English
Secese v Rize
Secese je umělecký styl přelomu 19. a 20. století. V architektuře založil dnešní systém stylů.
Secesní budovy jsou v městské zástavbě nepřehlédnutelné díky svému originálnímu a výraznému výtvarnému řešení. Jejich fasády často zdobí bohatý ornamentální dekor, který však není podstatou tohoto stylu. Ornamentální výrazové prostředky, charakteristické pro secesi, jsou obvykle organicky začleněny do základní architektonické formy.
Hlavní tvůrčí metodou tohoto stylu bylo výrazné zapojení utilitárních prvků (půdorysu, konstrukcí a stavebních materiálů) do umělecké podoby stavby. V architektuře se to projevilo různými uměleckými směry: eklekticky dekorativním, racionalistickým a národně romantickým.
Nejtypičtějším racionalistickým směrem v rižské architektuře byla takzvaná vertikální secese.
Rozvoj secese v Rize nastal v době nebývalého rozmachu tohoto města. Počet jeho obyvatel rychle narůstal. Během několika let bylo postaveno přes 100 vícepodlažních domů.
Na počátku 20. století rižské centrum získalo svůj charakteristický vzhled. Kolem roku 1904 se ve městě přestal používat eklekticismus, architektonický styl druhé poloviny 19. století.
Kolem 40 % centrální zástavby tvoří secesní budovy, což je mnohem více, než v kterémkoli jiném městě na světě.
V Rize se významně uplatňovali místní architekti.
Podle projektů Konstantinse Pe-kše-nse zde bylo postaveno kolem 250 zděných vícepodlažních domů. Ja- nis Alksnis jich navrhl kolem 140, Oskars Ba- rs, Rudolf Dohnberg a Eižens Laube kolem 80, Aleksandrs Vanags 70, Paul Mandelstamm a Ernests Pole 40, Bernhard Bielenstein 30 a Ma- rtinš Nukša 20. Skoro všichni tito tvůrci absolvovali Rižský polytechnický institut.
Eklekticky dekorativní secese
Je pro ni charakteristická přehnaná vnější ornamentální zdobnost bez pevnější vazby na prostorové řešení stavby. Existují také budovy, u nichž se základní princip architektonické kompozice – rovnoměrný rytmus,
nahuštění detailů, aplikativní ráz – neliší od eklekticismu 19. století. Inovací byly pouze dekorativní motivy – zakřiveně napjaté linie, ornamenty v podobě geometrických figur nebo stylizovaných rostlin, masky, protáhlé proporce aj. Díla eklekticky dekorativního stylu vznikala v počátcích vývoje secese a v Rize jich není mnoho. Jejich nejtypičtějšími příklady jsou stavby inženýra Michaila Ejzenštejna v ulici Alberta iela a jejím okolí a také několik budov projektovaných Heinrichem Scheelem, Friedrichem Scheffelem, Rudolphem Heinrichem Zirkwitzem, Ja- nisem Alksnisem a dalšími architekty.
Vertikální secese
Je nejrozšířenějším směrem rižské secesní architektury, který získal oblibu po roce 1906.
Umělecký tvar budov určovaly zdůrazněné vertikální kompoziční prvky fasád. Obvykle to jsou výrazně artikulované arkýře a reliéfy, pásy vystupující ze základní desky a sahající do výšky několika pater. Ornamentální výzdoba zaujímá mezipodlažní výplně, je zcela začleněna do základní architektonické formy fasád a současně zvýrazňuje vertikalitu kompozice.
Stavby tohoto směru tvoří více než jednu třetinu celého různorodého dědictví rižské secese. Místy zcela určují ráz městské zástavby (v ulicích Br-lv-lbas iela, G. ertru- des iela, Aleksandra Čaka iela a jiných). Tento směr je rozsáhle zastoupen v tvorbě architektů Ja- nise Alksnise, Eižense Laubeho, Bernharda Bielensteina, Oskarse Ba- rse, Paula Mandelstamma a dalších.
Národní romantismus
Je dokladem snahy o vytvoření svébytné lotyšské architektury. Tento směr se rozvíjel v letech 1905–1911 a byl inspirován lidovou dřevěnou architekturou a lidovým užitým uměním. Lotyšští architekti tehdy věnovali zvláštní pozornost přírodním stavebním materiálům. Pro stavby národního romantismu je typická určitá masivnost forem, monumentální ráz, strmé střechy, shora zešikmené okenní otvory a elegantní výzdoba etnografickými motivy,
používaná dosti zdrženlivě a často přizpůsobená obecné secesní estetice zakulaceně plastických forem. Každá třetí či čtvrtá secesní budova v Rize více či méně patří k tomuto směru.
V umělecké kompozici jsou nezřídka využívány konstrukční prvky, například kovové překlady nebo nosné trámy. Nejvýznamnějšími představiteli národního romantismu byli: Eižens Laube, Konstant-lns Pe- kše- ns, Aleksandrs Vanags a Augusts Malvess. Tento styl je občas patrný také v tvorbě místních německo-baltských architektů.
