English
Společnost Karlín Group již dvě desítky let spoluvytváří obraz Prahy. S jakou vizí přistupujete k vašim projektům?
Jak název napovídá, začali jsme působit v pražském Karlíně, protože nás okouzlil jedinečný genius loci. Naším cílem bylo a je se podílet na jeho rozvoji a přeměnit jej v moderní městskou krajinu. U všech našich projektů usilujeme o vysoce kvalitní architekturu, nadčasové, kreativní řešení citlivé k okolnímu prostředí. Architektura je pro nás uměním, ale funkčnost, komfort a ekologické aspekty považujeme za zásadní a samozřejmé. Snažíme se realizovat mix funkcí obytné, kancelářské a kulturně společenské. Přivedli jsme do Prahy špičkové světové architekty, jako jsou Ricardo Boffil, Claudio Silverstri, ateliéry EM2N, Baumschlager Eberle, Bevk Petrović a další. Nyní rozšiřujeme naši působnost do dalších pražských čtvrtí, jako jsou Hodkovičky, Holešovice a Smíchov.
Čím vás oslovilo téma 100 let české architektury?
Myslím, že česká architektura z období posledních pěti set let patří mezi nejlepší na světě, a proto se také Praha řadí k nejkrásnějším světovým metropolím. V této malé zemi najdete i styly, které se jinde nevyskytují, například kubismus je světový unikát, který inspiruje i zahraniční architekty. Fasáda budovy Keystone od architektů E2MV, kde naše společnost sídlí, odkazuje právě na kubistickou architekturu. Proto si myslím, že Prahu je třeba chránit a památkáři samozřejmě plní svůj úkol. Na druhé straně mám dojem, že v posledních 20 letech zde ze strany úřadů převažuje konzervativní přístup, který brání moderní architektuře. Jako by se zastavil čas. Myslím, že je to chyba, že moudré vedení země a města by mělo budovat novou architekturu.Velké osobnosti současné architektury dokazují, že mistrovská moderní díla mohou harmonicky souznít s jakýmkoliv architektonickým stylem. Moderní stavby se stávají významnými atrakcemi, které přitahují návštěvníky po celém světě. Víte, že v Praze je jedinou moderní budovou, která je zahrnuta v průvodcích a láká turisty, Tančící dům? Pokud Praha nezmění svůj přístup, bude to znamenat stagnaci.
Dnes nejvíce obdivujeme architekturu české meziválečné avantgardy. Nebyly to však jen slavné funkcionalistické vily, ale i tvorba regulačních plánů a výstavba celých nových čtvrtí a městských částí – v Praze i v dalších městech – v Hradci Králové, ve Zlíně atd. Jak nyní hodnotíte tuto výstavbu z pohledu 21. století?
Obdivuji tyto krásné čtvrti a města. Architektura a urbanismus jsou navzájem pevně spjaté, nedovedu si představit návrh budovy bez vztahu k okolí. Architekt se musí zabývat nejen návrhem samotné stavby, ale také studovat a pochopit vazby k prostředí. Myslím, že tento aspekt se dnes zanedbává.
Mezi vaše nejznámější „díla“ patří například Palác Karlín, Corso Karlín, River Diamond a Kotelna. Sledujete je dál, jak si žijí svým životem? Co vám přináší tato zpětná vazba?
V Karlíně jsme stále přítomni a tyto budovy vidíme každodenně. Sledujeme, jak fungují, jak se v nich lidem žije, jak materiály stárnou, zpětná vazba pro nás znamená zásadní věc. Z dnešního pohledu musím říci, že výběr architektů byl určitě správný, možná bychom tak neustupovali památkářům jako před lety a více se snažili prosadit vlastní myšlenky.
V čem je specifické stavět v blízkosti historické zástavby? Co pro vás je v tomto směru největší výzvou?
Postavit krásný a dobře fungující dům v sousedství starší zástavby, kde už lidé žijí a pracují, je mnohem těžší než na zelené louce, kde nejste ničím omezeni. Nejde jen o stávající architektonickou strukturu, funkci, dopravu, životní prostředí, ale i o podmínky pro práci architekta a developera, přístup úřadů, vzájemný dialog. Například v Praze je to opravdu velmi těžké. Znamená to nesrovnatelně větší výzvu než stavět nové město na poušti, a proto mě to mnohem více zajímá a baví.
Můžete nám představit vaše aktuální projekty?
Do první fáze výstavby nyní vstupuje velký rezidenční projekt Zahálka v Hodkovičkách. Bude zde zhruba sedm set bytů v hezkém prostředí, v bezprostřední blízkosti řeky Vltavy. Dále zahajujeme realizaci velkého souboru studentského bydlení v Holešovicích se 600 pokoji a zázemím. Jedná se o první velký projekt tohoto typu v České republice, naším partnerem je společnost, která provozuje rozsáhlou mezinárodní síť studentského bydlení tohoto druhu v Německu, v Holandsku apod. První studenti se nastěhují v roce 2020.
Dále bych rád zmínil karlínský projekt MONO, který nyní prochází povolovacím řízením. Rekonstrukci historické budovy a dostavbu proluky navrhoval slovinský ateliér Bevk Perović Arhitekti. Retailová část v přízemí je zkombinována s kancelářemi v patře a s byty v dalších podlažích, vše je určeno k prodeji.
Který z nich považujete za nejzajímavější?
Obtížná odpověď. Každý projekt je jiný, snažíme se o pestré portfolio. Pro nás je nejzajímavější právě to, že realizujeme různé typy budov, různé funkce. Nyní například připravujeme další u nás dosud nepříliš rozšířený typ bydlení, určený pro young proffessionals. Jedná se o menší byty pro ty, kdo žijí především svou prací a potřebují určitý komfort a také zajištěné služby, jako je například praní prádla, úklid, různé opravy v domácnosti apod. V domech tohoto druhu je recepce, která se stará o stálý servis nejrůznějšího druhu.
Když letos bilancujeme, nabízí se otázka: v minulosti byla architektura, zejména veřejné stavby významnou součástí národní kultury, dá se to říci i dnes?
Myslím, že lidé chápou kulturní význam architektury, to se ale bohužel nedá říci o politické reprezentaci, zejména v Praze v posledních 10 letech. Nevznikají prakticky žádné veřejné společenské a kulturní budovy, žádná muzea, knihovny, památníky. Pokud se nějaká stavba tohoto druhu realizuje, zpravidla bez veřejné architektonické soutěže. Připravit větší projekt trvá 6 až 7 let, což je déle než životnost a zájem jedné politické reprezentace daný jedním volebním obdobím. Máme mnoho talentovaných architektů, kteří by se rádi zúčastnili soutěží, a určitě by si zasloužili dostat prostor.
Serge Borenstein, president
Karlín Group, www.karlingroup.cz
Redakce AW 2018