Město Gdyně

Wojciech Szczurek

Gdyně by nevznikla bez přístavu a přístav by nemohl existovat bez města, zabezpečujícího všechny potřebné služby lidem, kteří v něm pracují.
Podle pravidel o námořních přístavech je Gdyně jedním ze tří polských přístavů se strategickým významem pro národní hospodářství. Gdyně je také největší polský osobní přístav, kde každoročně přistává na pravidelných linkách přes sto lodí s téměř 5.000 pasažéry na palubě.
Dvakrát denně se z Gdyňského přístavu vypravuje trajekt směrem do města Karlskrona.
Díky RO–RO terminálu Gdyně udržuje pravidelné spojení s Helsinkami (Finsko) a Travemünde (Německo), přičemž přijímá osobní i nákladní trajekty.
Kromě toho je Gdyně považována za hlavní město polského jachtingu. Právě tady byl před druhou světovou válkou založen první polský jachtařský klub. Započaly se tady nejúžasnější cesty polských námořníků, včetně cest kolem světa. Konají se zde světová a evropská mistrovství, stejně jako jiné prestižní regaty v různých plachtařských kategoriích. Čas od času Gdyně hostí také závody velkých plachetnic.
Gdyně je atraktivní turistickou destinací, která nabízí různé volnočasové možnosti, sportovní a kulturní akce, jako jsou hudební, filmové a divadelní festivaly.
Dnes je Gdyně stále přístavní město, ale produkce přístavu teď představuje pouze zlomek Gdyňské ekonomiky. Dalšími významnými sektory
jsou loděnice, kovoprůmysl a strojírenství, a také potravinářství. V posledních letech mají díky úsilí radnice a vynalézavosti a podnikatelským schopnostem obyvatel Gdyně rostoucí význam biotechnologie, informační technologie a projektování.
Miluji své město a jsem hrdý na to, že sloužím občanům Gdyně. A s radostí můžu říci, že moji spolupracovníci cítí totéž.

