Vratislav

Rafał Dutkiewicz

Vratislav se svou bohatou historií odrážející se i v architektuře velmi dobře zapadá do letošní výstavy. Mnohým důležitým historickým budovám byl vdechnut nový život a připravuje se několik velkých projektů, čerpajících z předválečného architektonického dědictví města.
Impulsem pro stavbu mnoha nových objektů a rozšíření městské infrastruktury se staly dvě významné události: hostování Evropského poháru ve fotbale v roce 2012 a prestižní nominace na Evropské hlavní město kultury 2016, což je ocenění sdílené společně s baskickým městem San Sebastian.
Díky první z těchto dvou akcí se Vratislav dočkala dlouho připravovaného dálničního obchvatu, zbrusu nového letištního terminálu, důkladné modernizace a rekonstrukce působivého novogotického hlavního vlakového nádraží, která získala uznání občanů Vratislavi a vytvořila novou kvalitu v městském prostoru města. Byl také postaven nový Městský stadion.
To ale není všechno. Velká architektonická očekávání se vážou i na druhý prestižní projekt – – Evropské hlavní město kultury. V blízkosti bývalého Náměstí svobody (Wolności) a bývalého Císařského paláce, nedaleko Opery, se staví Národní fórum hudby. Před několika dny bylo znovu otevřeno hudební divadlo Capitol, kde jeho historické hodnoty byly spojeny s moderní architekturou a technologií. Nové Vratislavské Moderní muzeum, které se nachází v upraveném protileteckém krytu, je otevřeno od minulého roku.
V souladu s předchozími plány bylo vytvořeno druhé „centrum“ města, kterým je oblast kolem jedinečného dědictví UNESCO. Hala století (Centennial Hall) spolu s celým architektonickým areálem, včetně Pavilonu čtyř kopulí, Pergoly
s novou fontánou a Jehlice, tvoří srdce komplexu.
Jeho funkce byly v posledních letech rozšířeny díky vytvoření nového konferenčního centra v sousedství Haly století. Další atrakcí této oblasti bude Africký pavilon – obrovská stavba s vytvořenými různými ekosystémy Afriky – který se staví v sousedící zoologické zahradě. Hned vedle „východního“ centra města byla zahájena revitalizace krásného historického obytného komplexu WuWa z roku 1929, který je klenotem moderní architektury. Očekává se, že WuWa se stane po rekonstrukci turistickou atrakcí, čímž doplní architektonický komplex Haly století.
Rád bych poděkoval organizátorům Architecture Week Praha za jejich pohostinnost a vřele doporučuji Vratislav vám všem – nejen přijet si město prohlédnout, ale také podílet se na vytváření nového obrazu města.

Pokud by mělo být stanoveno datum, kdy začalo nejnovější období v architektuře Vratislavi, určitě by to byl 6. prosinec 1993. Den „útoku“. V tento den se dav více než 1000 lidí shromáždil na stále postsocialisticky šedé Świdnické ulici, hlavní tepně vedoucí na jih od náměstí. Všichni spěchali, aby viděli zázrak: první obchodní dům postavený po politické transformaci.
Klimatizované interiéry Solpolu, jeho eskalátory, moderní materiály a regály plné zboží všeho druhu – reklamy v médiích podněcovaly představivost obyvatel Vratislavi po několik týdnů. Konečně nastal dlouho očekávaný den.
Diskuse týkající odvážné formy budovy přetrvávaly od momentu stržení lešení zastiňujícího pohled na budovu. Ti více konzervativní upozorňovali, že budova je příliš křiklavá a strakatá, že její tvar je příliš agresivní, a že se budova jako taková vůbec nehodí do elegantního Starého Města. Zastánci Solpolu reagovali tím, že záře barev má být kontrastem k šedi socialistické éry a že je to přesně to, co demokratická, suverénní a kapitalistická Vratislav potřebuje. Hlavní projektant stavby Wojciech Jarząbek poklidně vysvětloval, že pokud chce designér své dílo zviditelnit na ulici, v níž každá doba zanechala svou stopu, chce to odvahu. Město je totiž pestrobarevnou mozaikou složenou z kousků, ke kterým následující generace přidávají stále další a další nové části.
Ani o dvě desetiletí později spory kolem budovy neutichly. Nicméně, okolí obchodního domu Solpol se do značné míry změnilo. I když základ zůstal, řada detailů změnila obraz města. „Mozaikování“ města novými kousky architektury, kterých nedostatek pociťovaly generace Poláků, vyrůstajících v dobách socialismu, začalo hned po změně systému. 90. léta a počátek 21. století byli obdobím dynamického růstu bytové architektury. Novostavby rostly nejen v centrálních čtvrtích města, vyplňujíc volné parcely po budovách zničených válkou, ale i na okraji města, vedle obrovských obytných bloků postavených převážně v 70. letech – čímž se jejich nonšalantní struktura zahušťovala – – a nakonec také v prázdných předměstských oblastech.
