Daniel Libeskind je jednou z největších osobností současné světové architektury a urbanismu.
Proslul zejména přehodnocováním tradičních přístupů k architektuře a jejím vnímáním v celé její komplexnosti. Rozmanité spektrum jeho projektů zahrnuje významné kulturní i komerční instituce – včetně muzeí a koncertních síní – – i konferenční centra, univerzity, obytné komplexy, hotely, nákupní střediska a dokonce i návrhy objektů individuální výstavby. Navrhuje také scény pro operní představení a vede ateliér designu užitkových předmětů.
Narodil se v roce 1946 v poválečném Polsku, od roku 1965 je americkým občanem. Studoval hudbu v Izraeli (díky stipendiu Americko- izraelské kulturní nadace) a v New Yorku a stal se virtuózním hráčem na akordeon. Hudby však po čase zanechal a začal studovat architekturu na newyorské Cooper Union for the Advancement of Science and Art, kterou absolvoval v roce 1970. O dva roky později úspěšně zakončil postgraduální studium dějin a teorie architektury na Fakultě komparatistiky Essex University v Anglii.
V roce 1989 zvítězil v soutěži na projekt Židovského muzea v Berlíně, které bylo oficiálně otevřeno v září 2001 a sklidilo uznání široké veřejnosti. Již předtím, v červenci 1998, byla dokončena realizace Muzea Felixe Nussbauma v Osnabrücku. V červenci 2002 se v Manchesteru otevřelo Imperial War Museum North.
Následovaly realizace dalších projektů: Atelier Weil, soukromý ateliér s galerií, Mallorca, září
2003. Graduate Student Centre na Londýnské metropolitní univerzitě, březen 2004. Danish Jewish Museum v Kodani, červen 2004. Tangent, kancelářská výšková budova pro Hyundai Development Corporation, Soul, Korea, únor 2005; Memoria e Luce, památník obětem 11. září v italské Padově, 11. září 2005, Wohl Centre, Bar Ilan University, Tel Aviv, Izrael, říjen 2005.
Mezi pozdějšími realizacemi vyniká: Frederic C. Hamilton Building, přístavba Muzea umění, současně s bytovým komplexem Denver Museum Residences, v Coloradském Denveru, říjen 2006; dostavba Royal Ontario Museum, Kanada, červen 2007 a skleněné nádvoří, přístavba Židovského muzea v Berlíně: nová skleněná střecha, zakrývající historické nádvoří, byla dokončena na podzim roku 2007. The Ascent at Roebling’s Bridge, k nebi se vějířovitě vzpínající bytový věžový dům v kentuckém Covingtonu, březen 2008. Contemporary Jewish Museum v kalifornském San Francisku bylo otevřeno v červnu 2008; v říjnu téhož roku následovalo Westside, největší nákupní a wellness centrum v Evropě, ve švýcarském Bernu.
V současné době se několik projektů Daniela Libeskinda nachází ve fázi realizace, například Vojenské historické muzeum v Drážďanech; Złota 44; obytný věžový dům ve Varšavě, a podle architektova návrhu se vyrábí i koncertní křídlo pro firmu Schimmel. Po vítězství v soutěži o projekt World Trade Center v únoru 2003 byl jmenován hlavním architektem pro zástavbu
tohoto prostoru v New York City. Komplex Memory Foundations je nyní ve výstavbě.
Daniel Libeskind má rozpracováno mnoho dalších projektů, jako například New Center for Arts and Culture v Bostonu, Massachusetts; L Tower and Sony Centre for the Performing Arts v kanadském Torontu; přestavbu historického výstaviště Fiera Milano v italském Miláně; New Songdo City v jihokorejském Inčchonu; Haeundae Udong Hyundai l’Park v jihokorejském Pusanu; nábřežní obytný komplex u zátoky Keppel Bay v Singapuru; Rejuvenation, dětské centrum v mississippském Gulfportu, zpustošeném hurikánem Katrina; Editoriale Bresciana Tower v Brescii a tzv. Orestad Downtown Master Site Plan, koncepční řešení zástavby pětikilometrové zóny v dánské Kodani.