Gdyně

Přístav Gdyně byl vytvořen jako důsledek rozhodnutí učiněného polskou vládou v roce 1920, krátce poté, co Versailleská smlouva ukončila první světovou válku a zajistila Polsku přístup k moři. Polsko znovu získalo několik desítek kilometrů baltického pobřeží, nicméně bez jakéhokoliv přístavu schopného pojmout námořní lodě. Ačkoliv Polsko mělo zajištěno právo používat přístav v Gdaňsku, brzy bylo jasné, že tento přístup by byl ve skutečnosti hodně omezený Němci, kteří v té době ovládali město. Mladý stát, usilující o rozvoj, potřeboval neomezený přístup k mořím a oceánům, díky němuž by se otevřela možnost námořního obchodu. Rozhodnutí vlády pak v roce 1922 podpořil polský parlament, který schválil zákon „o stavbě mořského přístavu v Gdyni v Pomořansku“.
Za zmínku stojí, že v té době byla Gdyně jen malá vesnice, jejíž obyvatelé si vydělávali na živobytí většinou rybařením, v menší míře zemědělstvím nebo službami nabízenými letním návštěvníkům.
Vesnice měla přibližně 1200 obyvatel. Zahájení výstavby přístavu lákalo stále více lidí z různých částí země, aby přišli do Gdyně.
První oceánská loď (pod francouzskou vlajkou) připlula do přístavu v roce 1923 (v té době byl přístav ještě ve výstavbě). Kolem rozvíjejícího se přístavu začalo vznikat město. To mělo sloužit potřebám rostoucího společenství lidí, kteří žili hlavně z práce na zakázku. V důsledku tohoto procesu měla Gdyně v roce 1926 už 12.000 obyvatel a 10. února stejného roku jí byl udělen formální status města. Těsně před vypuknutím druhé světové války měla Gdyně téměř 127.000 obyvatel – stokrát víc než v době rozhodnutí o výstavbě přístavu.
Ve 30. letech, tj. v období nejdynamičtějšího rozvoje města, byla vytvořena stylisticky homogenní stavební infrastruktura. Jako příklad funkcionalismu (modernismu) v architektuře je to dodnes jedno z největších městských osídlení tohoto typu, včetně obytných budov pro jednu i více rodin, veřejných a obecných staveb, jakož i přístavních skladišť.
V prvních letech město zažilo rychlý růst a dynamický vývoj. Regulační plány byly vytvořeny až po tom, co byly hotové stavební plány přístavu. Tvar vznikajícího města proto vyplynul z jeho hlavní funkce přístavu a uzlu integrujícího námořní a pozemní přepravu. Plány musely být měněny, když bylo pro rostoucí přístav nutné využít části území, původně určené pro centrum města. Přístav měl absolutní přednost. Až nyní, po desetiletích, může městská struktura expandovat do oblastí, které předtím sloužily jako takzvaná „skladiště na kolech“, shluky odstavných železničních kolejí, na kterých stály železniční vozy, čekající na vyložení.
V současnosti už takové oblasti nejsou potřebné, protože technologie překládání se od té doby značně změnily a nyní jsou mnohem efektivnější.
Přesto je město stále těmito odstavnými železničními kolejemi rozděleno na dvě části.
Nákladu bylo opravdu hodně: v roce 1934 se Gdyně stala největším baltským přístavem co do množství přeloženého nákladu. V roce 1938 to bylo 8,7 miliónu tun nákladu, přičemž prakticky celé toto množství se přiváželo nebo odváželo po železnici. Podíl silniční dopravy začal postupně stoupat po skončení druhé světové války, a to až do přelomu 20. a 21. století, kdy tento podíl dosáhl s 90 % vrcholu. To přineslo nutnost významných investic do silniční infrastruktury.
Značné množství těchto výdajů pokrylo město.
V současnosti, už pro neustálé zvyšování množství překládaného nákladu, není možné v tomto trendu pokračovat. Město a přístav se společně snaží,
aby se náklad znovu začal transportovat hlavně vlakem. To se týká jak velkoobjemového zboží, tak zboží v kontejnerech (Gdyně je v současnosti jedním ze čtyř největších kontejnerových přístavů v Baltském moři, kde se překládá přibližně 16 miliónů tun). Hlavním cílem je vyhnout se dopravním zácpám na cestách přes město. Není možné úplně oddělit přepravu zboží od městského provozu, který je ve městě s populací čtvrt miliónu obyvatel značně intenzivní, ačkoliv vzájemné fungování města a přepravy zboží v rámci jednoho silničního systému je pro obě strany problematické. Dalším aspektem, který by se měl vzít v úvahu, je redukce znečištění vzduchu a hluku, což jsou faktory, které mohou velmi omezit pohodlí života ve městě.
Přístav Gdyně je v souladu s regulemi o námořních přístavech nejen jedním ze tří polských přístavů strategického významu pro národní hospodářství, ale je také největším polským osobním přístavem. Každoročně zde přistává na pravidelných linkách přes sto lodí s téměř 5.000 pasažéry na palubě (dva pasažéři na jednoho člena posádky lodi). Dvakrát denně se z Gdynského přístavu vypravuje trajekt směrem do města Karlskrona. Díky RO–RO terminálu Gdyně udržuje pravidelné spojení s Helsinkami (Finsko) a Travemünde (Německo), přičemž přijímá osobní i nákladní trajekty.
Kromě toho je Gdyně považována za hlavní
město polského jachtingu. Právě tady byl založen první polský jachtařský klub před druhou světovou válkou. Započaly se tady nejúžasnější cesty polských námořníků, včetně cest kolem světa. Konají se zde světová a evropská mistrovství, stejně jako jiné prestižní regaty v různých plachtařských kategoriích. Čas od času Gdyně hostí také závody velkých plachetnic.
Gdyně byla postavena jako obrovský dopravní uzel integrující námořní a pozemní přepravu, s pozemní přepravou realizovanou nejdříve hlavně po železnici. Časem se na plánu města začaly odrážet důsledky vývoje pozemní přepravy. V současnosti před městem stojí nový úkol, kterým je upravení bývalé vojenské přistávací plochy tak, aby mohla sloužit jako veřejné letiště, což nepochybně ovlivní strukturu městského prostoru.
Účinek funkcí přepravy na vytváření plánu města můžeme vidět na nákresu Studie o podmínkách a směrování prostorového uspořádání města Gdyně, jakož i na detailních územních plánech Gdyně vytvořených na základě zjištění této studie.