English
Na přípravě výstavy se podílejí: Národní muzeum bulharského výtvarného umění, Správa pražského hradu, Národní galerie v Praze, Státní historické muzeum v Sofii,Ministerstvo kultury Bulharska, Ministerstvo kultury České republiky, Velvyslanectví Bulharské republiky v Praze a Mezinárodní festival Architecture Week Praha.
V Rožmberském paláci v areálu Pražského hradu, bude od 5 .10. 2011 do 31. 1. 2012 vystavena pozoruhodná sbírka z pokladů bulharské kultury – „Klenoty bulharských ikon XIV. – XIX. století“.
Výstava z bohatých fondů sbírek ikon Národního muzea bulharského výtvarného umění v Sofii a Státního historického muzea v Sofii značně rozšíří znalosti kulturních, uměleckých a duchovních hodnot Bulharska, těsně spojených s byzantskými a slovanskými tradicemi Východu.
Uvede 80 vzácných exponátů a bude mít dva cíle: ukázat vývoj bulharského ortodoxního umění v rámci relativně dlouhého období od 14. do 19. století a seznámit českou a mezinárodní veřejnost s rozmanitostí forem ortodoxní ikonografie.
Nejstarší exponáty pocházejí ze 14. století. Jde o epochu posledního rozkvětu byzantského umění, nebývalého tvůrčího rozvoje v oblasti architektury, malby, ikonografie, miniatur a užitého umění. Mistři tohoto období oživili ortodoxní umění antickými prvky – proto znalci charakterizují umění pozdní Byzantské říše, vyznačující se typickým uměleckým stylem, jako „renesanci Paleologů“.
V poslední čtvrtině 14. století a během celého 15. století Balkánský poloostrov postupně dobyli osmanští Turci. Velká centra byzantské kultury Konstantinopolis, Soluň, Mistra zanikla. Ortodoxní umění na Balkáně se ocitlo téměř na hranici svého zániku. Ve druhé polovině 15. století, kdy se vývoj stabilizoval, došlo v uměleckém životě opět k oživení. Některé z uměleckých škol (například v Kosturu a Ochridu) se vrátily ke své činnosti. Ikony Sv. Jiří zabíjející draka z Bojany a Čtyři žalmy z kláštera v Kremikovci jsou díla pro toto období typická. Šestnácté století oživilo v balkánském ortodoxním umění klasické vývojové linie (ikony Sv. Haralambos a Deésis). Obzvláště silný vliv měli představitelé krétské školy, kteří pracovali na zakázku pro velké kláštery a biskupská centra ortodoxní církve – Theofan Krétský, Zorzis, Antoniu, atd.
Během 17. století a v první polovině 18. století převládá v balkánském umění nový umělecký trend. Prostředky umělecké malby se zjednodušují – linka přemáhá tvarování světlem a stínem, převažují jasné a živé kombinace barev, proporce a pohyby postav jsou nepřirozené. Mistři ikon se zaměřují více na dekorativní zpracování uměleckého díla a v ikonografii se častěji využívá dřevořezba. Typické pro 17.–18. století jsou ikony Sv. Jiří zabíjející draka z kláštera v Kremikovci, Čtyřicet mučedníků a Sv. Pantaleon s výjevy ze svého života, Ukřižování z Boboševského ikonostasu, jakož i ikony Bolestná Panna a Sv. Jan Křtitel.
Během druhé poloviny 18. století a v celém 19. století tento styl postupně upadá. Objevuje se celá řada významných bulharských uměleckých škol, které dále posilují své postavení – Trjavna, Samokov, Bansko, atd. (proslulí jsou i malíři ikon ze severního Řecka, Soluně a Athosu). V ikonách druhé poloviny 18. a celého 19. století rozeznáváme přímé či nepřímé inspirace ze západoevropského umění, jež se týkají především způsobů dekorace. V řadě děl slouží jako vzor i západní rytiny (například u ikony Soud Piláta Pontského).
Zastoupeny budou různé druhy ikonografie. Některé z nich – například ikona Ukřižovaný Kristus z Boboševa – tvoří nedílnou součást ortodoxního ikonostasu. Jiné práce se odlišují jak druhem, tak funkcí: velké ikony, přenosné ikony určené k nošení o svátcích, domácí ikony, součásti triptychů, oboustranné deskové práce.
Výstava Klenoty bulharských ikon XIV.–XIX. století se stane fascinující výpravou napříč staletími. Bude se vyznačovat nejen vědeckým přístupem, ale především hlubokým pohledem do tématu východoevropské tradice ortodoxního křesťanství. Pro mnohé návštěvníky se stane skutečným objevem, okamžikem „vysoké kultury“, který láká, fascinuje a svádí, nabízí vzpomínky na éru antiky, jež se jinak omezuje na strohé stránky historických knih.
Současnou vizi Bulharska určuje tradice, historie a kultura. Prezentace výstavy bulharských ikon v Praze, v jednom z nejstarších a nejpozoruhodnějších center evropské kultury, znamená jedinečnou příležitost pro uznání bulharské kultury a tradice jako součásti evropské civilizace.
Diskuse o kulturní různorodosti Evropy, o uchování vlastní identity a o vedení mezikulturního dialogu je velmi aktuální. Výstava znamená nejen významnou událost, jež poukáže na společné křesťanské základy bulharské a české kultury, ale i příležitost obnovit mezi oběma zeměmi tradiční kulturní styky.
