English
Secesní Ljubljana a architekt Maks Fabiani
Výstava fotografií Mirana Kambice
Art Nouveau se zaměřovalo na vštěpování smyslu pro krásu nejširší veřejnosti prostřednictvím architektonického a každodenního produktového designu. Toto progresivní umělecké hnutí, které se objevilo na přelomu 20. století a bylo označováno jako secese v Rakousku a Slovinci obydlených zemí, Art Nouveau ve Francii, Belgii a ve Skotsku, Jugendstil v Německu, Liberty v Itálii, a Modernismo v Katalánsku, vyústilo do výrazného uměleckého stylu. Secesní architektura a design už nenapodobovala historické styly jako gotika, renesance, baroko a klasicismus, ale vyvinula zcela nový a originální jazyk forem.
Nejtypičtější byla organická verze nového stylu, který byl odvozen zejména z přírody a rostlinných a živočišných forem, zatímco druhá verze secese, geometrický styl, používal mřížky čtverců a grafické kombinace černé a bílé.
Art Nouveau umělci obhajovali svobodu kreativity, která vedla ke vzniku všestranného uměleckého jazyka, který umožnil řadu různých uměleckých výkladů dvou verzí stylu. V důsledku Jara národů, inovativní a pluralitní jazyk secese stimuloval velké množství architektů, aby hledali národní styl a otevřel tak celou řadu různých cest k modernismu.
Návrat k přírodě byl výchozím bodem pro testování nových forem prostorů, dynamických skladeb, nových struktur, nových forem výzdoby, a nového interiérového vybavení. Secesní budovy byly uceleným uměleckým dílem společně navržené architekty, sochaři, malíři, dekoratéry a řemeslníky.
Úsilí o harmonickou architekturu a kvalitu všech prvků budov, včetně vnitřního vybavení, užitečných objektů a grafických prvků, vedlo k oživení řemesel v nábytkářství, sklářství, kovářství a keramice.
Stejně jako Art Nouveau v minulosti, výstava o Art Nouveau Lublani se zaměřuje na
podporu architektury jako důležité formy veřejného umění. Secesní architektura, se svými rozjařeními, fantastickými formami a nádhernými grafickými fasádami, je snadno uznána veřejností pro svou uměleckou hodnotu.
V Lublani, secesní budovy byly navrženy slovinskými a dalšími slovanskými architekty, kteří, pomocí nového architektonického stylu, přispěli k národnímu obrození ve Slovinsku, stejně jako jejich maďarští, skotští, katalánští, finští a další protějšky v jejich vlastních zemích.
V tomto ohledu výstava upozorňuje na význam tohoto mezinárodního uměleckého hnutí jako kulturního faktoru společného pro celou Evropu tohoto času. Téma této výstavy souvisí s dědictvím architekta Maks Fabiani, jednoho ze zakladatelů a jednoho ze členů vídeňské secese mezi 1903 a 1904. Kvůli jeho aktivní roli v kruhu vídeňských umělců a známým secesním budovám, které navrhl ve Vídni, Lublani, Gorizia, a Terstu v období mezi 1899 a 1909, Fabiani přispěl k vytvoření principů moderní architektury. Tato výstava je první v sérii oslav 150. výročí jeho narození.
