English
Jak definuje Luciano Kruk sám sebe?
Sám sebe definuji jako architekta snažícího se vykonávat práci, kterou si oblíbil, kterou dokáže dělat dobře a která přináší uspokojivé výsledky, což nakonec znamená i spokojenost ze strany finálního uživatele díla, tedy klienta.
Proč architektura?
Na to se mi těžko odpovídá, neboť jsem se rozhodoval naprosto přirozeně, vystudoval jsem architekturu a nacházím v ní uplatnění. Když jsem byl mladý, měl jsem představu, že se budu věnovat architektonickým nebo inženýrským dílům. Zajímaly mě, vyvolávaly ve mně zvědavost a taky jsem je rád kreslil, zejména architekturu; dělal jsem to přirozeně, nikdy jsem se neptal, proč. Když jsem se pak měl rozhodovat o své kariéře, cítil jsem, že je to moje poslání.
Kteří lidé nejvíc ovlivnili Vaši kariéru, ať už to byli architekti nebo ne?
Ovlivnili mě architekti, které jsem studoval na univerzitě, a ti, kteří ve mně zažehli zájem ve smyslu hledání architektury přináležející k místu, hledání přiměřené technologie, která nevytváří problémy; v tom smyslu, jaká má dobrá architektura být, což jsou v podstatě zásady, jaké definuje Alvar Aalto, když mluví o čtyřech základních tématech, jež musí dobrá architektura zvažovat: vyřešit daný problém, nedopustit zhoršení místních podmínek, navrhnout dobrou stavbu a vyžadovat rozumnou údržbu. Zřejmě jsou to všichni architekti modernismu: Le Corbusier, jehož díla a projekty jsem na univerzitě do hloubky studoval, taky Mies van der Rohe, který je v mých očích nepřekonatelný. Další z architektů pozdější doby jsou Paulo Mendes da Rocha a jeho fascinující architektura, Peter Zumthor s jeho překvapujícími návrhy prostorové atmosféry; a současné postavy jako Rafael Iglesias v Argentině, Chilan Smiljan Radic, Portugalci Alvaro Siza a Souto de Moura nebo současní Katalánci z RCR, kteří podle mě sledují stejnou linii.
Jaká je podle Vás role architekta v současné společnosti?
Architekt je hlavně technik a v menší míře má být i umělec, jehož funkce ve společnosti je navrhovat a vytvářet prostory, v nichž budou lidé žít.
Jak zvládáte v globalizovaném světě architekturu patřící k určitému místu?
Architektonické stavby nevyhnutelně patří k místu, na kterém jsou stavěny. Myslím že projekt, který má být úspěšný, nemůže narušovat vazby s místem, kde je lokalizován, nesmí je poškozovat a musí být užitečný a nevyvolávat velké problémy; musí být
v souladu s místními dostupnými technologiemi. Od samého počátku, od začátku projektu, musíte myslet na to, jakou nejvhodnější, nejpřiměřenější technologii zvolit, jaké materiály, místní pracovní síly, což je všechno velmi výhodné a není na tom nic špatného. V některých částech světa jsou samozřejmě technologie jednodušší, protože ty nejmodernější tam nejsou k dispozici. Takové uvažování je významnou a konkrétní informací, projekt musí být realizován na základě tvrdých dat, což jsou disponibilní technologie, místo, kde stavíte, finanční situace, a není možné předstírat, že máte něco, co ve skutečnosti nemáte. Musíte se přizpůsobit reálným datům projektu.
Jaké to je pracovat v týmu a spolupracovat s ostatními architekty?
Pracovat v týmu znamená se něco naučit, a je to obvyklý způsob, jak spolu architekti pracují, protože to, co děláme, zahrnuje vedle autora projektu velké skupiny lidí, neboť není možné dosáhnout konečného výsledku, postavit objekt, jen vlastními silami. Je tu řada lidí, kteří do procesu zasahují, počínaje projektovým týmem a později týmem stavbařů. Je zásadní pracovat s výhodami, které představuje dobře fungující tým, je důležité vybudovat pro projekt i stavbu dobré týmy, kde se každý ujímá svého úkolu – jen tak lze dosáhnout dobrého výsledku.
Co byste doporučil někomu, kdo má zájem studovat architekturu?
Doporučil bych být stále zvědavý; architekturu se naučíte především tak, že pozorujete. Prohlížíte si architektonická díla, čtete publikace nebo se procházíte budovami, které vás zajímají. Cestujete, abyste poznali díla, která u vás doma nejsou. Dále se učíte tím, že něco děláte, a když se do něčeho pouštíte, můžete občas udělat chybu, takže zásadní je nebát se chyb. Ale doporučuji snažit se o architektonické návrhy, které řeší specifický problém definovaný určitými podmínkami, jež mohou být tvrdé, konkrétní a vztahovat se k určitému místu, o návrhy vypořádávající se s přáním klientů, s konkurencí, s dostupnou technologií a ekonomikou. Pak se musíte soustředit na nalezení nejlepší odpovědi vyhovující daným požadavkům a nepřicházet s dalšími požadavky nebo umělými problémy – což se často stává –, a to tak, že řešíte skutečné problémy v celé jejich složitosti; architektura, jak já jí rozumím, musí takové problémy řešit co možná nejjednodušší a nejpřirozenější cestou.
Luciano Kruk
Architekt Luciano Kruk (UBA 2000) je členem poroty Architektonického kolegia (asociace) provincie Buenos Aires a sboru architektonických hodnotitelů Národního výboru univerzitních hodnocení CONEAU. V letech 2000 až 2009 byl profesorem na univerzitě v Buenos Aires, hostujícím profesorem na univerzitě v Benátkách, kde vedl v roce 2012 architektonickou dílnu cyklu WAVE, v roce 2011 hostujícím profesorem na USJT v Sao Paulu a v témže roce členem poroty Národní soutěže trvale udržitelných děl v Sao Paulu. V období od roku 2000 do září 2012 založil a vedl studio BAK arquitectos spolu s Marií Victorií Besoníasovou a Guillermo de Almeidou, které za svou práci obdrželo řadu ocenění: první cenu SCA 2012 za Casa Franz, druhou cenu na bienále architektury a urbanismu, výzkumu a teorie 2009 za Casa en la Playa a druhou cenu v soutěži ‘architektura a cihla’ na 12. mezinárodním bienále architektury v Buenos Aires za Casa de Ladrillos. Od roku 2012 je vedoucím studia Luciano Kruk arquitectos.
Zdroj: redakce AW, Organic city 2016