Výstava architektura v prostoru a čase – Ing. Arch. Miroslav Řepa

Architektura v prostoru a čase
Festival Architecture Week Praha 2014 se po roce vrací do Jiřského kláštera na Pražském hradě. Není lepšího místa, neboť právě zde se prolínají snad všechny stavební slohy. Tím je dán základní předpoklad pro letošní výstavu o architektuře v kontextu času, jejího vývoje a názorů a zkoumání vztahů staré a současné architektury.
Architektura je jednou ze základních složek umění, je však také složitým a nesnadno čitelným fenoménem. Proto je obtížné jí ihned porozumět, přestože se s ní člověk často setkává a denně ji užívá. Jsem přesvědčen, že cesta k uvědomování si architektury vede přes poznání jejího vývoje a v daném případě prostřednictvím této výstavy.
Proto nám festival Architecture Week Praha přináší odkazy na minulost, ale je současně silnou pobídkou do budoucnosti. Význam tohoto festivalu je nepopiratelný. Přináší prospěch architektům, ale na druhé straně laické veřejnosti, studentům, dětem. Vnímání historie architektury a respekt k hodnotám je zavazujícím motivem pro současné a budoucí generace architektů.
Návštěvníkům se nabízí pozoruhodný soubor architektonického dědictví, v němž se středověké klášterní areály a kostely mísí se zámky a městskými soubory renesanční architektury, originálními architekturami barokních poutních areálů až po zcela neopakovatelnou lidovou architekturou.
Přesto a proto by bylo chybou zůstávat pouze u nostalgického vzhlížení se v architektonickém dědictví a neusilovat o utváření nových architektonických hodnot. Je velkým úspěchem organizátorů této výstavy, že se jim podařilo objevit, zapůjčit, přivézt mnoho vzácných, historických, ale i současných maket. Jsou to krásní svědkové historie, nedávné minulosti, ale i dnešních dnů. Snad právě proto festival Architecture Week Praha získává stále větší uznání odborníků i široké veřejnosti.
Potvrzuje se, že historická architektura není jen pramenem k minulým dějům, ale že svou existencí vytrvale ovlivňuje a modeluje duševní tvář moderního člověka. Proto také moderní architektura zostřila naše smysly pro vnímání hodnot historické architektury.
Letošní koncepce výstavy pod názvem Architektura v prostoru a čase dala šanci se od románské doby probojovat do nedávné naší české architektury až po přítomnost. Souběžně předvést pro srovnání co se děje v architektonickém světě kolem nás. Připomenout v této souvislosti ikony světové architektury samostatnými expozicemi byl dle mého názoru krásný nápad. Jména Corbusier, Niemeyer a Plečnik, ale následně u nás kupříkladu Kaplický, si to bezesporu zaslouží.
Závěrečný oddíl pod názvem Hravý architekt, věnovaný našim dětem, by si zasloužil samostatné zhodnocení. Detailní příprava programu každého dne, který děti stráví se svými učiteli, ale i lektory z řad významných českých architektů, je obdivuhodná práce členů organizačního týmu. Důraz na výchovu našich dětí a jejich vzdělání je čím dál více žádoucí. Snad se stane výstava pro mladou generaci hlavně inspirujícím podnětem.
Jsem rád, že jsem se mohl na této velkorysé výstavě osobně podílet a současně děkuji za vzornou spolupráci všem členům přípravného týmu.