English
Můžete nám představit projekty, na kterých nyní pracujete?
Dokončujeme stavbu lávky přes Otavu v Písku, zkolaudovali jsme důležitou etapu projektu otevření kláštera Dominikánů v Praze a také novou budovu pohřební služby Helfi v Praze – Krči. Realizujeme návrh nové podoby piazzetty před divadlem v Lounech. Pracujeme také na zhotovení nového oltáře pro kostel od Josipa Plečnika na Vinohradech. Požádali jsme o územní rozhodnutí na dostavbu divadla v Turnově. Dále pracujeme na dalších zhruba osmi projektech.
Váš ateliér má široký záběr od bytové výstavby až po občanské stavby nejrůznějšího druhu. Zpravidla se jedná o technicky velmi progresivní návrhy. Spojuje tyto projekty nějaké společné motto, nějaká filozofie vašeho týmu?
Náš přístup spočívá v tom, že více než o výtvarnou efektnost či proklamativní technickou sofistikovanost nám jde o sociálně příznivé působení všeho, co vytváříme.
Co vás zaujalo na letošním ročníku výstavy Architecture week? Proč jste se rozhodli zúčastnit?
Zúčastnili jsme se proto, že jsme byli o účast požádáni. Také je možné, že zapůsobilo sté výročí vzniku československé architektury.
K nejvýznamnějšímu období vývoje československé architektury patří období mezi světovými válkami, zejména práce české meziválečné avantgardy. Jak byste nyní s odstupem jejich dílo zhodnotil? Co z jejich myšlenek je stále platné, co bylo překonáno?
Osobně obdivuji touhu podílet se na vzniku nového mezinárodního architektonického stylu a nadšení pro budování nové republiky. To dnes již nezažíváme, syndrom vyhoření je dost zdrcující. Přestože máme k dispozici velmi vyspělé technologie, fakticky překonáno bylo málo co.
Najdeme i v období socialismu v architektuře nějaké hodnoty, které je třeba dále rozvíjet? Můžete jmenovat nějaké kvalitní stavby, projekty z této doby?
Samozřejmě, že ano, vždyť ideály mezinárodního stylu i v období socialismu v hlavách těch nejlepších architektů zůstaly. Kvalitních staveb z té doby je poměrně dost. Počínaje Fragnerovým Karolinem a konče třeba Pragerovým parlamentem, pražským metrem, Hubáčkovým Ještědem, ale třeba i Obersteinovým sídlištěm Nové Butovice.
V meziválečném období architekti zdaleka nenavrhovali jen dnes obdivované vily či bytové domy. Stáli v popředí kulturního i společenského vývoje a v podstatě plánovali novou organizaci měst, životní styl, novou společnost. Jaká je role architektů dnes? (Nepřevzali tuto úlohu spíše developeři?)
Architekti se dost stáhli ze svých dřívějších pozic. Nejsme jednotně naladění a netvoříme pevnou kulturní frontu. Je to škoda, ale kdo ji dnes vlastně tvoří?… Developeři dělají to, co umějí, nahradit tu absenci ale nemohou, možná ji trochu suplují. Možná, snad, mnoho věcí není v pořádku!
Teoretik architektury Karel Teige hlásal terorii, že architektura je věda, jeho odpůrci zdůrazňovali význam a poslání architektury jako umění. Dnes je na architektuře jasně vidět vliv ohromného rozvoje technologií. Kam by se podle vás nyní nachýlil jazýček vah? Co bude určovat vývoj architektury v budoucnu?
Pro mě je architektura především sociálním médiem, kterému někdy více slouží metody vědy a technické vyspělosti, jindy metody umění.
Ing. arch. Josef Pleskot
AP Atelier, www.apatelier.cz
Redakce AW 2018