Četné příklady bytové architektury umožňují také lépe sledovat formování tvorby místních designérů a požadavků uživatelů architektury – – od expresivního postmodernismu Wojciecha
Jarząbeka z 90. let (např. bytový dům na Wyspianskiego nábřeží, 1997), přes směs postmodernismu, dekonstrukce a neomodernismu v komplexu „Pod Skrzydłami“ podle návrhu ARC2 studia (2000–2013), až po klidné neomodernistické budovy silně spojené lokálním architektonickým kontextem od studia Bzdęga–Wisniewski (rezidenční komplex v ulici Złotostocka, 2003–2005) nebo od Maćków Design Studio (komplex Nowy Brochów, 2006–2008).
V období politické a ekonomické transformace na přelomu 80. a 90. let byla Vratislav městem obrovských lučních ploch, rozsáhlých trávníků, špinavých dvorů a všech možných druhů proluk v městské zástavbě. Takzvaná „náměstí“, která měla jen málo společného s tradičně chápanými náměstími, přežila až do 90. let, jako jizvy po hekatombě druhé světové války. Tento obrovský prostor se stal v nové realitě velkým potenciálem a lákadlem pro investory, kteří začali objevovat sílu Vratislavi. Díky pokračující strategii města v duchu jeho „mozaikování“, podporované mnohými infrastrukturními a soukromými investicemi, bylo možné změnit dřívější nevyhovující městské pustiny na moderní fragmenty městské tkáně. Ve Starém Městě se objevila řada hotelů a kancelářských budov, vnikla náměstí Dominikański a Bema, Grunwaldzkiho náměstí s Reaganovým kruhovým objezdem se proměnilo ve skutečné administrativní a servisní centrum univerzitní čtvrti a pásy země podél ulic Strzegomska a Legnicka – do té doby postindustriální a zpustlé parcely – se transformovaly v obchodní centra nadregionálního významu.
Dvě nejdůležitější oblasti stále čekají na svůj rozvoj: náměstí Społeczny a tzv. Jižní centrum.
První z nich je v současné době obrovským, čtyřicet hektarů velkým dopravním uzlem, který se nachází východně od Starého Města, a podle strategie bude po roce 2010 transformován v novou multifunkční čtvrť, rozkládající se kolem centrálního náměstí. Druhá oblast se má stát reprezentativní „bránou“ do města – je to místo pro nejvyšší a nejmodernější administrativní, rezidenční a servisní budovy, a také hotely. Jako první byl dokončený multifunkční „Sky Tower“ komplex postavený v roce 2012, s více než 200 metrů vysokým mrakodrapem, navrženým Leszkem Czarneckim z vratislavského studia Fold pro nejbohatší občany Vratislavi.
Ani Świdnická ulice – stejná, kdysi šedá ulice, která je od roku 1993 domovem Solpolu – se nevyhnula modernizaci. Velká část ulice se proměnila v pěší zónu a její budovy byly rekonstruovány. Pravděpodobně nejpůsobivější transformací se stal obchodní dům Renoma.
Bývalý Wertheimův obchod, navržený v roce 1929 Hermannem Dembrugem jako jeden z největších svého druhu v Německu v té době, byl v roce 2009 zrekonstruován a rozšířen podle návrhu Maćków Design Studio. Jeho modernistické fasády, za léta pokryté patinou, znovu zazářily zlacenou keramikou, zatímco nové východní křídlo – které je, přeloženo do jazyka moderní architektury, harmonickým pokračováním původního kompozičního konceptu z pozdních 20. let – bylo kritiky i občany Vratislavi okamžitě pasováno na mistrovské dílo architekty.
Pro výstavbu mnoha nových objektů a prvků komunální infrastruktury se staly obrovským impulsem dvě významné události, související s Vratislaví. První z nich bylo organizování závěrečného turnaje Evropského poháru UEFA 2012 ve fotbale. Příprav tohoto prestižního podniku se město chopilo jako neopakovatelné příležitosti k tomu, aby se pokročilo v rozvoji infrastruktury. Byl dokončen dlouho očekávaný dálniční obchvat, byl postaven nový letištní terminál (design: JSK Architekci, 2006–2012), byla důkladně zrekonstruována nádherná neo-gotická stavba hlavního vlakového nádraží (design: Wilhelm Grapow, 1855–1857, modernizace: Grupa 5, 2008–2012) a byl také postaven zbrusu nový Městský stadion. Typická fotbalová konstrukce, jejíž forma byla inspirována čínskou lucernou, pojme přes 40.000 diváků a je jedním z nejmodernějších stadionů ve střední Evropě. V bezprostřední blízkosti stadionu byl postaven integrovaný dopravní uzel – vlakové nádraží a tramvajová zastávka – který umožňuje pohodlnou dopravu desítek tisíc lidí na akce a zpět. Tato funkční a impozantní stavba s velmi dynamickou formou, kterou navrhlo vratislavské Maćków Design Studio, byla uznána také mezinárodními experty: stala se první stavbou z Vratislavi, která postoupila mezi 50 nejlepších evropských staveb roku 2012 v soutěži o Cenu Miese van der Rohe.
