Přednáška Muharrem Hilmi Şenalp

Muharrem Hilmi Şenalp
Muharrem Hilmi Şenalp se narodil roku 1957 v Konye, kde také vystudoval základní a střední školu. Po absolvování Technické univerzity v Istanbulu (ITU) v roce 1981 dokončil magisterské studium v oboru stavebních systémů a další v oboru historie architektury a restaurování na Technické univerzitě v Yıldızu.
Čtyři roky byl členem univerzity Boğaziçi.
Od roku 1983 pracuje jako samostatný inženýr architekt. Navrhl stavby, jež sloužily různým účelům a u nichž Şenalp prováděl architektonická zjednodušení nebo stylisticky přetvářel klasickou osmansko-tureckou architekturu z období před westernizací a modernismem. Zkoumal a využíval souvislostí, stylu a tvorby prakticky všech tradičních islámských umění; a protože se zajímal o hudbu, hrál i na klasické hudební nástroje tambur, rebab a ney a rovněž praktikoval klasický hudební styl a přístup s renomovanými skladateli a učiteli jako Cahid Gozkan, Sabahaddin Volkan a Kemal Batanay. Projekt tokijské mešity a Tureckého kulturní centra, které dokončil roku 2000, byly roku 2002 vybrány Japonským ústavem architektury a stavebních věd mezi 40 špičkových děl, které přispěly k úrovni japonské architektury; zároveň za ně obdržel ocenění Elite Lighting Award od společnosti National. Na světové výstavě Aichi Japan, jíž se zúčastnilo 121 zemí, obdržel jeho pavilon za návrh a splnění tematického zadání Zlatou cenu moudrosti přírody.
Vedle projektů a budov, u nichž používá fraktálovou geometrii a přírodní tvary, jež jsou podstatou islámského umění, Şenalp usiluje o vytvoření nového, odlišného stylu.
Zkoumá nové struktury, u nichž se poprvé snaží o protlačovaný geometrický design v 3D, a to vždy za využití výjimečného architektonického jazyka, místo aby vytvářel repliky existujících děl.

Hassa Architecture
Název vychází z Hassovy architektonické školy, jež byla ústřední architektonickou organizací Osmanské říše. Kancelář Hassa Architecture byla založena roku 1983 arch. Muharremem
Hilmi Şenalpem, aby nabízela služby v oblasti architektury, inženýrství, urbánního plánování, výstavby a restaurování staveb.
Při realizaci projektů v různých místech v Turecku i ve světě je naším posláním napodobovat v dnešních podmínkách čistou a nepozměněnou turecko-islámskou tradici z doby před westernizací země. Za využití moderní technologie se snažíme, aby se v nových budovách odrážel způsob tradičního myšlení, jeho duchovní kořeny, logika výrobní technologie a schopnost rozlišování a elegance v přístupu k věcem.
Investicemi do lidského potenciálu a jeho výchovou ve všech praktických architektonických postupech se Hassa Architecture snaží být mostem mezi budoucími generacemi a tradicí, již jsme zdědili a přivlastnili si ji.
Jaké jsou naše základní hodnoty: každý projekt posuzujeme velmi odpovědně a trváme na tom, aby všechny náležité operace proběhly, jak mají; vždy dáváme přednost kvalitě před náklady; klademe velký důraz na relace, harmonii a proporce na všech úrovních od urbánního plánování až k nejmenším podrobnostem stavby; a snažíme se provádět každou práci důsledně v naprosté stylové jednotě až do nejmenšího detailu.

