského kontextu. Při práci na velkých projektech vymyslel Bofillův tým metodologii, založenou na geometrickém uspořádání prvků v prostoru, kterou v teoretické rovině rozvinul na projektu Město v prostoru a v praxi pak využil při stavbě Waldenu 7.
Když se Bofill začal zajímat o problematiku městského plánování v rozvojových zemích, přesunul část svého týmu do Alžírska, kde spolupracoval s místní vládou na poli urbanismu a bydlení. Jeho práce vyvrcholila o dva roky později stavbou zemědělské vesnice Houari Boumédienne v jihovýchodní části země.
V r. 1971 vytvořil v reakci na požadavky různých projektů pro francouzská „Nová města“ doplňkový tým v Paříži. Během tohoto období začlenil Bofill do svých návrhů symbolické prvky, odkazující k francouzské monumentální architektuře. La Petite Cathédrale a La Maison d’Abraxas jsou příklady takových obydlených monumentů.
Od roku 1979 se hlavní aktivita společnosti Taller de Arquitecta odehrávala ve Francii, kde se současně stavěly tři projekty: Les Arcades du Lac a Le Viaduc ve Versailles, Le Palais d’Abraxas, Le Théatra a L’Arc v Marne–la–Vallée, Les Echelles du Baroque v pařížském XIV. obvodu a Antigone v Montpellier.
V r. 2000 transformoval svou činnost ve Španělsku. Ze sídla společnosti v bývalé cementárně na předměstí Barcelony pokračuje Bofillův Taller v práci v duchu filozofie, která jej motivovala na začátku 60. let a zpracovává rozsáhlé mezinárodní projekty s ohledem na
městský design a „integrovaný urbanismus“ (např. plán náměstí v Lucemburku Place de l’Europe, New Castelana v Madridu nebo Boston Central Artery, veřejné dopravní stavby jako nedávný Terminál 1 pro letiště v Barceloně, sportovní, kulturní a obchodní stavby v Evropě a v Asii, sociální i luxusní bydlení, od Dakaru po Stockholm, od Pekingu po Paříž).

Ricardo Bofill – Taller de Arquitectura
Ricardo Bofill – Taller de Arquitectura je přední mezinárodní ateliér zabývající se architekturou, projektováním a designem. Tato mezinárodní značka je již přes 40 let synonymem exkluzivního a promyšleného urbanismu a architektury. Kancelář vede Ricardo Bofill a jeho dva partneři – Peter Hodgkinson a Jean–Pierre Carniaux, zaměstnává tým 60 lidí 12 národností.
Studio zaměřené na městský design si získalo mezinárodní reputaci s projekty jako je Place de l’Europe (Lucemburk), Nova Karlin (Praha),
Port Praski (Varšava), New Castellana (Madrid), nábřeží v Tarragoně, Nova Bocana (Barcelona), Puerto Triana (Seville), Central Artery (Boston) a v japonském Kobe. Čtvrť Antigone v Montpellier je hmatatelným důkazem rozsáhlého projektu – části města, která byla navržena a vystavěna v průběhu dvaceti let.
Přesvědčení Taller de Arquitectura, že město by měly tvořit ulice a náměstí, je více než jen prostým programovým prohlášením reagujícím na stavební model izolovaných bloků oddělených rozlehlými otevřenými prostory. Studio prosazuje model udržitelného středomořského města s jasně definovaným veřejným prostorem.
Za velké dopravní stavby je třeba vyzdvihnout letiště v Barceloně z r. 1991 a jeho nedávné rozšíření: Terminál 1, oceněný jako Nejlepší jihoevropské letiště za rok 2011. Dobrými příklady úspěšných kulturních stánků a konferenčních center jsou Národní katalánské divadlo v Barceloně, Madridské konferenční centrum, Hala Arsenal v Metz (Francie), Shepherd School of Music pro Rice University v Houstonu, Villa Cultural del Prado ve Valladolidu a kongresové a výstavní centrum v A Corun~a. V r. 2010 získalo studio 1. cenu v mezinárodní soutěži na Polytechnickou univerzitu Mohammeda VI v Maroku.
Mezi úspěšné kancelářské budovy patří bankovní společnost Swift v Bruselu, Christian Dior, Rochas, Decaux, Cartier, Paribas v Marché St. Honoré, pojišťovny Gan a Axa v Paříži, Šiseido v Tokiu, Donnelley Building, první mrakodrap Ricardo Bofilla v Chicagu, dnes sídlo United Airlines. Citadel Centre, 44. nejvyšší budova v Chicagu, bylo dokončeno v roce 2003.
V pražském Karlíně navrhlo studio dvě kancelářské budovy Corso I a II a v současnosti
dokončuje návrh víceúčelového objektu Karlin Hall. Dále se studio v Praze podílí na rekonstrukci historického domu, ve kterém bude sídlit Knihovna Václava Havla.
Pětihvězdičkové hotely, jako je pekingský hotel Shangri–la, Costes K v Paříži, Starwood’s Colombo Resort na portugalském ostrově Porto Santo nebo W Barcelona, jsou založené na jednoduchosti, funkčnosti a luxusu. Dále má studio za sebou úspěšné obchodní projekty, jako je Atrium Saldanha v Lisabonu, Funchalcentrum v Portugalsku a La Zona Kawasaki Plaza v Japonsku. Nedávno získalo studio zakázku na vybudování 97.000 m2 velkého nákupního centra ve Valencii.
Bydlení je další oblastí, jíž se Taller de Arquitectura důkladně věnuje. Studio vytvořilo několik obytných komplexů po celé Evropě (ve Francii, Španělsku, Švédsku a Holandsku).
Zvláště významné projekty jsou zmiňovaná pařížská Nová města, jako je Les Espaces d’Abraxas v Marne–la–Vallée, Les Arcades du Lac poblíž Versailles, Le Belvedere St. Christophe v Cergy–Pontoise, Les Echelles du Baroque v Montparnassu nebo projekty v Savoně (Itálie) a Funchalu (Portugalsko). Krajinotvorba také odjakživa patří mezi ústředí disciplíny studia.
Od zahradních měst, až po rozlehlé městské zelené plochy, studio vytvořilo více než 100 návrhů pro parky od Portorika po Peking.
Řada projektů se časem stala symbolickými dominantami daného místa. Přitom v době svého vzniku působily novátorsky a radikálně. Podobné projekty ohlašují nástup inovací – ať společenských, či technologických. Taller de Arquitectura spolupracuje s nejlepšími světovými odborníky ze všech technických oborů, díky čemuž může stavět avantgardní budovy v duchu své vlastní tradice zajišťování nejpříhodnější ceny/kvality. „Krása nemusí být nutně drahá.“