Společně s výstavbou stadionu byl urbanistický plán koncipován tak, aby transformoval Vratislav z monocentrického města na tricentrické. Funkce historického centra soustředěného kolem nejstaršího náměstí ve Vratislavi – Tržního náměstí, bylo třeba doplnit vytvořením dvou dalších oblastí podobného charakteru, ale s odlišnými funkcemi. Jedno ze dvou nových center mělo vyrůst na západě, v blízkosti stadionu, jehož komplex bylo třeba doplnit o obytné, administrativní a komerční budovy.
Druhé mělo být umístěno ve východní části centra města a mělo sloužit jako rekreační a zábavní centrum. Srdce komplexu by samozřejmě tvořily bývalé výstavní plochy, včetně Haly století uvedené také v seznamu UNESCO a navržené Maxem Bergem, a Pavilonu čtyř kopulí od Hanse Poelziga. Funkčnost komplexu byla v posledních letech rozšířena díky konferenčnímu centru (nacházejícímu se hned vedle Haly století) podle návrhu mladých architektů ze studií Vroa a CH+. Další atrakcí této oblasti bude v budoucnu Africký pavilon nedaleké zoologické zahrady – ARC2 studiem navržena masivní konstrukce s minimalistickou betonovou fasádou, ve které budou vytvořeny různé africké ekosystémy.
Velké architektonické naděje doprovázejí i druhou prestižní událost. V roce 2016 bude Vratislav spolu s baskickým městem San Sebastian držitelem čestného titulu Evropského hlavního města kultury (ECC). V současné době se provádí realizace většiny stěžejních investic do výstavby nebo modernizace kulturních zařízení: staví se Národní fórum hudby – – velkolepý koncertní sál podle návrhu studia Kuryłowicz & Associates, týmu uznávaného Stefana Kuryłowicze, který tragicky zahynul, a také bylo právě dokončeno rozšíření a modernizace hudebního divadla Capitol (design: KKM Kozień). Moderní Museum Vratislavi – nejmladší muzejní instituce ve Vratislavi – působí již rok v bývalém protileteckém krytu, mistrovsky upraveném pro tento účel. Architektonické a urbanistické koncepty spojené s ECC nejsou jen investicemi do velkých institucí – stejně, ne-li více zajímavými jsou paralelní nízkorozpočtové projekty, jakož i ty, které na první pohled nemají s vrcholnou kulturou nic společného.
Bezprecedentním příkladem spolupráce mezi místními úřady a komunitou místních architektů je tvoření nového modelového bydlení, které se má stát symbolem ECC 2016. Nowe Żerniki, někdy nazývané „Wuwa II“ – podle pozoruhodného modernistického sídliště Werkbundu postaveného ve Vratislavi pro výstavu Wohnung und Werkraum v roce 1929 – – se má stát alternativou „masové výroby“ bydlení, silně sjednoceného svým designem a ne vždy s vyhovujícího kvalitou vytvořenou volným trhem. Sídliště, navrženo nejlepšími architekty Vratislavi, má vyhovovat potřebám moderních občanů, umožňovat vytváření sociálních kontaktů a dosáhnout vysoké úrovně ekologické stavby.
ECC je také rámcem pro revitalizaci Nadorze – – zanedbané čtvrti z 19. století, která se pomalu mění v živou čtvrť umělců.
Dalším velmi důležitým programem realizovaným městem, který spojuje architekturu a sociální
otázky, je vytváření malých lokálních kulturních center, nebo spíše center aktivity, určených pro místní komunity. Vzorové budovy budou nejprve postaveny ve čtvrti Psie Pole (design: ENONE Architektura i Design Rafał Sokołowski, 2013) a Nowe Żerniki (architektonická soutěž probíhá).
Po letech prosperity stimulované velkými projekty mají být nově objevené lokality vratislavským receptem na zpomalení světového hospodářského růstu. Období příprav na ECC 2016 by mělo být pro město dobou hluboké sebereflexe – časem diskusí a společné práce občanů, které se stále učíme. Během posledních dvou desetiletí si Vratislav vybudovala v Evropě dobré jméno jako dynamické, otevřené a přátelské město. Budovy, které se ve městě objevily a stále objevují, se staly ikonami této transformace. Dnes si jako budoucí Hlavní město architektury přejeme splnění tohoto potenciálu a využití zkušeností pro zlepšení veřejného prostoru tak, aby urbanistická mozaika sloužila občanům tak dobře, jak jen to je možné.

(Michał Duda)