English
Kancelář byla založena roku 1980 v Jeruzalému dvěma partnery Davidem Guggenheimem a Alexem Blochem.
V roce 1995 po předčasném úmrtí Alexe Blocha prošla reorganizací a byla znovu otevřena pod stejným jménem, tentokrát s jediným vlastníkem a ředitelem Davidem Guggenheimem. V Tel Avivu byla v roce 2011 zřízena pobočka ve spolupráci s architektkou Shelly Guggenheim-Molhovou. Široké spektrum práce a složitost každého projektu vedly k mnohostrannému architektonickému přístupu. Tato zkušenost umožňuje poradit si s místním, klimaticky drsným prostředím a sloučit je s potřebou otevřenosti do krajiny. Lze spojit stavební a ekonomickou kázeň s ochranou historického a kulturního dědictví a strukturalizovat strategie vývoje a výstavby, což vede ke koherentním areálům vycházejícím vstříc životnímu prostředí. Kancelář se v současnosti zabývá celou řadou projektů urbánní povahy, veřejnými stavbami, krajinnými návrhy a vnitřním designem. Specializuje se na design veřejného sektoru a vytvořila již díla pro široké spektrum veřejných institucí. Zabývá se rovněž projekty s ekologickým zaměřením a pracuje v úzké spolupráci s profesorem Uzi Plitmanem z botanického oddělení Jeruzalémské univerzity, který je odborníkem na původní izraelskou flóru. Tým navrhuje rovněž krajinné, ekologicky životaschopné uspořádání. Firma se neustále vyvíjí s cílem sbírat a využívat nabyté zkušenosti. To jí zajišťuje schopnost vypracovávat projekty z široké perspektivy s ohledem na rozmanitost lidské zkušenosti. Hlavní kancelář má sídlo v Jeruzalému, kde pracuje 8 zaměstnanců, 2 další jsou v pobočce v Tel Avivu. Kancelář je vybavená počítači pro všechny zaměstnance s plně funkčním softwarem pro kreslení ve dvou- či trojrozměrném prostředí, pro vytváření prezentací, ilustrací a administrace. ISO-9000 zajišťuje kvalitní řízení všech aspektů její profesionální práce
Jad vašem – škola pro studia holocaustu
Obecná koncepce
Areál Jad vašem – památník a Herzlova hora – je jedním ze tří ústředních bodů Jeruzaléma.
Chrámová hora – centrum duchovnosti a náboženství
Givat Ram – centrum vládní politiky
Památník a Herzlova hora – centrum obnovy
Důležité je věnovat významnou pozornost Herzlově hoře a památníku jako symbolům obnovy a sionismu. Památník bude mít dva ústřední motivy:
Společné vzpomínkové hodnoty
Náplň – muzeum & informace
Kombinace času a uvědomění – paměť a informace – symbolismus a realita, to byla vodítka všemi fázemi plánování.
Aspekty celkového designu celého areálu i školy byly zvažovány s ohledem na to, jakou váhu tyto dvě komponenty mají
a jak se včlení do areálu a sloučí jedna s druhou.
Zdálo se nám důležité začlenit budovu do kontextu izraelské scenérie – Judských hor. Projekt proto nabízí větší veřejný prostor – „rodinné náměstí“ jako konec osy, „rodinnou cestu“ otevřenou vůči scenérii, po níž následuje školní „ulici“. Je to prostor přizpůsobený jedinečné kombinaci potřeb Jad vašemu v 21. století, neboť je zjevné, že metody výuky a studia hromadného ničení a vyhlazování se mohou radikálně změnit a jejich prezentace by neměla být zatížena fixní představou a neměnností stavu.
Projekt zahrnuje tři úrovně utvářející Jad vašem:
památník – Ohel Jizkor (hala vzpomínek)
muzeum a informace, informace se přenášejí interaktivně – památeční místa.
“konečné řešení” – realita a materiály zde jsou implicitní, věčné, vryté do hmoty a země, kamene a půdy – neodvolatelně. To je nepopiratelná výpověď, to jsou neoddiskutovatelná fakta, nadčasová a neovlivnitelná měnícími se výrazy přenášené informace.
Urbánní uspořádání:
Památník Jad vašem se jak řečeno skládá z místa připomenutí, vzpomínky a muzea, navštěvují jej 2 miliony lidí ročně a několik set tisíc se jich účastní nejrůznějších studií ve škole.
