Největší výzvou bylo nalezení správného poměru mezi „starým“ a „novým“ na tak mimořádném, magickém místě, jakým je Dómský ostrov.

Maciej Wojda, architekt, spoluautor budovy

Nejprve upoutá pozornost enigmatická betonová forma a syrová fasáda bez oken. Po chvíli, když návštěvník vejde dovnitř, vyvolá v něm lehký nepokoj úzká a vysoká chodba. Teprve v dálce vyvstane efektní výhled, který tyto pochybnosti rozptyluje: v prosklené štěrbině, která protíná hmotu budovy, je vidět dobře známý obrys poznaňské katedrály. Tento obraz doprovází každou návštěvu v interaktivním centru historie Porta Posnania, tedy Brána Poznaně. Ukazuje cíl.

Brána Poznaně spojuje dvě významná území: Dómský ostrov, místo spjaté s počátky polské státnosti a křesťanství v Polsku, a čtvrť Śródka, jednu z nejstarších částí města. Cestu na Dómský ostrov lze zahájit v expozici a dále přejít přes moderní prosklenou lávku, jež se klene přes řeku Cybinu, ke Katedrálnímu stavidlu, které je unikátní pruskou technickou památkou. Brána Poznaně vznikla jako centrum interpretace dědictví, čemuž plně odpovídá její forma a funkce. Nejedná se o muzeum, protože neuchovává sbírky. Je to moderní centrum, které podněcuje k setkávání s kulturním dědictvím přímo na místě, na Dómském ostrově v Poznani, a návštěvníka na toto setkání připravuje. Je to mnohovrstevnatá výpověď o více než tisíciletém dědictví města.

Hlavní budova o rozměrech 32 x 32 x 15 metrů je vysunutá téměř jednou třetinou svého půdorysu nad koryto Cybiny ve výšce 12 metrů. Bezpečnost této konstrukce zajišťuje promyšlené rozvržení místností a působení vnitřních sil a vhodně vybrané materiály. Brána Poznaně je největší (z hlediska plochy) budova v Polsku z pohledového betonu. Ke snížení zatížení stropů zde byla využita moderní technologická řešení inspirovaná přírodou. Budova je neustále vystavena hrozbě povodní. Nebylo zde však využito řešení, které by stavbu mechanicky oddělilo od vody. Architektura se snaží být v souladu s nevyzpytatelnou přírodou: je to ostatně v Poznani po letech první veřejná budova umístěná přímo u řeky.

Moderní těleso je spojeno s historickou budovou Katedrálního stavidla, které je jedním z posledních takto dobře dochovaných fortifikačních prvků polygonální Pevnosti Poznaň. Tato drobná součást ohromného pruského fortifikačního systému byla postavena v letech 1834-1838 pro vojenské potřeby regulace výšky hladiny na řece Cybině. V minulosti protínala řeku obrovská vrata stavidel a dřevěná brána na levobřežním předmostí otevírala průjezd na druhou stranu. Dnes zrekonstruované Katedrální stavidlo opět spojuje Dómský ostrov a čtvrť Środka. Uvádí návštěvníka do mikrosvěta architektonické památky a je dějištěm mnoha kulturních akcí.

Architektura Brány Poznaně provokuje. I přes surový, minimalistický vzhled – hlavní budova je prosta jakýchkoli dekorativních prvků – vzbuzuje mnoho emocí. Vyvolává nadšení i pobouření, neboť se odlišuje od prostředí Dómského ostrova a Środky. A právě tento zřetelný protiklad, který má zdůrazňovat význam historické výstavby kolem, okouzlil poroty řady architektonických soutěží. Budova nic nepředstírá a nechce dominovat. Ačkoli její tvářnost se na první pohled od ostatní zástavby liší, obestavěný prostor a proporce hmoty ji včleňují do okolí. Prostor kolem je nejdůležitějším kontextem této stavby.

Prostá forma neznamená jednoduchost významu. Středobodem Brány Poznaně je štěrbina, která v polovině protíná hlavní budovu. Je to základní narativní, architektonická i výhledová osa. Světlo pronikající štěrbinou architekturu odhmotňuje a je symbolickým pojítkem mezi starým a novým. Od světla se také odvíjí idea hlavní multimediální expozice.

Vznik Brány Poznaně je nedílnou součástí řady architektonicko-společenských proměn ve čtvrti Środka a na Dómském ostrově. Budova je příkladem novátorského přístupu k muzejnictví, architektuře, veřejnému prostoru a životu lokálních komunit – a toto uvažování je novátorské nejen v rámci města, ale i v celopolském měřítku. Vytvořením otevřeného veřejného prostoru mj. na břehu Cybiny, v kavárně nebo v nově vzniklém Parku pod platany je umocňován proces urbanistické revitalizace, která je na tomto území realizována od roku 2006. Autoři architektonického návrhu navazují  na koncepci „třetího místa“, kterou v 80. letech 20. století zformuloval sociolog Ray Oldenburg. Chápal ho jako místo odpočinku od povinností, místo, na němž je možné dívat se na ostatní a ukázat se jim. Je to prostor, který posiluje společenské vazby. Surové Bráně Poznaně dávají charakter právě lidé.