English
Architektonická kancelář Studio 44 je jednou z největších soukromých architektonických firem v Petrohradě a v Rusku. Tým pracovníků tvoří více než 120 vysoce kvalifikovaných profesionálů z mnoha oborů (architekti, restaurátoři, inženýři, stavbaři). Dvacet specialistů v současnosti vede a koordinuje probíhající projekty a fungují jako hlavní architekti, hlavní konstruktéři a hlavní inženýři.
Společnost má lidské zdroje i kapacitu na zajištění celého koloběhu projektových fází – od plánování konceptu a předběžné návrhy po projektování – a na přípravu kompletního návrhu a související dokumentaci.
Studio 44 má rozsáhlé zkušenosti jako hlavní návrhář a koordinátor dodavatelů. Poskytujeme širokou škálu služeb včetně technické podpory během schvalovacích procesů i stavebního dozoru při výstavbě.
Specializujeme se na navrhování velkých veřejných prostor a víceúčelových center.
Portfolio Studia 44 obsahuje například Ladožské nádraží, Atrium Business Center, obchodní centrum Něvský 38 a Linkor, nákupní galerii Grand Palace, hotel Novy Peterhof, nový muzejní komplex Státního muzea Ermitáž, Taneční akademii Borise Eifmana, Palác žáků (Astana, Kazachstán), nebo nádraží v Olympijském parku v Soči.
Studio 44 má mimořádné zkušenosti s opravami, restaurováním a přestavbami historických budov označených jako kulturní památky. Kromě výše zmíněných projektů, studio momentálně pracuje na kampusu Petrohradské státní univerzity v areálu Michajlovské Dači a na Muzeu Mikuláše II v Alexandrovském paláci v Tsarskoje Selo.
Studio 44 je držitelem více než 60 prestižních ocenění včetně Státní ceny za literaturu a umění a nejvýznamnějších národních cen za architekturu; dále získalo cenu Chrystal Dedalus a Cenu Vladimira Tatlina i nejvyšší ocenění v soutěži Architekton a na Mezinárodním festivalu architektury Zodčestvo v Moskvě.
Obnova Alexandrova paláce v Carském Selu a jeho přeměna v muzeum Puškin, Petrohrad
Návrh: 2010 – Realizace: 2012 – Klient: Státní muzejní rezervace „Carskoje
Selo“ „Tsarskoe Selo“
Cílem projektu rekonstrukce Alexandrova paláce je vytvořit stálou výstavu o životě posledního ruského cara a jeho rodiny. Muzeum by mělo pojmout naráz 700–800 návštěvníků. Studio 44 se snažilo nalézt rovnováhu mezi zachováním řádné funkce muzea a jeho služeb a modernizací technických zařízení tohoto kulturního dědictví, a to za minimálního narušení původní stavby.
Veškeré služby – šatny, pokladny, kavárny atd. – – jsou proto umístěny v přízemním podlaží.
Stálá výstava má být umístěna v ústředních prostorách hlavní enfilády a v místnostech východního křídla – v místech, kde Mikuláš II a carevna Alexandra Fjodorovna převážně pobývali. V západním křídle budou volně přístupné archivy a čítárna pro 100 posluchačů.
Bývalé místnosti carevičů budou teď sloužit jako dětské vzdělávací prostory. Autentické představy rodinné atmosféry carské rodiny a domácnosti se dosáhne využitím dochované historické ikonografie, kreseb a vizuální dokumentace.
Státní muzeum Ermitáž v budově Hlavního štábu
Budova generálního štábu (postavená v letech 1820–1930 architektem Carlem I. Rossim), jeden ze symbolů ruského impéria a vrcholů ruského empírového stylu, se stane součástí státní Ermitáže a uměleckých sbírek z 19. a 20. století.
Složitost projektu je dána nejen přísnými předpisy pro obnovu státních památek, ale i nutností přeměny ministerstva (tj. úřadů/ rezidence) z počátku 19. století v muzeum 21. století.
V průběhu průzkumu a studia archivů a srovnávací analýzy budovy generálního štábu a dalších částí Velké Ermitáže byla stanovena řada zásad a návrhů, jež je třeba zrealizovat bez porušení jednoty původní koncepce I. Rossiho.
Nové muzeum tak bude organicky navazovat na Ermitáž a další prostory v Petrohradě: – principy realizace výstav v enfiládě; – perspektiva petrohradského baroka; – struktura visutých zahrad Ermitáže; – prostorné síně s flexibilním systémem možných proměn výstavního prostoru („Nové sály se střešními okny“ – analogicky k „Velkým sálům se střešními okny“ v Nové budově Ermitáže).
Všechny tyto ideje a zásady se přenesly do celkové koncepce projektu – Nové velké enfilády.
To vyvolalo potřebu alternativních výstavních hal, které byly zbudovány v pravém úhlu k budově generálního štábu, a visuté zahrady, jež nesahají až k podélným zdem budovy.
Podle projektu by měly být visuté zahrady pojaty spíše jako název nebo symbol než zahrady se skutečnými rostlinami. Budou v nich sochy ze sbírek Ermitáže a zóny pro návštěvníky, kde lidé najdou odpočinek a samotu, a zároveň se jim nabídne širší pohled na celý komplex. Lze-li visuté zahrady považovat za určitý luxus, jsou nové sály se střešními okny vyslovenou nutností.
Hlavní část stálé exhibice nového muzea bude umístěna ve třech enfiládách po obvodu budovy.
Ale ani největší místnosti těchto enfilád nejsou dostatečně velké pro moderní prostorné výstavy ve větším měřítku. Proto zde budou zbudovány tři další haly o výšce 12 metrů a s vrchním osvětlením. Budou vybaveny systémem závěsných zavíracích dveří a nástěnných panelů, které bude možné různě otevírat a zavírat, aby bylo možné výstavy flexibilně obměňovat a případně izolovat či propojovat jednotlivé modely nebo je spojit do jediné enfilády.
Nová velká enfiláda je jádrem figurativní a funkčně-prostorové struktury nového muzea a zaujímá dominantní pozici v hierarchii jeho prostor. Přízemí pod ní je pokračováním Palácového náměstí, jež proniká do hlavního vestibulu, který je největším z pěti dvoran a představuje elegantní amfiteátr.
Taneční akademie Borise Eifmana
Taneční akademie Borise Eifmana obývá historický blok se dvěma existujícími budovami – – bývalé kino (1913, architekt F. Korzuchin) a dřívější soukromý dům (1896, architekt A. Reinberg). Na pozemku vyrostly dvě nové stavby – budova určená výuce a kolej.
Rezidenční objekt pojme 135 studentů a lékařské středisko, škola má dvě baletní třídy, středisko tělesného výcviku a úřední část.
Mezera mezi oběma stavbami je interpretována jako atrium, kde spolu vedle sebe existují odpočinková zóna a 12 zkušebních sálů. Veškeré prostory akademie propojuje systém schodišť a přechodů. Aby se do akademie dostalo víc
světla, jsou zdi odpočinkových prostorů a baletních tříd z poloprůzračného skla.
Na rozdíl od lehoučkého interiéru jsou fasády akademie provedeny z tradičních materiálů (cihly, omítka). U polokruhového výklenku u vchodu do přední budovy (dřívějšího kina) je basreliéf v QR-kódu s výroky o tanečním umění. Na pozemku se nachází i vzácný příklad petrohradského soukromého dřevěného domu, který má být restaurován a proměněn v mediální knihovnu a muzeum akademie.