Program a hlavní plán navrhující parkovací řešení pro autobusy a auta vyžaduje velmi obezřetný přístup, neboť má velký dopad na okolní prostředí. Požadavky plánovačů neobsahovaly řešení věci samotné, takže bylo třeba vyřešit pouze přístup k budově samotné.
Návštěvník – uživatel budovy, opustí auto u hlavního vchodu do Jad vašemu. Odtud pokračuje pěšky kaňonem vylomeným v hoře – „rodinnou cestou“ směrem ke škole. Projde místy světla a stínu, soumraku a temnoty, a odbočí z cesty mezi kamennými zdmi do jeskyně, která je pod cestou a opatřena pilíři, až dojde k vyhlídkové plošině, k belvederu. Všechny smysly se zaktivují – pohledy v proměnlivých světelných podmínkách, zvuk kročejů, fyzický kontakt s tvrdým kamenem. Celý proces je navržen tak, aby přenesl návštěvníka z denního života ke „studiím o holocaustu“ s svěčně se navracející otázkou, zda je možné vystoupit z autobusu a přistoupit k takovému studiu. (Samozřejmě tu jsou kombinovaná uspořádání pro postižené, výtahy a nájezdy.)
Budova
Zásadní organizační koncepce budovy je programatická dualita školy a žáků vůči systému výuky a učení. Tuto podvojnost nalezneme ve spodní části budovy. Na severu, kam dopadá severní světlo, jsou učebny. Na jihu, naproti hoře a v kombinaci s dvorem – patiem – jsou výzkumné a administrativní prostory a místnosti zaměstnanců.
Přirozené světlo
Světlo je ústřední složkou prostorového prožitku. Jde o ambivalentní problém otevřenosti a uzavřenosti zároveň.
Jemné jednolité světlo vstupuje do budovy nejprve severně situovaným sklem pokrývajícím fasádu, která tvoří jakýsi úplný celkový „závěs“. Navíc jsou tu „kaňony“, dlouhá a úzká vnitřní nádvoří probíhající podél jižní stavby.
Shora ze střechy přichází světlo, které zřejmě nejvýrazněji odráží čas v průběhu měnícího se světla a stínu v různých denních hodinách a ročních obdobích, a podobně změny vnějších světelných podmínek, např. mraků, což se okamžitě a souběžně projeví v budově samotné.
Stavební situace
Pokusili jsme se vytvořit předem stavební situace – navrhnout organizaci a provést nákresy souběhů v budově.
– Prostory k sezení – schody a lavice
– Výhodné body, pozorovatel a předmět pozorování – můstky, schody
– Uživatelé se tak stávají středem prožívaného prostoru, nikoli architektura jako taková
– Osoba jako střed prostorového prožitku člověka, prostor je empatický vůči uživateli.
– Odpočinek a vnitřní uzavřenost – byly navrženy prostory k sezení a odpočinku s výhledem na Judské hory, s velkým rozsahem možností uzavřít se do vlastního nitra.
Velkolepé a intimní
Ústřední osa má monumentální rozměr s nádvořími, terasami a intimními zákoutími probíhajícími souběžně, a mezera mezi nimi vytváří novou koncepci velké intimity.
Průhlednost
Budova prochází mnoha transparentními situacemi – odrazy a světlem přecházejícím ze strany na stranu, od malého patia přes kavárnu až k širokému výhledu na Judské hory. Průhlednost se během dne a noci projevuje různě. Za dne prostupuje světlo zvnějšku a vyvolává pocit jasu a transparentnosti, za noci z budovy uniká a mizí v temnotě.
Struktura
Budova má otevřené uspořádání, jež může růst a rozpínat se, má strukturu komponent nahromaděných časem, jež vyvolávají pocit zhuštění, a to celkově i po částech. Má dvě tváře: z pohledu od hory – s potlačeným tónem, skromnou a skrytou; od severu – abstraktní, průhlednou, lehce působící přesto, že je fundamentem celého památníku. Je to stavba jasné, lehké struktury – ryze strukturalistické, vyjádřené transparentností, modularitou a vnitřním designem.
Materiály
Celý komplex je kombinací přírodních a betonových stavebních materiálů z jeruzalémského kamene, mramoru, bílé omítky, přírodního dřeva, železa, přírodního hliníku atd. Vznešený a průzračný materialismus vyjadřující pokoru, jednoduchost a mollové tóny. Důraz je na doteku – dojem z kamenné zdi oproti doteku dřevěného madla zábradlí.
www.guggenheimarc.com
Zdroj: redakci AW, Organic City 2016