Úprava pamětního areálu

Ležáky 

Ladislav Žák 

1946–1950, 1955–1960 

Krajinný památník na místě osady, jejíž obyvatelé byli v roce 1942 vyvražděni nacisty v rámci odvety po atentátu na Reinharda Heydricha, tvoří tzv. hrobodomy, symbolické kenotafy v podobě nízkých terasovitých zídek, označujících místa vypálených domů, a žulových stél s prosekanými kříži, rozeseté po svazích ležácké kotliny. V původním Žákově záměru měl memoriálu s obnovenou hrází rybníka, upravenými kamennými lávkami a vyznačenou sítí cest vévodit 22 metrů vysoký kamenný památník s kaplí na vrcholu kopce Zárubka. Stráně nad osadou měly zůstat nezalesněné, aby jejich holost evokovala násilně odlidněnou krajinu. Projektantův tvůrčí přístup charakterizoval smířlivý postoj člověka ve vztahu k přírodě, na mučednické půdě mělo dle něj vzniknout dílo na pomezí architektury a landartu, „vlastně velká plastika utvořená z terénu, zeminy, balvanů, vody a rostlinstva.“