English
Je mi potěšením vyjádřit svou podporu sedmému ročníku Architecture Week Praha 2013. Od roku 2007 předvádí každoroční festival projekty renomovaných místních i zahraničních architektů širokému publiku.
Propojování historických měst, nové architektury a urbanismu má pro UNESCO velký význam, a to zejména v souvislosti s kroky, které podniká v otázkách kulturního dědictví. UNESCO iniciuje výzvy k zachovávání ekologické rovnováhy, sociální identity a kulturního dědictví urbánních komunit a současně pomáhá rozvoji měst, v nichž spatřuje předvoj kreativity, inovace a udržitelného humánního vývoje. Za tím účelem realizuje programy zakotvené v komplexním souboru nástrojů včetně sedmi úmluv a celé řady doporučení, zaměřených na kulturu. Seznam světového kulturního dědictví založený roku 1972 díky Ústavě o světovém dědictví zahrnuje nyní 240 historických měst a vydává tím svědectví o důležitosti tohoto světového fenoménu.
Městské plánování není ovšem až nedávný proces. Před více než 60 lety publikoval velký kunsthistorik Bruno Zevi knihu Saper Vedere la Citta` (Jak rozumět městu), která se zabývala vlivem renesančního architekta Biagia Rosettiho na Ferraru a vzájemným ovlivňováním architektury, urbánní struktury, ekonomiky, historie a politiky. Podává nám přehled městského plánování od prehistorických dob až do doby po 2. světové válce. Bruno Zevi se rovněž proslavil knihou Saper vedere l’architettura (Jak se dívat na architekturu). Obě publikace jsou základem k porozumění výzev, kterým dnes města čelí, od plánování přes infrastrukturu bydlení, řízení zdrojů a životní prostředí. Dnešní rychlá a nebývalá urbanizace je nesmírně důležitou celosvětovou výzvou a vytváří tlak na města, v nichž dnes žije polovina světové populace.
UNESCO se v první řadě snaží o sladění památkové ochrany a urbánního rozvoje, a to zejména prostřednictvím Doporučení k historické městské krajině, přijatém v roce 2011. Přístup UNESCO k zachování historických městských krajin je holistický; začleňuje cíle zachování urbánního dědictví do celkového sociálního a ekonomického rozvoje. Tento přístup považuje urbánní dědictví za přínos a vektor rozvoje měst k dosažení udržitelnosti.
Přesahuje snahu o uchování stávajícího stavebního fundusu a bere v úvahu celou složitost humánních souvislostí s hmatatelnými a nehmatatelnými projevy a společensko-ekonomickými rozměry. Řada měst investuje do kultury a dědictví, aby zlepšila svou image, přilákala návštěvníky a investory a podnítila urbánní rozvoj a sociální soudržnost. Kulturní vitalita měst podporuje jejich ekonomický a sociální rozvoj a je živnou půdou inovací.
Ale kulturní dědictví je křehké a jeho zachování vyžaduje schopnost neustále se vypořádávat s přicházejícími hrozbami a reagovat na změny.
Složitost výzev, kterým dnes města čelí – zrychlující se urbanizace, masová turistika a vliv klimatu – volá po integrovanějších formách řízení měst, které berou v úvahu historické, společenské a ekonomické aspekty spolu s otázkami spojenými se životním prostředím.
Historická města jsou unikátními laboratořemi a přirozenými centry různorodosti a inovace. Porozumění této různorodosti, pozitivní vztah mezi
minulostí a současností, při zajištění co nejvyšší přístupnosti a poskytnutí možností pro všechny, jsou jednou z nejnaléhavějších výzev naší doby.
Ústava o světovém dědictví nepodporuje jen aktivity spojené s rozpoznáním a označováním dědictví a jeho ochranu, ale sehrává i aktivní roli ve strategii plánování. Rozumné městské plánování a architektura nemohou být izolovány od svého prostředí. Architektura a urbánní projekty nemohou být omezovány pouze na značky a marketing. Architektura a plánování přesahují záměry krátkodobých investic a nablýskaných architektonických časopisů. Architektura a města musí neustále přehodnocovat urbánní strukturu a jsou ztělesněním vzájemné interakce mezi rozhodujícími činiteli a obcemi.
Architecture Week Praha 2013 nabízí platformu, jak plně ‚porozumět městu´ a jak se ‚dívat na architekturu´, jak se podílet na projevu různorodosti měst a propojení minulosti s budoucností. Může rovněž nabídnout inovativní příklady, jak rozvíjet budoucí historické urbánní krajiny světa zítřka.
Odkazy minulosti nám připomínají dřívější doby; ale jsou i silnou pobídkou do budoucnosti. Nesmíme zapomínat, že v příštích generacích bude žít a pracovat 70 % světové populace v městských centrech. Je naší společnou výzvou zvládnout jejich rozvoj a zajistit sociální, ekonomický, ekologický a kulturní přínos pro všechny. UNESCO bude pokračovat v práci směrem k tomuto cíli.
