Renzo Piano

Mezinárodní letiště Kansai, budova terminálu osobní dopravy

Zázemí a provozní budovy letiště jsou umístěny na umělém ostrově o délce 5 km a zvládnou odbavit na 100.000 cestujících denně. Střechu tvoří 82.000 identických panelů z nerezové oceli.
Formu ovlivnilo vnitřní proudění vzduchu: konstrukce musela být schopná odolat zemětřesení, jež se následně objevilo a nezanechalo žádné škody.
Stavba mezinárodního letiště v Kansai byla velkou výzvou. Letiště mělo vzniknout na uměle vytvořeném ostrově (který v první fázi projektu existoval jen na papíře) v ósackém zálivu a mělo přijímat dopravu na jedné z nejrušnějších vzdušných cest v Japonsku a zároveň obsloužit tři hlavní města regionu Kansai: Ósaku, Kóbe a Kjóto.
Letištní terminál musel fungovat jako mimořádně přesný přístroj a vyhovět třem kritériím: z technického hlediska musel terminál splňovat přísné místní směrnice týkající se ochrany proti zemětřesení a přílivovým vlnám. Z hlediska provozu měl denně odbavit 100.000 cestujících.
Při délce 1,7 km (pro srovnání – dvě třetiny délky Champs Elysées) má 42 vstupních bran.
Terminál, jehož návrh byl předmětem mezinárodní soutěže, byl postaven za 38 měsíců a stavělo jej téměř 6000 dělníků.
Hlavní inovací projektu Kansai je jeho tvar.
Na průřezu je střecha nedokonalým, zvlněným obloukem složeným z řady různě velkých kleneb.
Tento tvar vzešel z intenzivních aerodynamických studií vzduchových proudů, jež procházejí budovou. Cílem bylo, aby vzduchové proudy hrály důležitou roli v celém konceptu a materiálovém výrazu terminálu. Vzduch proudí z odbavovací strany na stranu k letištní ploše, aniž by jej vedlo nějaké uzavřené potrubí. Proudění regulují větrolamy a usměrňuje jej tvar střechy. Mobilní plastiky (vytvořené sochařem jménem Šingu)
jsou připevněné ke stropu a jejich neustálý pohyb svědčí o účincích proudění vzduchu.
Celková konstrukce budovy vypadá jako vlna. Její křivky svým způsobem připomínají kluzák spočívající na ostrově.
Svou formou Kansai dokonale zapadá do okolní krajiny: voda a vlny, vzduch a mořský vánek a především světlo. Konstrukce je plynulejší a lehčí, než kdyby stála na pevnině, ačkoli je ve skutečnosti odolnější: letištní terminál je jako nevšední kosmické plavidlo.

Stanice metra v Janově

Síť podzemní dráhy v Janově se skládá ze šesti stanic, z nichž pět navrhlo studio RPBW (Brin, Di Negro, Principe, Darsena, a San Giorgio).
Ačkoli byla každá stanice navržena s ohledem na svůj jedinečný topografický kontext, nástupiště, přístupové body, jednotlivé části a systém značení zůstaly v rámci zachování charakteristické architektonické identity shodné.