English
WWAA je architektonická kancelář sídlící ve Varšavě, která se věnuje činnosti v různých oborech, od návrhů nábytku, designu a realizace výstav až po bydlení, kancelářské i veřejné budovy nebo velké urbanistické projekty. Marcin Mostafa a Natalia Paszkowska – architekti, kteří se potkali a začali profesionálně spolupracovat na Varšavské technické univerzitě, založili vlastní kancelář v roce 2007. V roce 2010 se k nim přidal Boris Kudlička – uznávaný slovenský scénograf. Raná tvorba kanceláře byla poznamenána výhrou v soutěži na návrh polského pavilonu na EXPO 2010 v Šanghaji. V roce 2008 získali WWAA (spolu s Janem Sukiennikem, 307 kilo Architects) cenu za projekt Kulturního centra Służew (SDK) ve Varšavě. Obě tyto stavby byly kladně přijaty i v zahraničí – pavilon v Šanghaji získal stříbrnou medaili za nejlepší expozici, zatímco budova SDK byla nominována na Cenu EU za architekturu – Mies van der Rohe Award 2015. Na výstavě „Místa – Places“ se WWAA rozhodli představit dva projekty z poslední doby, oba dokončené v roce 2014. Rebel One, první stavba dokončená v rámci bytového projektu Soho Factory ve čtvrti Kamionek ve Varšavě a Kulturní centrum Służewiec (SDK) také ve Varšavě.
Rebel One
Čtvrť Kamionek je relativně neznámé místo, ačkoli tvoří velice zajímavou část Varšavy. Leží v geografickém středu města. Park Skaryszewski, Národní stadion a nevyužívané pozemky tvoří téměř půlku jeho rozlohy. Rebel One hraje důležitou roli v dalším rozvoji celé čtvrti. Jako jedna ze dvou plánovaných architektonických dominant zdůrazňuje ambiciózní plán proměny průmyslové oblasti Kamioneku na otevřený, živoucí a víceúčelový prostor vhodný pro každodenní využívání. Charakter budovy Rebel One definuje její expresivní průčelí. Ještě před samotným návrhem byla provedena rozsáhlá studie architektonických detailů průmyslových pozůstatků v Kamioneku. Průčelí bylo v podstatě vytvořeno jako sbírka několika tisíc ručně položených betonových cihel uspořádaných do otevřené galerie dekorativního zdiva inspirované modernistickými stavbami z meziválečného období ve Varšavě.
Betonové cihly – historicky oblíbený materiál pro svou dostupnost a konstrukční vlastnosti – se sem hodí především kvůli své estetické hodnotě. Tradiční materiál byl zpracován pomocí nových postupů a nových technologií. Cihly se smíchaly s čedičovým kamenem a byly vystaveny různým stupňům broušení – od hrubého až po hladké – výsledkem čehož jsou rozmanité vizuální efekty závisející na úhlu pohledu a poloze slunce. Patnáct různých grafických vzorů vyústilo do šestadvaceti verzí cihlové vazby (pevné a prolamované) – každý motiv má své přesné umístění, což zesiluje dojem, že budova byla postavena z jednotlivých „bloků“. Pro zvýšení plastického efektu jsou velké prolamované plochy v kontrastu se sytou barvou vnitřních zdí a stropů prostorných lodžií.
Kulturní centrum Służewiec (SDK)
Finální podoba SDK byla dána dvěma prvky: prvním byla situace a urbanistický kontext objektu a druhým jeho funkce definovaná programem.
V oblasti Służewiec převládala až do 70. let typická, venkovská, řídká obytná zástavba. Pak během pár let na místě polí, sadů a luk – kde byl běžně k vidění pasoucí se dobytek – vyrostly vysoké paneláky, ten nejvyšší byl jedenáctipatrový, a to v rámci osídlování údolí. Svou proměnou tradičního hospodářství je návrh nejen hluboce zasazen do tradiční kultury místa, ale zároveň vykazuje respekt k hranicím městských a funkčních zón a (v narážce na zvyky běžného dětství) určitým způsobem využívá jisté konvence dětské ikonografie. Základní část projektu a hlavní vstup do budovy jsou umístěny na úrovni -1, která je přístupná po půlkruhovém schodišti ze vstupního nádvoří. Tento prostor funguje jako pódium během divadelních, venkovních představení. Jeho teplá, dřevěná podlahová krytina vyzývá k odpočinku v přestávce mezi různými aktivitami. Díky umístění hlavních funkcí budovy na úroveň -1 bylo přízemí pojato jako otevřený veřejný prostor, kde jsou postaveny relativně malé domky s tradiční formou a z tradičních materiálů. Každý domek je přístupný z přízemí a každý slouží k jinému účelu, například jako umělecká dílna nebo literární klub. Plně prosklené zdi budovy shlížejí na park. Dispozice budovy umožňuje maximální propojení interiéru s okolní krajinou. Postupem času se prostory SDK staly veřejným městským místem; aktivity SDK přesahují jeho hranice. Kontext je ze všeho nejdůležitější. Tato věta charakterizuje všechny projekty od týmu WWAA. Současně je to výchozí bod pro název kanceláře: WWAA – Warsaw Architects. Tento fakt udává profesní cíle kanceláře: preciznost při řešení daného problému; zároveň inovativní pohled a otevřenost experimentům. Díky tomu může kancelář fungovat i jako architektonická laboratoř. A právě proto lze její název číst i jako Warsaw Workshop of Architecture.
WWAA
Marcin Mostafa
Natalia Paszkowska
Boris Kudlička
www.wwaa.pl
Zdroj: redakce AW 2014