English
Je architektonická a návrhářská kancelář, která sídlí od roku 1994 v Bruselu a byla založena bratry Pablem a Pierrem Lhoasovými. Za posledních 20 let realizovala značné množství projektů různého měřítka i povahy v místním i mezinárodním měřítku.
„Práce bratří Pierra a Pabla Lhoasových si zahrává s četnými ambivalencemi. Vyznačuje se experimentováním, ale i pragmatismem, a zpochybňuje neměnné zásady architektury jako disciplíny. Variuje mezi odbornou precizností a laickým přístupem, mezi čistým potěšením z tvarů a radikálním funkcionalismem, brikoláží a abstrakcí, mezi formálním strukturalismem a strukturálním funkcionalismem, uspořádáním prostorů a vytvářením objektů.
V praxi kanceláře se projevuje pravá touha zkoušet různé geometrie, typologie, techniky, materiály a konvence s cílem objevovat nové formální a prostorové identity.
Kancelář Lhoas & Lhoas reprezentuje určitým způsobem dnešní stav belgické architektury. Už od prvních prací navrhovali bratři vždy jeden dům a jeden dům s různým využitím. Všech více než 200 projektů jsou vždy transformací existující budovy. Lze na nich vidět, jak Belgii stále ovládá „dědický syndrom“. Jako by její společnost stále platila za dramatickou demolici mistrovského díla Victora Horty Maison du peuple, k níž došlo v Bruselu roku 1965, a snažila se bez soudného uvážení udržovat všechny budovy postavené před rokem 1932.
Pablo & Pierre Lhoasové získali vzdělání na sklonku 80. let v „La Cambre“pod vlivem prof. M. Pesleuxe, v době diskuzí o konci postmoderní architektury a zrození dekonstruktivismu. Vždy projevovali velký zájem o „avantgardu“ z počátků 20. století a modernismus a usilovali o přehodnocení významu podceňovaného modernismu: hyperfunkcionalismu…
Tento hluboký zájem vedl Pabla Lhoase k tomu, že začal vyučovat historii architektury 20. století na bruselské fakultě architektury (Université Libre de Bruxelles) a stal se předsedou Do.co.mo.mo Belgium. V obou oblastech se snaží podělit se o svůj zájem o historickou i současnou architekturu, architektonický radikalismus a inovace s co nejširším (nejen odborným) publikem a pomoci lidem uvažovat o moderním (a nejen moderním) dědictví otevřenějším způsobem a posuzovat jej z hlediska možnosti neuchovávat jej za každou cenu. V tomto smyslu podporuje i architektonické experimenty.
Produkce kanceláře je charakterizována značnou různorodostí a rozmanitostí. Sleduje i paralelní disciplíny a takové, které se točí kolem architektury, a u veřejných i soukromých projektů navrhuje nábytek a jeho scénografii; rovněž se výrazně účastní projektů bydlení, návrhů prostorů restaurací, muzeí, galerií nebo kanceláří.
Tato vyčerpávající zvídavost je provázena i vůli k experimentům: bratři Lhoasové se snaží vyvádět z rovnováhy geometrii, konvence a materiály ve snaze podpořit vznik nových identit. Věří, že architektura by měla být jako kulturní/umělecká disciplína ve shodě se současnou společností a její kulturní, průmyslovou … produkcí. Rovněž zpochybňují tendence nivelizující umění a architekturu na společenské „normativy“.
Každý z jejich projektů je předmětem dialogu s kontextem a novým posuzováním typologie, materiálů a formálních systémů. Neopakují tvary z neměnného registru, ale dosahují mnohoúčelové „ambivalence“. Vyznávají uvážené riziko a dávají přednost hybridním prvkům před ´přísně čistými´, přistupují raději na kompromisy než ´ryzí´ řešení, volí zkreslené než ´přímočaré´ prvky, nejednoznačné než ´jasně vyjádřené´, rušivé a ´zajímavé´, konvenční než ´navržené´, přizpůsobivé než vylučující, redundantní než jednoduché, zbytkové a inovativní, nekonvenční a nejasné než přímé a zřejmé.
Volají po složitější vitalitě a vyhýbají se zjevné jednotě, pracují s non sequitur a vyhlašují dualitu.
Uvádíme menší výběr 9 projektů:
Chapeau 62: transformace bývalé továrny na klobouky, hraje si s opakováním existující kovové struktury jako Corbusierův „plan libre“ se záměrem vyhovět individuálním potřebám 9 apartmánů, dvou kanceláří a galerie umění
Erna Heceyová: „bílá krychle není jen bílá krychle“, projekt umělecké galerie usiluje o proměnu nedostatečné průmyslové architektury se záměrem vystavit do popředí umění
La Hulpe: velmi silné urbanistické zásady dohnané do extrému: dokonalý příklad předměstského domu, který se výrazně liší od okolí
Nábytek: stoly, židle a police balancující mezi hyperfunkcionalismem, de Stilj a organickými prvky, provedené velmi levným a jednoduchým způsobem
Moulart: spolupráce s kanceláří Baumans-Deffet architects (B); tento projekt ilustruje, jak detailně popsat existující budovy s cílem nalézt nejlepší architektonický způsob jejich nového využití s přidáním nových částí, jak ji „uzpůsobit“ k dosažení kvalit starého a nového…
Nantes: transformace starých průmyslových hal v Nantes (F), v nichž má sídlit Škola krásných umění (Ecole des Beaux-arts) a různé produkce. Je to dobrý způsob, jak promyslet budoucnost existujícího areálu spojením většího počtu budov různých zájmů – přihláška k soutěži, nevybráno.
Prévôt: přeměna typologicky tradičního rodinného domu v Bruselu. Boj proti jeho úzkému profilu a nedostatku světla; vzadu dvě nová velká „okna“. Postaven s „chabými“ průmyslovými prvky, velká „muší oka“.
Vanhaerents: bydlení/obchody/kancelář v srdci Bruselu. Snaha dodat soudržnost souboru rozdílných budov z různých epoch a přidání další, jejíž kompozice upoutává svou urbánní odlišností mezi dvěma rozdílnými typy ulic a proměňuje kanonickou, uzavřenou veřejnou/soukromou cestu.
Varia: některé další detailní ukázky nevhodností: materiály, tvary, archetypy, barvy…
A16 (J-D Bergilez, T. Cooreman, M-C Guyaux, V. Patteeuw), « Lhoas & Lhoas : Crime Bricolage & abstraction », CIVA/A16, Bruxelles, 2008.
skvělá škola moderny, založená v roce 1926 H. Van de Veldem; tzv “druhý Bauhaus”
R. Venturi, „Complexity and Contradiction in Architecture” (Složitost a rozpory v architektuře), MOMA, New York, 1966
Zdroj: redakce AW 2016