Gdaňsk

Paweł Adamowicz
Když jsem v zahraničí, často mě lidé zastavují a ptají se, zda Gdaňsk stojí za to navštívit.
Tato otázka mi připadá zvláštní a dosti nepochopitelná. Samozřejmě, že Gdaňsk stojí za návštěvu, o tom není pochyb.
Konec konců Gdaňsk není na mapě světa ničím neznámým. Naopak, je to jedno z míst, které vás okouzlí. Jistě jsou bohatší a možná i hezčí města.
Gdaňsk má však v sobě něco, díky čemu z vaší paměti nevymizí a co vás zanedlouho přiměje se sem vrátit a vidět ho znovu.
Je to město, jehož struktura je utkaná z tradice i modernosti, ze vzpomínek i snů. Stará původní architektura se mísí s moderními architektonickými formami. V jednu chvíli vaše oči spočinou na honosném Artušově dvoru v nizozemském renesančním slohu a za chvíli se zvednou ke smělé vizi budovy Evropského centra solidarity. Největší cihlová budova středověké Baziliky Panny Marie stojí v kontrastu, a přesto v souladu s rostoucí neobvyklou konstrukcí Muzea druhé světové války.
Gdaňsk je město, které se nesmazatelně zapsalo do dějin našeho kontinentu. Právě zde 1. září 1939 vypukla nejkrvavější válka současného světa. Válka rozdělila Evropu na dvě poloviny jizvou v podobě železné opony. 14. srpna 1980 pak Gdaňsk pozvedl svou hlavu v obrovské vlně stávek, které přerostly v „Solidaritu“, velkolepé sociální hnutí za svobodu. O několik let později právě toto hnutí vedlo ke zrušení Jaltou stanoveného rozdělení Evropy a opět ji spojilo.
Zde se také na konci 50. let zrodila polská rocková hudba. Zrození tohoto trendu nebylo jednoduché, protože jeho volání po svobodě bylo trnem v oku tehdejších představitelů temných dob realistického socialismu.
Vývoj těchto událostí však není vůbec překvapující. Gdaňsk je především městem svobody. Díky zde uctívané výjimečné toleranci
již v 16. století Gdaňsk poskytl přístřeší cizincům pronásledovaným v jejich vlastních zemích kvůli náboženskému přesvědčení. Zde v našem městě našli svůj nový domov, místo na světě a přispěli svým dílem k vytváření města, jeho charakteru a obrazu.
Nestydím se tvrdit, že Gdaňsk je výjimečný.
A nebudu se ani stydět říct, že jeho obyvatelé jsou rovněž výjimeční. Náš erb vyobrazuje dva hrdé lvy podepírající štít se dvěma kříži a korunou. Na zlaté stuze pod štítem je tento latinský nápis: „Nec temere, nec timide“ nebo „Ani pošetile, ani bázlivě“. Jsem přesvědčen, že naše výjimečná povaha vyplývá z dodržování tohoto rčení.
Přijďte do Gdaňsku. Přesvědčíte se sami.

Gdaňsk
Rok 1997 byl v Gdaňsku rokem honosných oslav tisíciletí města. Právě rok 997 byl symbolicky označen příchodem Adalberta (Vojtěcha Slavníkovce), biskupa pražského, do Gdaňsku v rámci jeho mise, zaměřené na obrácení pohanů na víru. Byl to také rok, kdy se evropské kroniky poprvé zmiňují o existenci pěkného města v ústí řeky Visly do Baltského moře. Četné příběhy pohanských Prusů o smrti Adalberta doprovázely rostoucí kult svatého mučedníka. Přitom také odhalovaly, jak blízko byl Gdaňsk událostem, které formovaly dějiny Evropy.
Doba, ve které město zažilo výrazný rozkvět a která nejvíce přispěla k bohatému dědictví pro příští generace, následovala po roce 1440, kdy jeho obyvatelé setřásli nadvládu řádu německých rytířů. Výměnou za záruku svobody a privilegií město přijalo panování krále Kazimíra Jagellonského. Brzy se Gdaňsk stal nejbohatším městem polského království. Záruka bezpečnosti přitahovala osadníky z celé Evropy, kteří město postupně proměnili v hrdou obchodní velmoc. Práva, propůjčená králem Kazimírem Jagellonským, zahrnovala monopol na obchod s polským obilím. Jelikož přístavy Černého moře byly blokovány Tureckem, přístav Gdaňsk ovládal export obilí z celého území tehdejšího velkého Polského království. Ve snaze bránit svou svobodu a rostoucí bohatství si město vytvořilo systém obranných opevnění, díky kterému se stalo neporazitelnou pevností. Po celá staletí, při zachování téměř neporušeného územního plánu, Gdaňsk měnil svůj vzhled v závislosti na převažujících trendech v oblasti umění. Obchodníci následovali nové architektonické modely, modernizovali štíhlé gotické fasády svých měšťanských domů a zdobili je renesančními ikonami nejslavnějších hrdinů Řecka a Říma, v úctě ke svobodě svých domovských zemí. Fasády bytových domů se staly odrazem architektonických stylů užívaných až do počátku 19. století. Pád Polského království, který začal oddělením prvních oblastí od polského teritoria v roce 1772, vytlačil Gdaňsk z piedestalu finančního vládce evropské říše do role periferního města malého hospodářského významu. Díky tomuto vývoji však urbanistická forma, vytvarovaná ve středověku a renesanci, zůstala téměř neporušena. Význam města narostl teprve po roce 1878, kdy se Gdaňsk stal hlavním městem německé provincie Západní Prusko.
Tento vzrůst ale sebou nesl rychle postupující bourání původní architektury. Tento proces pokračoval až do roku 1910. Rozsah škod lze ilustrovat na osudu vstupních teras. Terasy bývaly unikátním architektonickým prvkem, kterým Gdaňsk vynikal mezi ostatními obchodními městy. Byly zdobeny sofistikovanými kamenickými prvky a kovanými zábradlími a mohly mezi sebou soutěžit ve své výstřední eleganci. Počet teras v Gdaňsku v roce 1868 se odhaduje na 1500–1600, zatímco v roce 1910 z nich zůstalo jen 93. Modernizační snahy dále zahrnovaly demolici mohutných obranných zdí, které byly nahrazeny novými dopravními cestami. Narostly nové impozantní administrativní budovy, lemující nově vytvořené ulice. Historické budovy, ohraničené dřívějšími opevněními však byly uchráněny. V zájmu stylové spojitosti mezi starými a novými městskými částmi byl monumentálním novým stavbám záměrně dán novorenesanční vzhled.

