English
Výstava Udržitelná Praha, která proběhne v termínu od 10.6. do 30.6. ve výstavní síni Mánes v Praze 1, si klade ambiciózní cíl ukázat problematiku i prostředky, kterými lze dosáhnout udržitelného rozvoje hlavního města ČR. Architektura v tomto ohledu sehrává a bude sehrávat klíčovou roli dotýkající se každého aspektu života ve městě.
Udržitelnost rozvoje města tvůrci výstavy staví jako protiklad významu zakonzervování stavu, ve kterém se v tu či onu dobu město nachází. Podstatou moderních metropolí je neustálý rozvoj. Růst průmyslu a obchodu, pohyb pracovní síly na krátké vzdálenosti či velké celky schopné poskytovat odborné, infrastrukturní a informační zázemí, to vše jsou aspekty utvářející charakter velkých měst. Do metropolí proudí lidé, zboží a suroviny, z jeho bran se pak všemi směry vydávají výrobky, technologie, odborníci apod. Město se stává místem, kde se koncentruje energie, výkon a prosperita. To vše se neustále mění a vyvíjí. Čím rychlejší koloběh, tím větší výkonnost městského organismu. Tím horší jsou ovšem životní podmínky pro stálé i přechodné obyvatele metropole. V tom také tkví problém udržitelnosti a paradox vývoje – tedy udržet město obyvatelné pro ty, jenž vytvářejí jeho prosperitu a dynamiku vývoje.
Udržitelnost není z pohledu jeho obyvatel synonymem pro přežívání tak, jak ho známe z ranní historie měst. Dnešní udržitelnost má kvalitativní hodnotu – proti rozvoji prostředků práce staví rozvoj životního prostředí tak, aby v něm mohli žít a rozvíjet se i jeho obyvatelé. A co více, aby se v něm cítili spokojenější a šťastnější. Jedině takoví lidé pak mohou přinášet další kladnou energii potřebnou k dalšímu rozvoji města. Prostředky k takovému rozvoji jim ale zase může nabídnout jedině prosperující komunita – město. Zde se paradox uzavírá a přechází k praktickému významu pojmu.
Průzkumy i zkušenosti hovoří o tom, že lidé touží navrátit se – jak je často zdůrazňováno, zpět k přírodě. Méně se již v této souvislosti hovoří o tom, že se přitom ale nechtějí vzdávat svých městských vymožeností, na které jsou po generace zvyklí či za kterými se do metropolí přistěhovali. Slovo zpět je v tomto smyslu tedy spíše nic neřešícím romantickým podobenstvím, než skutečným vyjádřením potřeby a možností. Ostatně, kdo ví, zda bychom se do té přírody ještě nazpět všichni vešli.
Řešením tedy není jak se vracet „zpět“, ale jak tyto potřeby, přání, touhy a problémy vyřešit ve složitém mikrokosmu města dnes a do budoucna. Pokud je na tyto výzvy někdo schopen dát komplexní odpověď, pak je to architektura. Je to jediný obor kompaktně sdružující všechny problémy života metropole i jedince v ní.
Co tedy takto rozklíčovaný pojem udržitelnosti znamená pro dnešní a budoucí vývoj metropole? Jaká je výzva pro architekty a tvůrce přeměňující tvář města a budující jeho podmínky pro život příštích generací? Základem je poměrně jednoduchá myšlenka – vnést více přírody do života Prahy. Znamená to zaměření na veškeré projekty vnášející do Prahy více zelených ploch, více zelené architektury a více inspirativní invence pomáhající rozvoji přírody a zachování přírodních zdrojů v hlavním městě. Reprezentují je ukázky reálných řešení, která se stanou součástí života Pražanů.
Expozice bude realizována v úzké spolupráci s hlavním městem Praha a jednotlivými městskými částmi. Přirozenou součástí této expozice budou i různé architektonické projekty. Expozice není o fabulaci teorii a dílčích restrikcích, ale o konkrétních a systémových opatřeních, které prokazatelně pomohou vyrovnat se v životním prostředí jiným vyspělým metropolím. Které umožní Pražanům lépe dýchat a lépe se cítit každý den.
Stojan Černodrinski