Naše filozofie a architektonický přístup
Abychom byli schopni vytvářet novou a správně pojatou architekturu, myslíme si, že si je nejprve třeba uvědomit, jakou hodnotu má naše kulturní a umělecké dědictví, a přesně porozumět tomu, co dědictvím je a co jím není. Turecká architektonická otázka není izolovaným subjektem, a je jako kultura, umění, literatura a hudba jedním z článků řetězu civilizace. V tomto smyslu se musí správná architektura opírat pouze o hlubokou filozofickou identitu a odpovídající vizi. Ta není možná bez hlubšího pohledu na vlastní kořeny.
Myslíme si, že v moderní době potřebujeme rozmnožovat naše kulturní a historické
dědictví v rámci tradice, nově, ale správně je interpretovat, vyhýbat se degenerativním trendům a nesnažit se cokoli kopírovat. K tomu nám napomáhá silný „pocit sounáležitosti“.
Uchovávání historických děl a reprodukce kultury je rozhodující pro její udržení cestou ochrany hodnot vytvářejících sdílené vědomí.
Člověk je kulturní bytost; nikdo bez kultury nemůže být. Její přínos může být proměnlivý, ale osobnost, již člověku a jeho národu poskytuje kulturní dědictví, zůstává neměnná.
Právě kulturní dědictví, jež prošlo sítem staletí, formuje správný postoj člověka vůči měnícímu se kulturnímu světu a výrazně podporuje jeho zápas za zachování osobnosti. Minulost ve skutečnosti ještě nepominula.
V Hassa Architecture se vědomě vyhýbáme termínům jako „moderní stavba“ či „moderní mešita“, neboť modernita se stala v dnešním významu a svou povahou označením materialistického přístupu západní civilizace k světu; způsobem, jak chápat svět; a v neposlední řadě zkresleným ontologickým a intelektuálním přístupem k věcem. „Modernita“ každého z nás by měla být odvozována od našich vlastních hodnot a měla by být „subjektivní“, nesnažit se kopírovat. Jsme toho názoru, že pokud se nám podaří stylově zvládnout naši klasickou, civilní a náboženskou architekturu a správně ji koncepčně interpretovat, můžeme vytvořit krásné autorské příklady zjednodušeného umění, aniž ztratíme vlastní osobnost.
V nových projektech se držíme hlavní myšlenky, že „prostota a jednoduchost jsou složité i jednoduché zároveň“, myšlenky, která je jádrem naší architektury. Vytváříme tak projasněné prostory, jež je možné číst stejným způsobem zevnitř i z vnějšku, přičemž vyžíváme „úsměvné“ technologie, jež bere jak v produkci, tak ve spotřebě v potaz lidský faktor, kdy při využití malého množství materiálu vytváříme střídmě pojaté, jednoduché prostory, v jejichž prostotě je skrytá nádhera.
Mezi tradicí a modernitou mohou existovat společné estetické rysy nebo styčné body, ale správná interpretace tradice si nikdy nezaslouží označení „moderní“ nebo „současná“. Takový přístup a debata o vlastní kulturní sféře a hodnotách jsou chybné a orientalistické.

Tradice je významová sféra, v níž se stýkají univerzální pojmy s lokálními a živí a reprodukují se navzájem. Formy, jež se vyvinou v tradici, jsou nositeli všeobecných hodnot. Kulturní degenerace a povrchnost, jichž jsme v současné době svědky, jsou výsledkem rozrušování a rozkládání hodnot.
Ochrana hodnot a tradic umožňuje zachovat staletou zkušenost pro příští generace.
Architektonické dědictví a umělecká díla jsou měřítkem vznešenosti v srdci národa, jemuž náleží, a vyjadřují hodnoty nashromážděné po celá staletí. Civilizace je výsledkem práce tohoto ušlechtilého přístupu, který ví, jak je vybírat, vytvářet, uchovávat, hodnotit, reprodukovat a užívat. Kdo se neumí dívat na to, co vzniklo kdysi, jinými slovy, co bylo vytvořeno v minulosti, nemůže produkovat něco nového.
Bez přihlédnutí k tradici, bez zřetele k hlavní ose a intelektuálnímu pozadí, jež mají za sebou síto staleté zkušenosti, nelze sledovat a zachytit dialektickou dynamiku uchovanou v jádře tradice, ani vytvářet nová a odlišná díla s novým vztahem materiálu a formy. Myslíme si, že toto je jediná cesta, jak dojít ke správné změně a různým interpretacím a neztratit přitom soustředění.
Když stavíme budovu, položíme nejprve na pevné půdě základy. Ve chvíli, kdy začneme pochybovat o vlastních hodnotách, tuto pevnou půdu pod nohama ztratíme. „Umění, styl nebo cesta“, jež posvětíme a nazveme moderním uměním dneška, jsou pokračováním tradičního západního umění, jež bylo na těchto základech vystavěno. Pokud jim ale správně neporozumíme, budeme pouze „kopírovat“.
Je nezbytně nutné rozpoznat hodnotu civilizačního odkazu a hledat novou a správnou syntézu, abychom na něj mohli navázat. Architektura je zrcadlem a formujícím jazykem společnosti. Vždy když vyzdvihujeme nějaké lidské, vrozené hodnoty, nebo kdekoli vyvstane ve společnosti chaos či se rozmlží hodnoty, odrazí se to nejprve v architektuře, a následně v hudbě. Monotónní a opakující se kultura, která není schopna se sama nově přetvořit, je odsouzena k degeneraci a konečnému zániku.
Úctu a vážnost a ještě mnohem víc nabízí a dodává modernímu světu vlastní kultura; záleží na schopnosti to odhalit. Protože jsme bohužel posledních 250 let směřovali od vlastního způsobu myšlení k eurocentrickému světonázoru, nejsme si už vlastních hodnot vědomi.
Myslíme si, že dnes potřebujeme myšlenkový systém, který si je skutečně vědom světového kulturního a uměleckého dědictví; který vnímá západní odkazy, ale nepatří k nim; a který se začne rozvíjet z vlastních zdrojů a bude v tomto stylu a v téhle ose měnit tradici.