Po první světové válce byl Gdaňsk na základě versailleské smlouvy vrácen Polsku jako Svobodné město Gdaňsk pod ochranou Ligy národů.
Konflikt mezi Polskem a Německem, týkající se Gdaňsku, byl pro nacistické Německo jednou ze záminek pro další válku. Útok, zahájený 1. září 1939 z obrněné lodi Schleswig–Holstein, na polskou vojenskou tranzitní základnu na Westerplatte se stal symbolem vypuknutí druhé světové války. Vojenské operace během války a ofenzíva Rudé armády v březnu 1945 zničila 90 % historického starého města.
Po válce se zničený Gdaňsk znovu ocitl uvnitř polských hranic. Na základě dohod uzavřených na Postupimské konferenci došlo k odsunu německých obyvatel města, kteří byly nahrazeni Poláky vyhnanými z bývalých polských východních provincií.
Jakmile skončila válka, polští restaurátoři pod vedením architekta a urbanisty Władysława Czerného a profesora Jana Borowského začali zachraňovat ruiny a rozvíjet plány na rekonstrukci celého historického centra města.
Dne 11. října 1947 byl urbanistický plán města Gdaňsk prohlášen za historickou památku. Jeho ochrana byla rozšířena například na urbanistické struktury (geodetické rozdělení, architektonický rozvoj a přilehlá zeleň), původní dopravní systém,
panorama města obecně (dominanty, subdominanty a panoramatické prvky) a prvky a uspořádání původních městských obranných systémů.
Komunistická ideologie nařídila Polsku po válce omezit rekonstrukci měšťanských domů hlavního města na dělnické obytné čtvrti. Přesto byla tato oblast výjimečná díky svým krásným fasádám a památkám z minulosti, například Jeřábu, monumentálnímu kostelu Panny Marie, Radnici, Artušovu dvoru nebo Velké zbrojnici.
Rekonstrukce podle výše uvedeného schématu zahrnovala hlavní řady měšťanských domů podél ulic směrujících k řece Motława. Ostatní čtvrti historického centra města, které byly podrobeny intenzivnější přestavbě v 19. století, opět získaly své cihlové kostely a síť ulic.

Bylo odsouhlaseno, že restaurování se nebude týkat bloků kolmých ulic. Bylo také upuštěno od rekonstrukce hospodářských stavení, která kdysi vyplňovala téměř každý pozemek.
Měšťanským domům bylo s výjimkou jedné budovy dáno plně moderní funkční vybavení.
Na druhé straně zachovalá dokumentace a dochované exempláře architektonických detailů umožnily úspěšnou rekonstrukci fasád
nejcennějších domů. Nejlepším příkladem Gdaňského měšťanského domu je Uphagenův dům, dnes pobočka historického muzea v Gdaňsku. Nejkrásnější fasády lemují ulice Długa, Długi Targ, Piwna a Mariacka.

V poválečném období, konkrétně v roce 1956 a 1970, se Gdaňsk stal svědkem protestů proti komunistické nadvládě. Obě vlny protestů stály životy několika desítek dělníků a občanů.
Vzpomínky na tyto události zesilovaly odpor, který nakonec vedl k velkému vítězství ve stávce dělníků v Gdaňské loděnici v srpnu 1980.
Gdaňsk opět jednou zaplnil první stránky novin a vyslal tím jasný signál, že zeslabující nadvláda Sovětského svazu by mohla být zlomena.
Vytvoření Odborového svazu „Solidarita“ (NSZZ Solidarność) vyvolalo dominový efekt a poskytlo silný impuls k transformacím zaměřeným na zrušení komunistického režimu v Polsku a v evropských zemích za železnou zdí.
Změna ekonomického systému dala městu další šanci. Po letech těžkých ekonomických transformací se Gdaňsk začal měnit a od té doby tato dynamická změna neustále pokračuje.
Historické čtvrti města nyní procházejí „druhou etapou obnovy“. Plány předpokládají vyplnění prázdných prostor používaných jako náměstí, plus rekonstrukci fasád kolmých ulic. To umožní v budoucnosti ještě více zvýraznit středověký urbanistický plán.