Mohyla míru

Prace, K Mohyle míru 200 

Josef Fanta 

1909–1912  

Pratecký kopec je tichým svědkem Napoleonova triumfu v bitvě u Slavkova roku 1805. Proto byl na konci 19. století vybrán k vybudování pomníku padlým v tomto ohromném střetu. Cesta k realizaci byla trnitá, nakonec však byl vybrán návrh zkušeného architekta Josefa Fanty. Více jak šedesátiletý umělec na sebe v tu dobu upozornil budovou pražského hlavního nádraží v elegantních secesních formách a tento sloh zvolil i pro pratecký památník. Mohutný pylon z přírodního kamene se zvedá k nebi jako by vyrůstal přímo z kostí země. Jeho prohnuté dynamické linie vedou oko diváka k vrcholu, kterému kraluje nezvykle tvarovaný měděný kříž s postranními panely s Pannou Marií a sv. Janem. Mohylu v rozích stráží čtyři postavy se štíty nesoucí znaky Rakouska, Francie, Ruska a Moravy a vstup do kaple lemují sochy truchlících žen, které symbolicky ukazují, že ve smutku jsou si všechny národy rovny. Kaple pak svým pojetím odkazuje k pozdně antickým křesťanským svatyním v římských katakombách, a tedy k samotným základům víry. Celá stavba je tedy unikátním spojením secesní architektury, sochařství a uměleckého řemesla a jedinečným prostorem pro tiché rozjímání.