Vybrané projekty

Národní komplex osmanských archivů a muzea
Návrh a konzultace: HASSA Rok: 2012 / rozpočet: $ 125 mil. / rozloha: 130.000 m2
Muzeum národních archivů
Návrh a výstavba: HASSA Rok: 2013 / rozpočet: $ 8 mil. / rozloha 2.500 m2
Archivy jsou dneškem a zítřkem národa, ale i pamětí, kulturou a civilizací včerejška.
Osmanské archivy jsou velmi důležité pro velký počet dokumentů významné kulturní i vědecké hodnoty. V jejich sbírkách jsou historické dokumenty 41 zemí (vzniklých po pádu Osmanské říše). Archivy obsahují přibližně 100 milionů dokumentů a 365 tisíc starých vládních záznamníků.
Komplex stojí na 120.000 m² a rozkládá se na pobřeží v délce 120 km. Další funkce: hlediště pro 600 diváků, výstavní a konferenční haly, muzeum, knihkupectví a příslušenství.
Muzeum archivů bylo rovněž navrženo a provedeno kanceláří Hassa Architecture.
Je v něm přes 200 originálních dokumentů z osmanského období, vystavených v klimatizovaných skříních a vitrínách odolávajících změnám teploty a vlhkosti. Je vybaveno digitálními dotykovými obrazovkami, projektory, interaktivními podlahami a další moderní technikou.

Restaurování hrobky Abú Ajjúba al-Ansárího
Provedení: HASSA Rok: 2015 / rozpočet: $ 2,5 mil.
Hrobka byla otevřena během 6–7 měsíců v nejdůležitější historické budově Istanbulu, aniž bylo nutné sejmout jedinou dlaždici. Po otevření se ukázalo, že hrobka je vystavena velkému nebezpečí, a bylo nutné provést její zásadní obnovu. Střecha prostoru pro návštěvníky byla původně zpevněna 300 let starou dřevěnou konstrukcí, jež byla shnilá, deformovaná a zamořená hmyzem.
Po zavěšení střechy byly vyměněny shnilé dřevěné podpěry a stěny byly téměř celé rekonstruovány při zachování odolných kusů a za opatrného sejmutí 7.678 iznických kachlů.

Vzdělávací komplex Marmarské univerzity a mešita teologické fakulty
Návrh a konzultace: HASSA Rok: 2015 / rozpočet: $ 30 mil. / rozloha: 32.000 m2
Mešita teologické fakulty Altunizade je naší interpretací architektonické tradice z pohledu dnešní lidové kultury. Podnětem byl rotační pohyb probíhající v celém vesmíru od makrokosmu až k mikrokosmu. Mešita inspirovaná tisíciletou technikou konstrukce stropu je snahou o dosažení nového horizontu v náboženské architektuře sjednocením „části v celku“ a „celku v části“ s fraktálním charakterem lasturového tvaru.