Vyučoval a přednášel na mnoha univerzitách po celém světě. Zastával tak prestižní profesorská místa, jako jsou Frank O. Gehry Chair na University of Toronto, Hochschule für Gestaltung v německém Karlsruhe, Cret Chair na University of Pennsylvania a Louis Kahn Chair na Yale University. Je držitelem mnoha ocenění, včetně Hiroshima Art Prize z roku 2001 – tato cena, udělovaná umělcům, jejichž dílo podporuje porozumění a mír mezi národy, nebyla do té doby nikdy udělena architektovi. Je také držitelem Deutsche Architekturpreis za rok 1999 za projekt Židovského muzea v Berlíně a také Goethe Medallion (2000) za přínos kultuře; roku 1996 získal American Academy of Arts and Letters Award for Architecture a téhož roku Berlin Cultural Prize; v roce 1990 mu bylo uděleno členství v European Academy of Arts and Letters; roku 1997 čestný doktorát na Humboldtově univerzitě v Berlíně; následovaly další čestné doktoráty: College of Arts and Humanities (1999), Essex University, Anglie; University of Edinburgh (2002) a týž rok DePaul University, Chicago, a zatím poslední mu udělila University of Toronto (2004). Dvě ze staveb Daniela Libeskinda získaly v roce 2004 cenu RIBA: London Metropolitan University Graduate Centre a Imperial War Museum North, královské muzeum bylo také nominováno na Stirlingovu cenu. Ve stejném roce jmenovalo americké ministerstvo zahraničí v rámci programu CultureConnect Daniela Libeskinda prvním kulturním ambasadorem pro architekturu.
Dílo Daniela Libeskinda již bylo vystaveno v mnoha významných muzeích a galeriích celého světa a dočkalo se i knižního zpracování v mnoha světových jazycích.
Vila – Libeskindova signovaná řada
2009
Dramatická stavba vyrůstá ze země jako krystal ze skály. Vila, první z řady Danielem Libeskindem signovaných obytných domů, které mohou být v limitované sérii 30 kusů dodány do celého světa, vytváří nový dialog mezi současným bydlením a zcela novým prožíváním prostoru.
Tato v Německu realizovaná obytná skulptura z prvotřídních materiálů splňuje nejvyšší standardy z hlediska designu, řemeslného provedení a odolnosti. Je unikátní po všech stránkách, vyznačuje se vynikajícími izolačními vlastnostmi a životností materiálů a také špičkovými, energeticky úspornými technologiemi, vyhovujícími normám, které patří k nejtvrdším na světě. Studio Daniel Libeskind spolupracuje na tomto projektu se společností proportion GmbH. Na realizaci prototypu se výraznou měrou podílela firma RHEINZINK.
Libeskindova vila nabízí mimořádné zážitky: rozlehlými skleněnými plochami proniká záplava světla, čisté linie vyvolávají pocit klidu, elegantní haly a schodiště nabízejí plynulé přechody z jednoho prostoru do druhého. V symbolickém i reálném smyslu nepřerušené spojení vily s přírodou skýtá dostatek přirozeného osvětlení a otevřených prostor.
Vilu obklopuje v pozoruhodných úhlech trio vzájemně propletených architektonických stuh, vytvářejících dramatický, asymetrický interiér se spirálovitými, dvoupodlažními špičkami a plynulými přechody na oddělené terasy.
Z impozantní vstupní haly se vchází do detailně propracovaného salónu, který akcentuje geometričnost prostoru. Konstrukční detaily se vyznačují stylovostí a funkčností. Balkón přiléhající k hlavní ložnici zdobí důmyslná kovová clona; světlíky směřují denní světlo do sauny, šatníky ve výklencích řeší efektivně problém úložných prostorů.