DPA

Dominique Perrault

Dominique Perrault, vedoucí osobnost francouzské architektury, získal mezinárodní uznání, když v roce 1989 ve věku 36 let vyhrál soutěž na Francouzskou národní knihovnu. Tento projekt se stal výchozím bodem pro řadu dalších veřejných i soukromých zakázek v zahraničí, jako je velodrom a olympijský plavecký bazén v Berlíně, rozšíření Evropského soudního dvora v Lucemburku, Olympijské tenisové centrum v Madridu, kampus Univerzity Ewha v Soulu, nebo Fukoku Tower v japonské Ósace. V roce 2014 dokončuje DC Tower ve Vídni, nejvyšší mrakodrap v Rakousku, ikonu nové obchodní čtvrti, a Velké divadlo v Albi ve Francii.
Mezi aktuální projekty patří Piazza Garibaldi v Neapoli, renovace/rozšíření bývalých strojírenských hal a stavba Učitelského mostu na Ecole Polytechnique Fédérale ve švýcarském Lausanne nebo obnova Pavilonu Dufour na zámku ve Versailles a závodní dráha v Longchamp v Paříži. Dominique Perrault získal řadu prestižních ocenění, včetně Grande Médaille d’or d’Architecture od Académie d’Architecture v roce 2010, Ceny Miese van der Rohe, Francouzské národní ceny za architekturu, ceny Equerre d’argent za Hotel Industriel Berlier a Seoul Metropolitan Architecture Award nebo AFEX Award za Ženskou univerzitu Ewha v Koreji.

Projekt hotelu na novém výstavišti v Rho–Pero v Miláně zapadá do slavné architektonicko- stavitelské tradice tohoto města. Dva čistě geometrické tvary, šedesát metrů vysoké čtvercové věže svírající mezi sebou úhel, vystupují z horizontálního panoramatu nového výstaviště. Radikální čistota budov ztělesňuje nejhlouběji zakořeněné vlastnosti Milána: střízlivost a jednoduchost. Hotel také připomíná lokální styly Boloně a San Gimignana.

Obě budovy stojí ve středu ortogonálního plánu.
Každá z věží je nakloněná v úhlu 5 stupňů: vyšší věž směřuje k výstavišti na severu, druhá pak označuje vstup pro pěší. Jejich spojnici tvoří dvě poloprůhledná ramena. Průhlednost stěn se mění spolu se světlem a vždy plyne jedním směrem.
Spojnice vymezuje vchod do pater obou věží, kde jsou pokoje a chodby spojující rozmanitá občerstvovací a stravovací zařízení; bar, restaurace, bufet, banketový sál a společenské místnosti jsou snadno rozpoznatelné a přístupné z rozlehlého foyer, které se plynule rozšiřuje do
věží dvěma širokými otvory. Hlavní vstupy do recepce jsou na obou koncích ramen. Recepce je poblíž středu a je ihned viditelná a identifikovatelná. Základny věží jsou na protilehlých koncích, se dvěma vstupními rampami vedoucími ke společným prostorám v patře, nad nimiž jsou čtyřhvězdičkové pokoje.

Baldachýn z ocelových portálů nesoucích lehkou střechu ze skla propojuje vstupní bránu, konferenční centrum, hotelovou halu a dále pokračuje až na úroveň parkoviště a veřejného prostranství se zelení. Dvacetipatrová a osmnáctipatrová budova jsou nejvyššími stavbami na novém výstavišti. Tvoří jednoduchý
a zároveň výrazný orientační bod. Z dálky připomínají budovy zářivé mramorové monolity.
Při bližším pohledu je patrné, že fasádu tvoří okna různých velikostí, která vytvářejí nepravidelné obrazce.